Třebaže to nekemu može připadat neuvěřitelné, dočkali sme sa v plnej sile a zdraví už desátého Velkého chujálu. Šak už sme sa na to těšili celý rok a plánovali, jak tých deset roků výzkumničení oslavíme. Aj na Kohútce už s nama počítali a trpělivě odmítali jiné kunčofty, kterým sa zachtělo našeho termínu.

Já sám sem to měl eště zkomplikované tým, že sem měl auto v servisu a vůbec nebylo jisté, esli to mechanici do teho významného data stihnú. A tak už sem měl aj nastudované jízdní řády autobusů do Nového Hrozenkova, pro případ, kdyby to náhodů nevyšlo. Ale podařilo sa, v pátek odpoledňa sem auto dostál zpátky a mohli sme vyrazit.

Letošní rok nám počasí nadělilo sice mráz, ale žádný sníh, tak vyjet navrch nedělalo nikemu problém. Díky absenci sněhu sme ani děckám nebrali sebú boby. Zato loni jmenovaný kandidát Peťa děckám vzal aspoň igelitové pytle a protože přímo vedle chaty zrovna testovali sněhové dělo a kúsek kopca tak byl přece enom zasněžený, byl Peťa za túto iniciativu potrestaný tým, že sa mosel s děckama jít klúzat. Ináč by mohl sedět s nama pěkně v teple.

Událosťama z pátečního večera a sobotního dopoledňa nebudu moc zdržovat. Kromě ochutnávání lecjakých dobrot sa už enom védly odborné debaty, jejichž obsah stejně zatím nemože byt odtajněný a zveřejněný a tak už enom zmíním malú procházku před obědem, už tradičně směrem na Portáš. To proto, že před pár rokama publikoval náš předseda Dan velmi zajímavé zjištění, totiž že na Portáš je cesta tam aj zpátky do kopca. A hnedkaj aj vyzval k dalšímu výzkumu tehoto fenoménu a od téj doby to rok co rok poctivě ověřujeme. Každý výzkumník ví, že statisticky signifikantní výsledky sa dajú získat enom z dostatečně velkého souboru údajů a snáď proto sme kolem zavřeného Portáša enom prošli a pokračovali eště pěkných pár kilometrů dál, abysme konečně zjistili, jak to s tú cestú do kopca vlastně je. No, podle teho, jak nás bolely nohy, na tem neco bude.

Ale dosť řečí o jídle, procházkách a odpočívání, poďme už k temu najdůležitějšímu. Program začal tradičně nástupem předsednictva ústavu za zvuků slavnostní fanfáry, následovala hymna a přípitek. Potem Dan, z titulu funkce předsedy připomněl celú tú desetiletú históriu našeho ústavu a Chujálů především. A hnedkaj nato, aby ukázal, že hledíme směle vpřed, jmenoval nové kandidáty na výzkumníky a jedného nového výzkumníka. Kandidátem sa stala aj moja osmiletá dcérka Hanička, která byla na udělený statut patřičně hrdá. Dalším kandidátem byl menovaný nový člen VÚVL, Pavel, který je ve výzkumu jak doma, protože je dochtorem ve špitále v Ostravě a tak si myslím, že bude pro nás cenná posila. No a eště jedno menování do třetice, vloni menovaný kandidát Peťa to dotáhl na výzkumníka a tak si došél pro svůj menovací glejt. Samozřejmě ho dostal až potem, co složil přísahu.

Hnedkaj nato došlo aj na odborné referáty, kvůli kterým to vlastně celé děláme. Jako první vystúpil náš najmladší výzkumník, desetiletý Jeník, který sa věnovál temu, jak zvýšit výnos našeho trnkového sadu na Marsu s pomocú robotických opylovačů trnkových květů. Seznámil odborné publikum se svým důkladně vedeným výzkumem a nakonec představil prototyp stroja, který bude v brzké budoucnosti nasazený na Marsu, aby příští úroda trnek byla aspoň tak dobrá, jak tá letošní tady na Zemi. Konstrukcija tehoto robo-čmeláka je založená na našich radioizotopových batériách a elektrodmychadlech z Hobbykingu a stroj je zcela autonomní.

Další referát byl můj a věnovál sem sa v něm hlavně temu, co bysme ve VÚVL mohli zkúmať v následujících rokoch. Také sem v rámci politickej korektnosti představil koncept vysílačových módů pro leváky a návrh automatizace pro našu bitvu o pálenicu.

A třetí referát přednésl nový člen ústavu, kandidát Pavel. Jak už sem psal o kúsek výše, Pavel je dochtor a tak aj jeho referát sa týkal medicíny, konkrétně jejího uplatňování při vesmírných letech a samozřejmě aj na našéj základni na Marsu. Tento výzkum výrazně ušetří místo v kosmickej lodi, kde je ho dycky nedostatek, a to tým, že místo kopy různých léků, mastiček a medikamentů sa bude vozit enom jeden univerzální prostředek. Pavel také prokázal to, co sa dávno šuškalo, totiž, že slivovica je dobrá né enom proti rýmě, nachlazéní a bolení břucha, ale že funguje aj jako dezinfekce, anestetikum a dokonce sa dá použiť aj jako raketové palivo. A stejně jak když muzikanti často dávajú na konec nejaký přídavek, aj Pavel nakonec svého referátu eště povykládal aj neco málo o problematice porodů v beztížném stavu a to dokonce aj s praktickú ukázkú. Jak správně poznamenal, kosmické cesty sú dlúhé a nudné a tož sa budé nutné připravit aj na tyto situace.

Následovalo krátké vystúpení Martiny, které obsahovalo tzv. produkt placement, neboli skrytú reklamu a dozvěděli sme sa né enom to, jak přimět výzkumníka, aby svojéj asistentce kúpil nové boty, ale aj jaké kúpit a kde.

Odbornú část zakončilo vystúpení Lidky a Milana. Lidce právě končilo funkční období coby předsedkyně klubu SAMICE a tak předala štafetu Ireně. A potom sa s Milanem věnovali tématu naprosto zásadní důležitosti. Zistilo sa totiž, že podobně jak na Valašsku, aj na Marsu naše trnečky ohrožuje jakási virová choroba a tak bude bezpodmínečně nutný preventivní postřik. Sme totiž teho názoru, že probíhající valachformace Marsu by sa bez šarky klidně mohla obejít. Rovnú na místě teda byly vytvořeny pracovní týmy ve složení mechanik-pilotka, každý tým obdržel cvičný eroplán a tak proběhl historicky první trénink leteckého práškování stromů na Marsu. Povím vám, eroplány byly po místnosti rozházané skoro stejně, jak po našém vystúpení.

No a po referátoch zbývala poslední povinnost – vyfotit sa na péefku a to už tradičně venku na terase. Pokáď má na fotce nekdo červený nos, tak to néni od testování univerzálního vesmírného léčebného prostředku, ale je to tým, že venku bylo deset stupňů pod nulú. Cvakání zubů výzkumníků a hlavně asistentek – nekeré měly aj holé ramena – málem přehlušilo aj cvaknutí spúště fotoaparátu, ale přesto sa fotka povédla a mohli sme zaséj do tepla. V tlačenici ve dveřách nebyl ušlapaný nikdo a vevnitřku už ladili inštrumenty Frťani, kapela, která už k Chujálu neodmyslitelně patří. Tentokrát měli s sebú aj cimbál, čehož sme později zneužili a skoro aj násilím donutili Marka, aby předvédl, co si ze hry na tento nástroj eště pamatuje.

Po všeckých tych událosťách sa už enom jedlo, pilo a tancovalo a to až dlúho do noci. A tak nám v dobréj pohodě utékl Chujál 2018 a už sa všecí těšíme na ten příští.

Túto reportáž sesmolil
výzkumník Honza
nástěnkář VUVL

◄ 1 2