Author:
• Pátek, Srpen 11th, 2017

Náš předseda Dan, slunéčko jasné, byl tak spokojený s tým, jak sa vydařil minulý letecký den s Martinem Šonků, že sa rozhodl si dát repete. Pravda, trvalo to dva roky, než sa trochu vydýchal, ale s o to větší chuťů sa pustíl do příprav. Zapojíl do teho néenom celý Valašský letecký klub, ale aj nezanedbatelnů část novojičínského a havířovského klubu. A aby sa Martin Šonka necítil mezi samýma modelářama osamocený, tož domluvili eště aj armádní vrtulník, ten co je pomalovaný, jak kdyby ho dostali do ruk machři na speciální efekty z Holyvůdu.

Co sa týká všeckých potřebných povolení a jiných papírů, to už měli kluci zmáknuté od minula, tož to tentokrát byla určitě brnkačka. Aspoň myslím….

No nebudu to zdržovat, už v pátek bylo na letišti plno. A to néenom modelářů s doprovodem, ale aj beček s pivem tam stál pěkný zástup. V sobotu ráno sme sa obudili, nafasovali visačky s nápisem „Pořadatel“ nebo „Pilot“, to podle teho, jak si kdo trúfal. A už sme sa pustili do příprav. Stánky na pivo, stánky na klobáse, ozvučení….

Milan Libišů si tradičně vzal na povel modelářů a řídil a moderovál celý jejich program. Šak moc pěkné ajroplány sa tam zešly. My z výzkumného ústavu sme byli taktéž v programu a tak sme čekali na svoju hodinu.

Martin Šonka doletěl se svojů Extrů asi o půl druhéj odpoledňa a starosta z Valmezu s ním hnedkaj zrobil parádní intervijů. Šak klobúk důle, jak ím to obom šlo, jak Martinovi, tak aj starostovi. Potem sa Martin odebrál na druhý oběd a mohlo sa dál pokračovat v létání s týma malýma ajroplánama. A to až do třetí hodiny odpolední, kdy sa Martin vrátil oblečený už v pracovním (doletěl totiž v riflách) a předvédl, co fšecko s Extrů umí. Zistíl sem, že si odminula pamatuje to údolí za letištěm, kam když zaletí, neénom že jeho letadlo néni z letišťa vidět, dokonce néni ani slyšet. A tak teho bohatě využíval. Nekolikrát sa tam ztratil a my sme enom čekali, kde sa zaséj objeví. Podobně jak když na rybníku sledujete potápku roháča, ten sa taky dycky vynoří inde než ho čekáte.

Po jeho vystúpení sa dáléj létalo s modelama a došla řada aj na náš ústav. Tož co mám vykládat, boj byl ukrutný jak dycky. Ale najvětší sranda byla, když Dušan kvůli nejakým problémom technického rázu mosel s modelem přistát. Samotné přistání sa povedlo na jedničku a tak Dušan spokojeně pozoroval ostatní dosud bojující piloty. Ale když sa za chvílu zaséj podíval tam, kde měl byt jeho ajroplán, už ho tam nenašel. Enom kolo rozházaných kůsků épépéčka naznačovalo, že Dušan bezpečně přistál na petardě a to zrovínka na tej největší, co sme tam měli. Eště je k temu třeba dodat, že od letoška nám všechny ty prskavky odpaluje elektronický pyrotechnik, který je neúplatný a nezná slitování a tak ten ajroplán neměl najmenší šance.

Dyž už sme u téj pyrotechniky, nemožu nezmínit jednu věc, kterů kluci tentokrát přidali k vystúpení. Menovalo sa to „koberec“, ale řeknu vám, že po takém tepichu bych chodit nechtěl a bosky už vůbec né. Po odpálení to nadělalo celkem slušný kravál, ale to nic néni pro temu, jaký po tem zostál na letišti bordel, že už sa mosím uchýlit k silnému výrazivu. Zostála tam taková hromada útržků papíru, že by na to zaměstnanci středně velkéj účetní firmy mohli psat poznámky najmeňéj půl roku.

No, dělal sem si trochu starosti, kdo a jak dlúho to bude uklúzat. Moje obavy ale rozptýlil armádní vrtulník Mi-24, který sa též doletěl předvést a přistál na letišti. No ale při tem přistání od něho šél taký větr, že to odfúklo jednak šecky ty papírky, dáléj šecky zbytky sena, co zostály na letišti po sekání, hromadu prachu a myslím, že aj šecku žúžel, co žije v trávě a nestihla sa zavčasu schovat pod zem. A z vedlejšího pšeničného pola to dokonce vyfúklo aj kus starého špinavého koberca, který sa vznesl a přistál na modelářské dráze.

A tož aj kluci z teho vrtulníka zrobili se starostů moc pěkné intervijů, potem zhlédli nejaké modely – speciálně si vyžádali ukázku Migu 15 našeho výzkumníka Michala – a dokonce necháli šecky děcka na letišti, aby si jejich vrtulník prohlédli aj zvnitřku. No, eště že vevnitřku nenechali klúčky, lebo ináč by ím s tým strojem nejaký malý ogara myslím aj odletěl.

Na závěr nám eště vrtulník udělal pár průletů – to aby douklidil z plochy co tam eště zapoměl při příletu – a potem už taky letěl dom.

A tak sa všecko vydařilo a nám nezbývá než sa těšit na příště. A kdyby sa Danovi do teho náhodů nechtělo, bude stejnak moset, protože Martin už nahlásil, že určitě doletí.

Za VUVL

Honza

Category: Archiv
You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.
Leave a Reply