Asi si na to nejdřív vzpoměl Pavel Vít (druvé slunéčko též velmi jasné) a začal na první a ještě prodloužený víkend v červenci svolávat tu našu partyju k VÚVL soustředění do ModelCity u Znojma, jež je ve vlastnictví též našeho člena Nekiho ( Jirky Písaříčka), který po svém jmenování do hodnosti výzkumníka, pojal také dojetí ze slavnostního aktu, že na Kohůtce všem soukmenovcům přislíbil slevu na ubytování v tom jeho modelářském ráju na jihu Moravy. (beztak si myslel, že to do léta zapomenem). Ale my výzkumníci máme sloňů paměť a jak je kde co v „akcií“ tak jdem do fronty aspoň dvakrát , nebo rovnou s celů rodinů !

Někeří využili možnosti a jeli do Modelcity na celý týden (Vítovci, Mira Lukšík..), no my poctivě  pracující (Řeháci, Jíchovi a Andrej…)až od čtvrtka do neděle.

Ubytovali jsme se v útulně přizpůsobených chatkách a velice se rozesmáli nad instalovanými elektrickými radiátory, bo venku bylo okolo 33 stupňů nad bodem mrazu. 

Po celou dobu pobytu jsme tak až neskutečně využívali  rodinný bazén, který je v areálu kempu, a to tak, že náš Rosťa hned první den dostal přezdívku Pigičaj, bo ten tam byl naložený fakt furt.

Hned ve čtvrtek odpoledne jsme se však s celů našu bandu vypravili do vedlejší vesnice,kde je nový aqvapark.

Místní koupající jsme chvílu bedlivě pozorovali a po zhodnocení, že se tam nic vzrušujícího neděje, vzali jsme organizaci zábavy ve vodě do našich výzkumnických ruk sami.

Třeba taková „Divoká řeka“ by vás měla ve svém proudu unášat kolem dokola, ale nic se tam takového nedělo. Tak jsme se rozhodli patrně chybějící technologii nahradit svým uspořádaným pohybem ve směru hodinových ručiček. A povedlo se!  Když se do toho opřelo nás 8 pořádných chlapů, maminy raději vytahovaly z divokého proudu menší děcka.  Voda se mlela parádně. Dokonce se přišli postupně podívat aj všeci službu konající plavčíci, kteří se nestačili divit a domnívali se, že jim přivezli konečně ty chybějící čerpadla. Aby to nebylo tak jednotvárné, změnili jsme po chvíli směr otáčení divoké řeky na opačný.

Uprostřed největšího bazéna byla též podivná stavba, která trochu připomínala eskymácké iglú. Vevnitř byla velká tryska, ze které v nepravidelných intervalech tryskala voda do stropu.

Nahrnuli jsme se všeci dovnitřku a jali se vnitřní hladinu rozhoupat ve stylu Mexické vlny, moc se nám to nedařilo, a tak si Dan vylezl doprostředka iglú na tu trysku a jal se velení –Nahoru – dolů. Podařilo se nádherné vlnobití. Poté jsme  vodu uvnitř opět roztočili v děsném tempu, takž se z iglú nedalo vůbec vystoupit, a ten kdo jen nahlídnul dovnitř, co se to tam vlastně děje, tak toho to vtáhlo dovnitř a semlelo v proudu.

Velkým štěstím a to především pro Dana bylo, že po celou dobu jeho velení nezapnuli vodu do prostřední trysky, jinak by dostal Dan takový klystýr, o kterém se psalo jen v Haškově Dobrém vojákovi Švejkovi a plavky by měl vtlačené beztak až do slepého střeva.

Navečer jsme si pak i trochu polítali, ale ne moc, protože se přihnal docela silný vítr, a bylo třeba upevnit řádně stany.

 Páteční dopoledne bylo zasvěceno montáži rotorových listů na skutečný bojový vrtulník Mi 24, který je spolu se sovětskou stíhačkou Mig 21 dominantou celého areálu.

Tento úkol jsme nakonec také úspěšně zvládli, i když jsem si nikdy nemyslel, že jednotlivé listy rotoru jsou tak těžké.

 Na večer jsme se dohodli, že navštívime asi třicet kilometrů vzdálený rekonstruovaný malešický akciový pivovar, ve kterém se kdysi točil známý film „Postřižiny“ podle Hrabalova románu.

Protože náš výzkumný ústav patří tak nějak do stejného časového období, jeli jsme tam několika auty cela naša valašská partyja, včetně Nekiho manželky, dcerky a také jejich vnučky.

Cestou tam jsme se zastavili u jaderné elektrárny Dukovany a také na hrázi Dalešické přehrady, aby ten výlet měl také pedagogickou rovinu.

U prostorných rezervovaných stolů v pivnici pivovaru nás nakonec zasedlo osmnáct. Popili jsme něco „Májového ležáku“, pojedli chutných pokrmů dle tradičních i dobových receptů a kolem 22 hodiny se vydali zpět do Modelcity. Ačkoliv jsme my  z Dalešic vyjížděli poslední a jeli docela pomalu, vzhledem k tomu, že naši plečku řídil Radek, který ještě nemá toliko řidičských zkušeností a cestu nám několikrát křížila divoká zvířena tamních lesů, docela jsme se podivili, že jsme do kempu přijeli nakonec první.

To bylo způsobeno jednak tím, že ostatní pod vedením Nekiho zvolili sice kratší, ale děravější cestu, tak především anabázi s policií, kdy Andrej marně hledal doklady, Dan se bál v přítomnosti policejní hlídky dokonce i vyčůrat, za to Pavel a ostatní se chtěli s policistkou dokonce fotografovat.

Sobotu jsme pak využili k návštěvě města Znojma a byli jsme velice překvapeni jak krásné a starobylé město to je. Pak jsme ještě navštívili Hatě na samé hranici republiky – mega tržnice všeho druhu a všech národů.

Večer se opět lítalo a později posedělo uprostřed kempu mezi stany a karavany.

Nedělní dopoledne patřilo opět lítání, poté balení a postupně jsme se vydali na cca 270 km dlouhou cestu k domovu.

Z pohledu alespoň naší rodiny, to byl skvělý nápad, skvělý výlet a doporučovali bychom všem zvážit na Velkém chujálu uspořádat vždy v tomto termínu jakési soustředění VÚVLu v Modelcity.

Pro radost ostaním sepsal
výzkumník Petr Řehák
s nápovědou rodiny

Nebyly nalezeny žádné obrázky