Warning: The magic method Gallery_Video::__wakeup() must have public visibility in /data/www/vuvl.net/www.vuvl.net/wp-content/plugins/gallery-video/video-gallery.php on line 72
VUVL.NET https://www.vuvl.net Výzkumný ústav valašského letectva Wed, 03 Jan 2024 15:49:19 +0000 cs hourly 1 https://wordpress.org/?v=6.3.3 Velký Chujál 2023 https://www.vuvl.net/?p=8413 https://www.vuvl.net/?p=8413#respond Wed, 03 Jan 2024 15:49:19 +0000 https://www.vuvl.net/?p=8413 Tak vám povím, že eště nikdy sme neměli na Kohútce během Velkého Chujálu tolik sněhu jak letos. Všeckým nám bylo už dopředu jasné, že vyjet kopec bez řetězů bude přinejmenším docela adrenalinová aktivita. Ale pěkně po pořádku.

Už nekolik týdňů předem probíhala čilá komunikace o tech nejdůležitějších bodech celého setkání, dopilovávaly se referáty, výzkumníci kontrolovali esli eště aj letos dopnú saka a gatě a nekteří na poslední chvílu objednávali nové. Také nám na poslední chvílu vypověděla tradiční kapela a tak bylo zaséj o starost víc. No a tak se nám v tejto atmosféře pilných příprav termín Chujálu velice rychle blížil.

Většina z nás dorazila už v pátek. Předseda Dan tam byl první a hned všeckým na WhatsApp poslal zprávu, že cesta je sice prohrnutá, ale bez řetězů to préj ani nemáme zkúšat. Peťa zaséj poslál zprávu, že cestú pichl a zháňá novú pneumatiku, takže nám cesta ubíhala v atmosféře takýchto optimistických informací. A mělo to být eště zábavnější. Já sem se pod kopcem na parkovišti potkal s Mirkem, který právě nasazoval řetězy na svoje auto. Pomohl mě aj s mojím autem a společně sme vyrazili zdolávat Kohútku. Co vám budu vykládat, dojeli sme akorát po druhú zatáčku, kde už stály uvízlé dvě auta a kolem nich pobíhala skupinka lidí. Řidič prvního auta bohužel nepatřil k našemu výzkumnému ústavu a tak si nemohl předem přečíst Danovu zprávu, že na Kohútce padá sníh a pokusil se vyjet bez řetězů. No a to druhé auto, to byla horská služba, která přijela z vrchu a řetězy nešťastníkovi půjčila. Nakonec sme se ale po mírném zdržení na Kohútku dostali všecí a večerní odborná debata u topinek a tataráku proběhla jako vždy.

Sněžilo celú noc, a dokonce aj ráno a tak tradiční vycházka na Portáš byla néenom do kopca, ale navíc eště aj po kolena ve sněhu. Cestú sme se věnovali výzkumu aerodynamiky a také termodynamiky sněhu padajícího ze stromu rovnů za límec bundy. Z každého z těchto dvou oborů sme si odnesli jeden poznatek. Ten první je, že aerodynamický odpor sníh padající za krk nijak nezpomalí a ten druhý je, že to na zádech studí.

Portáš byl pro změnu zaséj zavřený, tak sme se bez občerstvení vrátili na Kohútku. Naše robky se eště cestú zpátky zúčastnily závodů na bobách, které pořádala přímo na cestě parta jakýchsi tatínků s děckama. Povzbuzování a skandování bylo skoro jak v populárním filmu „S tebou mě baví svět“ a ani jedna z našich závodnic se v tvrdé konkurenci děcek nenechala zahanbit.

Odpolední přípravy na slavnostní večer přinésly také pár novinek. Místo tradičních plastových jmenovek nám Irena zařídila parádní „placky“ s logem ústavu. Už teď se těším, jak tu placku budu v létě hrdě nosit na prsách při bitvě o pálenicu. A zajímavého vylepšení se dočkala aj naša ozvučovací aparatura postavená před lety výzkumníkem Hubertem. Karel, který byl na Chujálu letos poprvé, totiž dovezl svoju ozvučovací techniku a ze všeckých tých jeho hraček výzkumníky nejvíc zaujal takový ten miniaturní mikrofonek, co se nemosí držet v ruce, protože drží na drátku omotaném okolo hlavy za ušima. Skoro každý si chtěl zkusit, jaké to je, když se při referátu nemosí stát u řečnického pultu a dá se chodit mezi publikem jak profesionální moderátor.

Oficiální část Chujálu zahájil jako vždy předseda Dan. Ten po přivítání všech přítomných a připomenutí, že se jedná o už patnáctý Velký Chujál, oficiálně jmenoval kandidáta Jirku výzkumníkem. Při téj příležitosti také představil Jirkovu kariéru armádního pilota do takových detailů, až se sám jmenovaný divil, odkud tak závažný únik informací pocházá.

První referát večera přednesl Karel a seznámil nás v něm s americkým výzkumníkem Johnem Stapem, jehož svérázný způsob zkoumání vlivů různých změn rychlosti na lidský organismus si rozhodně zaslouží pozornost našeho ústavu. John Stap totiž všechny ty pokusy prováděl sám na sobě a pokaždé to přežil, takže by klidně mohl být jmenovaný čestným výzkumníkem.

I další referát byl z oblasti medicíny a připravil si ho pro nás Pavel. Jak už sem prozradil v minulých letech, Pavel je opravdu dochtor a tak je logicky vedoucím Zdravotní kosmické sekce VUVL. Letos navázal na svůj referát z roku 2018, ve kterém nám tenkrát představil svoje řešení problematiky porodů v beztížném stavu. Za tych pět roků svůj postup výrazně přepracoval a vylepšil. Rozhodl se totiž problém toho, jak dostat dítě ven z těla matky vyřešit pomocí něčeho, co kosmická loď ve vesmíru jaksi přirozeně nabízí – tedy pomocí rozdílu tlaků mezi vnitřkem lodi a vnějším kosmickým prostorem. A přestože stále ještě nejsú dořešené všecky problémy, vypadá metoda velmi slibně. Bude určitě velkým přínosem pro náš pokračující program valachformace Marsu, se kterým seznamujeme veřejnost už po několik let.

Mirek zaséj na začátek svého vystoupení poděkoval všem přítomným za to, že se snaží dodržovat usnesení z předchozích let, totiž to, že nebudeme pokračovat ve výzkumu vlivů otřesů půdy na výnosy zemědělské činnosti. A jeho nový výzkum zaséj ukázal, jak jsou výzkumníci v našem ústavu všestranní a multioborově zdatní. Mirek totiž odvážně vstoupil na pole literatury a pro děti modelářů napsal pohádku „O épépáčkovi“. Pohádka byla nejen zábavná, ale i velmi poučná a Mirek navíc směle opustil zásadu jiných autorů nevytvářet literární postavy založené na skutečných osobách ve svém okolí. A tak se mnozí z přítomných určitě v pohádce poznali. Celý zbytek večera se potom řešilo, kdo tak asi može být modelář, který má tak krásné letadla, že se s nima bojí létat, nebo kdo to létal na pětatřicítce bez antény.

Po něm nastúpila rodina Komárkových, kteří si najisto moseli připomenút latinské heslo „nomen omen“ a nachystali si téma blízké jejich příjmení – výzkum komárů. Každý modelář dobře zná, jaké to je, když večer na letišti létající modely vystřídá tento létající bodavý hmyz. Ale po tomto referátu už teho o komárech víme mnohem víc a to díky nezměrnému úsilí a obětem, které výzkumníci přinesli na oltář vědy. Experimenty zaměřené na faktory ovlivňující to, jak je chudák modelář pro komáry atraktivní, totiž ukázaly, že na to vůbec nemá vliv ani použitá kosmetika, ani druh konzumovaných nápojů. Předložená data hovoří jasně, největší korelaci s počtem štípanců vykazuje hodnota krevního tlaku a výzkumný tým nám hned nabídl aj vysvětlení. Při nízkém krevním tlaku oběti není komár schopný krev nasát, při vysokém naopak krev proudí do sosáku sama takovým tempem, že komár praskne. To všecko (prasknutí zadečku nevyjímaje) bylo názorně demonstrováno na živém modelu komáří samičky v nadživotní velikosti, protože jak známo, názorná ukázka je dycky lepší než dlúhé vysvětlování.

Po referátech zbývala ještě jedna povinnost a to byla společná fotka na péefku. A protože část společenstva navrhovala využít počasí a udělat si fotku před romanticky zasněženú Kohútkú, vyběhli sme všecí ven do sněhu. A to aj naše robky ve večerních šatech a střevíčkách jak pro Popelku. Paradoxně to jediné, co zimu nezvládlo, byl foťák a tak sme tú fotku stejně museli udělat v teple v chatě, hnedkaj poté, co foťák aj robky rozmrzli.

Tombola byla tradičně bohatá. Nekteré ceny už máme tak populární, že se z nich staly ceny putovní a výzkumníci je každý další rok vozí zpátky do tomboly. A stejně jako v minulých letech, aj letos se výzkumníci pokoušeli navzájem směňovat výhry. Vyvolávání bylo jak na aukci a některé směny byly tak zajímavé, že by se asi daly uvést jako příklady v disertační práci z ekonomie na téma „bárterový obchod“. Kupříkladu výměna dřevěného letadélka za krabičku pánských ochran prozradila, který z výzkumníků si kupuje hotové letadla a který si je naopak staví sám z laminátu a potřebuje separovat. Pokud jde o hlavní cenu, tak tu letos opět vyhrál náš předseda. Fakt nevím, jak to dělá. Loni to byla bunda, letos svezení v letadle.

Zbytek večera proběhl v duchu volné zábavy a plánování aktivit ústavu na příští sezónu. Plánů a nápadů bylo hodně a tak sme to protáhli hodně přes půlnoc. V neděli ráno sme po snídani sehráli bojovku „zjisti, která hromádka sněhu ukrývá tvoje auto“, pak sme si auta vyhrabali a vydali se z kopca dolů, do svých domovů. Tak nám skončil Velký Chujál 2023 a už se těšíme na příští.

[See image gallery at www.vuvl.net]

]]>
https://www.vuvl.net/?feed=rss2&p=8413 0
Velký Chujál 2022 https://www.vuvl.net/?p=8182 https://www.vuvl.net/?p=8182#respond Sun, 25 Dec 2022 20:50:40 +0000 https://www.vuvl.net/?p=8182 Po dva minulé roky po sobě se to tak zešlo, že hospody byly před Vánocama zavříté a nebylo možné uspořádat tu největší událost výzkumnického roku. Událost, kterej říkáme Velký Chujál. Místo něho sme moseli zvolit náhradní program – vycházku z Pusteven na Radhošť a zasej zpátky. To sice nebylo úplně špatné, šak se podívejte na fotky v galerii, ale cosi temu chybělo.

Ale letos sme s nadšením přivítali zprávu od našeho předsedy Dana, který na Kohútku zavolal a pak nám všem hlásil – je to dobré, máme dojet, už se na nás těšijú. A tak výzkumníci začali řešit důležité věci – kde mám sako, jak se na Kohútku vlastně jede a přednesu referát, který sem měl nachystaný předloni nebo nachystám nový?

Většina z nás dorazila už v pátek a večerní posezení s tatarákem a topinkama se příjemně protáhlo. Než sme si všecko vypověděli, vzdala to aj obsluha z restaurace.

V sobotu dopoledne sme se jako každý rok vydali ověřit, jestli se něco nezměnilo cestú na Portáš. Nezměnilo, jak Dan zjistil už před pár rokama, cesta stále vede do kopce směrem tam aj zpátky. Co bylo oproti předchozím rokům nové, bylo to, že Portáš byl konečně otevřený. Po rekonstrukci to tam majů moc pěkné a grog a pivo majů velice dobré. A tak sme chvílu poseděli a potom už pěkně zpátky na Kohútku na oběd. Další tradice, borůvkové knedle, byly dobré jak dycky a nekteří z nás si dali plnú porci, což sú čtyři knedle. Ozvalo se aj pár hlasů, že préj se to nedá sněst. Néni to pravda….

Pravda ale je, že po obědě si většina z nás šla trochu odpočinůt na večer. Ale tí, co usnůli, mohli litovat, protože pán hoteliér, Pepa Kocůrek, dovézl na Kohútku cimbálku a tá dole pod schodama moc pěkně zahrála. Ale potom už se přiblížil večer a to byl nejvyšší čas chystat se na to nejdůležitější, na samotný Chujál.

Ten začal v 6 hodin večer. Nejprve tradiční fanfára z Libuše, následovaná hymnů našeho výzkumného ústavu a přípitkem. A hnedkaj nato ceremoniál, při kterém byl Jirka jmenovaný kandidátem a mezi výzkumníky byli slavnostně uvedeni Matěj a Pavel. No a potom už nemohlo dojít nic jiného než referáty. Potvrdilo se, že náš výzkumný ústav si plným právem zaslouží věhlas, kterému se těší u odborné i laické veřejnosti. Tak bylo spektrum přednesených témat široké a představené objevy zásadní.

Začala nejmladší členka ústavu, výzkumnice Hanka. Přednesla zprávu o tom, jak bylo letiště na Bahně rozryté divokýma prasatama a jak sme se s tímto problémem vypořádali. Nechyběla ani ochutnávka klobásek, které vznikly jako vedlejší produkt při řešení problému.

Následovala rodina Komárkových, která už minule prokázala vysoků odbornost a mimořádnů kreativitu při řešení složitých technických problémů. Mimo jiné jim taky patří pochvala za to, jak udržujů trend nastavený kdysi dávno výzkumníkem Hubertem, totiž to, že se máme inspirovat přírodů. Na tomto místě bych vzpomněl třeba Hubertův katalog profilů křídel sejmutých z vycpaných dravců nebo jeho testování divokej kačeny v aerodynamickém tunelu a to dokonce při nadzvukových rychlostech. Komárkovi se také inspirovali přírodů a představili nový headset. To je taková helma, která usnadňuje řízení modelu, létajícího tak rychle, že se velice rychle dostane z dohledu pilota. Představený headset obsahuje řadu unikátních technických řešení tohoto problému. V první řadě je to přehledový displej, který je ovládán hlasovými příkazy….jednoduše řečeno se sklopí ve chvíli, kdy pilot zoufale zařve „Nevidím“. Další funkce – a tady je ta inspirace z přírody – je radiolokátor s anténami ve tvaru netopýřích uší, který navíc model automaticky sleduje. K temu napájení z autobaterky, přes startovací káble – prostě je vidět, že nic neponechali na náhodě.

Další referát přednesl náš dochtor Pavel a jeho kolegyně Vilma. Oba dlouhodobě pracujů na našem vesmírném programu kolonizace Marsu a zajímá jich především zdraví valachonautů během dlúhých kosmických cest. Připomínám, že minulý referát se zabýval problematiků porodů v beztížném stavu. Tentokrát si vzali na starost stravu, která bude vhodná pro kosmické cesty. Nejprve nahradili klasický chleba, který zabírá příliš mnoho cenného prostoru, jeho tekutou variantou, vylepšenou přídavkem chmele pro lepší chuť. Problém s dostatkem bílkovin vyřešili pomocí proteinových tyčinek z vepřového masa, pro které se zatím ještě hledá vhodné jméno. A dostatek vitamínů našim valachonautům zajistí listy rostliny Brassica oleracea (to je normální zelí, pro tych co neumí latinsky), jejichž šlapání do beček během cesty zajistí, že valachonauti budů furt v kondici a obejdů se bez objemných a těžkých posilovacích strojů.

Mirek nám zaséj připomněl už delší dobu probíhající výzkum „Vliv otřesů půdy na růst zemědělských rostlin“. Poděkoval ostatním výzkumníkům, kteří s výzkumem pomáhali, jmenovitě Danovi, který do výzkumu zapojil svůj model Macchi a také druhému Mirkovi, který předvedl mimořádný výzkumnický zápal, když se mu podařilo provést hned dva otřesy půdy v jednom dni, s pomocí svých tryskáčů a navíc v kukuřici. A nakonec Honzovi, který zatřásl půdou s pomocí svojí Extry pouhý měsíc před Chujálem. Následně oznámil, že výzkum neprokázal žádný vliv otřesů půdy na růst rostlin a požádal všechny výzkumníky, aby veškeré další výzkumy v tomto směru ukončili.

Petr zaséj ve svém referátu zmínil dobu, kdy sme se nemohli zejít kvůli covidu a připomněl valašskú vakcínu, kterú sme vyvinuli a vyrábjáme z trnek. Tú sme sice veřejnosti představili už loni na Bahně, ale protože Chujál od tej doby nebyl, využil tejto příležitosti, aby připomněl výzkumníkům, že vakcína má prokázanů účinnost 174 procent. A to hlavně proto, že nekteří očkovaní ju přes místa, které covid nejčastěji napadá – to znamená hlavně krk – nechávajů projít hned dvakrát – tam aj zpátky.

Na závěr bloku referátů nás druhý Petr seznámil se skupinů výzkumníků z Anglie a jejich netradiční variantů bitvy o pálenicu, nebo o co to vlastně bojovali.

Jak se zpívá ve známej písničce: „a po práci legraci..“, tak sme udělali aj my, odhrkli sme stole stranů a pustili na plac kapelu Frťan ze Vsetína. Co stojí eště za připomenutí, je tombola. Tá byla tradičně velmi pestrá a nechybělo ani směňování výher jak na bleším trhu. Né všecí teda byli ochotní směňovat, obzvlášť nabídky typu „vyměním bylinkový čaj za flašu gořalky“ se zrovna s pochopením nesetkaly. No a náš předseda -nevím teda, jak to udělal – vyhrál hlavní cenu, černů koženů bundu. Hnedkaj zdělál sako a bundu vyzkúšal. Enom dlúhé fúsiska mu chyběly, aby vypadál jak člen Hell’s Angels. Aj muzikanti cosi v tombole vyhráli a tak nám potom eště trochu zahráli, než se vydali na cestu dom. No a my sme tam eště chvílečku vydrželi, protože Chujál je enom jednů do roka.

A to je ve zkratce všecko důležité, na co sem si z Chujálu vzpomněl. Eště možná stojí za vzpomínku samotný odjezd, protože sme dobře hodinu postávali pod schodama, klábosili a nikdo nechtěl odjet jako první.

[See image gallery at www.vuvl.net]

]]>
https://www.vuvl.net/?feed=rss2&p=8182 0
Jubilejní Velký Chujál 2018 https://www.vuvl.net/?p=5748 https://www.vuvl.net/?p=5748#comments Sat, 15 Dec 2018 20:26:25 +0000 http://www.vuvl.net/?p=5748 Třebaže to nekemu može připadat neuvěřitelné, dočkali sme sa v plnej sile a zdraví už desátého Velkého chujálu. Šak už sme sa na to těšili celý rok a plánovali, jak tých deset roků výzkumničení oslavíme. Aj na Kohútce už s nama počítali a trpělivě odmítali jiné kunčofty, kterým sa zachtělo našeho termínu.

Já sám sem to měl eště zkomplikované tým, že sem měl auto v servisu a vůbec nebylo jisté, esli to mechanici do teho významného data stihnú. A tak už sem měl aj nastudované jízdní řády autobusů do Nového Hrozenkova, pro případ, kdyby to náhodů nevyšlo. Ale podařilo sa, v pátek odpoledňa sem auto dostál zpátky a mohli sme vyrazit.

Letošní rok nám počasí nadělilo sice mráz, ale žádný sníh, tak vyjet navrch nedělalo nikemu problém. Díky absenci sněhu sme ani děckám nebrali sebú boby. Zato loni jmenovaný kandidát Peťa děckám vzal aspoň igelitové pytle a protože přímo vedle chaty zrovna testovali sněhové dělo a kúsek kopca tak byl přece enom zasněžený, byl Peťa za túto iniciativu potrestaný tým, že sa mosel s děckama jít klúzat. Ináč by mohl sedět s nama pěkně v teple.

Událosťama z pátečního večera a sobotního dopoledňa nebudu moc zdržovat. Kromě ochutnávání lecjakých dobrot sa už enom védly odborné debaty, jejichž obsah stejně zatím nemože byt odtajněný a zveřejněný a tak už enom zmíním malú procházku před obědem, už tradičně směrem na Portáš. To proto, že před pár rokama publikoval náš předseda Dan velmi zajímavé zjištění, totiž že na Portáš je cesta tam aj zpátky do kopca. A hnedkaj aj vyzval k dalšímu výzkumu tehoto fenoménu a od téj doby to rok co rok poctivě ověřujeme. Každý výzkumník ví, že statisticky signifikantní výsledky sa dajú získat enom z dostatečně velkého souboru údajů a snáď proto sme kolem zavřeného Portáša enom prošli a pokračovali eště pěkných pár kilometrů dál, abysme konečně zjistili, jak to s tú cestú do kopca vlastně je. No, podle teho, jak nás bolely nohy, na tem neco bude.

Ale dosť řečí o jídle, procházkách a odpočívání, poďme už k temu najdůležitějšímu. Program začal tradičně nástupem předsednictva ústavu za zvuků slavnostní fanfáry, následovala hymna a přípitek. Potem Dan, z titulu funkce předsedy připomněl celú tú desetiletú históriu našeho ústavu a Chujálů především. A hnedkaj nato, aby ukázal, že hledíme směle vpřed, jmenoval nové kandidáty na výzkumníky a jedného nového výzkumníka. Kandidátem sa stala aj moja osmiletá dcérka Hanička, která byla na udělený statut patřičně hrdá. Dalším kandidátem byl menovaný nový člen VÚVL, Pavel, který je ve výzkumu jak doma, protože je dochtorem ve špitále v Ostravě a tak si myslím, že bude pro nás cenná posila. No a eště jedno menování do třetice, vloni menovaný kandidát Peťa to dotáhl na výzkumníka a tak si došél pro svůj menovací glejt. Samozřejmě ho dostal až potem, co složil přísahu.

Hnedkaj nato došlo aj na odborné referáty, kvůli kterým to vlastně celé děláme. Jako první vystúpil náš najmladší výzkumník, desetiletý Jeník, který sa věnovál temu, jak zvýšit výnos našeho trnkového sadu na Marsu s pomocú robotických opylovačů trnkových květů. Seznámil odborné publikum se svým důkladně vedeným výzkumem a nakonec představil prototyp stroja, který bude v brzké budoucnosti nasazený na Marsu, aby příští úroda trnek byla aspoň tak dobrá, jak tá letošní tady na Zemi. Konstrukcija tehoto robo-čmeláka je založená na našich radioizotopových batériách a elektrodmychadlech z Hobbykingu a stroj je zcela autonomní.

Další referát byl můj a věnovál sem sa v něm hlavně temu, co bysme ve VÚVL mohli zkúmať v následujících rokoch. Také sem v rámci politickej korektnosti představil koncept vysílačových módů pro leváky a návrh automatizace pro našu bitvu o pálenicu.

A třetí referát přednésl nový člen ústavu, kandidát Pavel. Jak už sem psal o kúsek výše, Pavel je dochtor a tak aj jeho referát sa týkal medicíny, konkrétně jejího uplatňování při vesmírných letech a samozřejmě aj na našéj základni na Marsu. Tento výzkum výrazně ušetří místo v kosmickej lodi, kde je ho dycky nedostatek, a to tým, že místo kopy různých léků, mastiček a medikamentů sa bude vozit enom jeden univerzální prostředek. Pavel také prokázal to, co sa dávno šuškalo, totiž, že slivovica je dobrá né enom proti rýmě, nachlazéní a bolení břucha, ale že funguje aj jako dezinfekce, anestetikum a dokonce sa dá použiť aj jako raketové palivo. A stejně jak když muzikanti často dávajú na konec nejaký přídavek, aj Pavel nakonec svého referátu eště povykládal aj neco málo o problematice porodů v beztížném stavu a to dokonce aj s praktickú ukázkú. Jak správně poznamenal, kosmické cesty sú dlúhé a nudné a tož sa budé nutné připravit aj na tyto situace.

Následovalo krátké vystúpení Martiny, které obsahovalo tzv. produkt placement, neboli skrytú reklamu a dozvěděli sme sa né enom to, jak přimět výzkumníka, aby svojéj asistentce kúpil nové boty, ale aj jaké kúpit a kde.

Odbornú část zakončilo vystúpení Lidky a Milana. Lidce právě končilo funkční období coby předsedkyně klubu SAMICE a tak předala štafetu Ireně. A potom sa s Milanem věnovali tématu naprosto zásadní důležitosti. Zistilo sa totiž, že podobně jak na Valašsku, aj na Marsu naše trnečky ohrožuje jakási virová choroba a tak bude bezpodmínečně nutný preventivní postřik. Sme totiž teho názoru, že probíhající valachformace Marsu by sa bez šarky klidně mohla obejít. Rovnú na místě teda byly vytvořeny pracovní týmy ve složení mechanik-pilotka, každý tým obdržel cvičný eroplán a tak proběhl historicky první trénink leteckého práškování stromů na Marsu. Povím vám, eroplány byly po místnosti rozházané skoro stejně, jak po našém vystúpení.

No a po referátoch zbývala poslední povinnost – vyfotit sa na péefku a to už tradičně venku na terase. Pokáď má na fotce nekdo červený nos, tak to néni od testování univerzálního vesmírného léčebného prostředku, ale je to tým, že venku bylo deset stupňů pod nulú. Cvakání zubů výzkumníků a hlavně asistentek – nekeré měly aj holé ramena – málem přehlušilo aj cvaknutí spúště fotoaparátu, ale přesto sa fotka povédla a mohli sme zaséj do tepla. V tlačenici ve dveřách nebyl ušlapaný nikdo a vevnitřku už ladili inštrumenty Frťani, kapela, která už k Chujálu neodmyslitelně patří. Tentokrát měli s sebú aj cimbál, čehož sme později zneužili a skoro aj násilím donutili Marka, aby předvédl, co si ze hry na tento nástroj eště pamatuje.

Po všeckých tych událosťách sa už enom jedlo, pilo a tancovalo a to až dlúho do noci. A tak nám v dobréj pohodě utékl Chujál 2018 a už sa všecí těšíme na ten příští.

Túto reportáž sesmolil
výzkumník Honza
nástěnkář VUVL

[See image gallery at www.vuvl.net]

]]>
https://www.vuvl.net/?feed=rss2&p=5748 1
Aviatický den na Valašsku II https://www.vuvl.net/?p=4903 https://www.vuvl.net/?p=4903#respond Fri, 14 Jul 2017 13:17:49 +0000 http://www.vuvl.net/?p=4903 Náš předseda Dan, slunéčko jasné, byl tak spokojený s tým, jak sa vydařil minulý letecký den s Martinem Šonků, že sa rozhodl si dát repete. Pravda, trvalo to dva roky, než sa trochu vydýchal, ale s o to větší chuťů sa pustíl do příprav. Zapojíl do teho néenom celý Valašský letecký klub, ale aj nezanedbatelnů část novojičínského a havířovského klubu. A aby sa Martin Šonka necítil mezi samýma modelářama osamocený, tož domluvili eště aj armádní vrtulník, ten co je pomalovaný, jak kdyby ho dostali do ruk machři na speciální efekty z Holyvůdu.

Co sa týká všeckých potřebných povolení a jiných papírů, to už měli kluci zmáknuté od minula, tož to tentokrát byla určitě brnkačka. Aspoň myslím….

No nebudu to zdržovat, už v pátek bylo na letišti plno. A to néenom modelářů s doprovodem, ale aj beček s pivem tam stál pěkný zástup. V sobotu ráno sme sa obudili, nafasovali visačky s nápisem „Pořadatel“ nebo „Pilot“, to podle teho, jak si kdo trúfal. A už sme sa pustili do příprav. Stánky na pivo, stánky na klobáse, ozvučení….

Milan Libišů si tradičně vzal na povel modelářů a řídil a moderovál celý jejich program. Šak moc pěkné ajroplány sa tam zešly. My z výzkumného ústavu sme byli taktéž v programu a tak sme čekali na svoju hodinu.

Martin Šonka doletěl se svojů Extrů asi o půl druhéj odpoledňa a starosta z Valmezu s ním hnedkaj zrobil parádní intervijů. Šak klobúk důle, jak ím to obom šlo, jak Martinovi, tak aj starostovi. Potem sa Martin odebrál na druhý oběd a mohlo sa dál pokračovat v létání s týma malýma ajroplánama. A to až do třetí hodiny odpolední, kdy sa Martin vrátil oblečený už v pracovním (doletěl totiž v riflách) a předvédl, co fšecko s Extrů umí. Zistíl sem, že si odminula pamatuje to údolí za letištěm, kam když zaletí, neénom že jeho letadlo néni z letišťa vidět, dokonce néni ani slyšet. A tak teho bohatě využíval. Nekolikrát sa tam ztratil a my sme enom čekali, kde sa zaséj objeví. Podobně jak když na rybníku sledujete potápku roháča, ten sa taky dycky vynoří inde než ho čekáte.

Po jeho vystúpení sa dáléj létalo s modelama a došla řada aj na náš ústav. Tož co mám vykládat, boj byl ukrutný jak dycky. Ale najvětší sranda byla, když Dušan kvůli nejakým problémom technického rázu mosel s modelem přistát. Samotné přistání sa povedlo na jedničku a tak Dušan spokojeně pozoroval ostatní dosud bojující piloty. Ale když sa za chvílu zaséj podíval tam, kde měl byt jeho ajroplán, už ho tam nenašel. Enom kolo rozházaných kůsků épépéčka naznačovalo, že Dušan bezpečně přistál na petardě a to zrovínka na tej největší, co sme tam měli. Eště je k temu třeba dodat, že od letoška nám všechny ty prskavky odpaluje elektronický pyrotechnik, který je neúplatný a nezná slitování a tak ten ajroplán neměl najmenší šance.

Dyž už sme u téj pyrotechniky, nemožu nezmínit jednu věc, kterů kluci tentokrát přidali k vystúpení. Menovalo sa to „koberec“, ale řeknu vám, že po takém tepichu bych chodit nechtěl a bosky už vůbec né. Po odpálení to nadělalo celkem slušný kravál, ale to nic néni pro temu, jaký po tem zostál na letišti bordel, že už sa mosím uchýlit k silnému výrazivu. Zostála tam taková hromada útržků papíru, že by na to zaměstnanci středně velkéj účetní firmy mohli psat poznámky najmeňéj půl roku.

No, dělal sem si trochu starosti, kdo a jak dlúho to bude uklúzat. Moje obavy ale rozptýlil armádní vrtulník Mi-24, který sa též doletěl předvést a přistál na letišti. No ale při tem přistání od něho šél taký větr, že to odfúklo jednak šecky ty papírky, dáléj šecky zbytky sena, co zostály na letišti po sekání, hromadu prachu a myslím, že aj šecku žúžel, co žije v trávě a nestihla sa zavčasu schovat pod zem. A z vedlejšího pšeničného pola to dokonce vyfúklo aj kus starého špinavého koberca, který sa vznesl a přistál na modelářské dráze.

A tož aj kluci z teho vrtulníka zrobili se starostů moc pěkné intervijů, potem zhlédli nejaké modely – speciálně si vyžádali ukázku Migu 15 našeho výzkumníka Michala – a dokonce necháli šecky děcka na letišti, aby si jejich vrtulník prohlédli aj zvnitřku. No, eště že vevnitřku nenechali klúčky, lebo ináč by ím s tým strojem nejaký malý ogara myslím aj odletěl.

Na závěr nám eště vrtulník udělal pár průletů – to aby douklidil z plochy co tam eště zapoměl při příletu – a potem už taky letěl dom.

A tak sa všecko vydařilo a nám nezbývá než sa těšit na příště. A kdyby sa Danovi do teho náhodů nechtělo, bude stejnak moset, protože Martin už nahlásil, že určitě doletí.

Za VUVL

Honza

[See image gallery at www.vuvl.net]

]]>
https://www.vuvl.net/?feed=rss2&p=4903 0
Velká chujál 2016 https://www.vuvl.net/?p=5498 https://www.vuvl.net/?p=5498#respond Sat, 31 Dec 2016 08:59:55 +0000 http://www.vuvl.net/?p=5498 REFERÁT
Milý Danečku, vážený akademiku, slunéčko naše jasné,
los, který rozděloval na Chujále úkoly k Tobě nebyl zrovna vlídný.
Protože mně. Milánkově Lidušce dal za úkol napsať referát o loňském Chujále a Milánkovi
upécť buchtu! Jistě uznáš, že to nebyla zrovna šťastná volba. To byla jen krátká úvaha na začátek
a nyní se budu věnovať samotnému referátu.
Chujál sa konal 26. listopadu 2016, ve velmi příjemném prostředí horské chaty Kohútka.
Účasť výzkumníků a jejich asistentek byla hojná. Kdo by si nechal ujíť takovů žranicu!
Fšeci sa na to řádně vyfešákovalia aj referáty, na kterých usilovně výzkumníci bádali celý rok
měly hlavu aj patu. Tentokráť sa výzkumníci zaměřili převážně na zmenšování fšelijakých
udělátek. Zajímavé bylo aj to, že sa robky dohodly, (navédla jích jedna mladá opečovávatelka výzkumníka Dědka), že založá jakýsi spolek podporovatelek výzkumníků. (nevím dosť dobře proč, stejně to děláme odjakživa). Zakládající členka Karin, hneď vymyslela vznešený a dlůhý název, který si nikdo nepamatoval a tak sa ujala zkratka“Spolek SAMYC“. Takže na příští Chujále
budů jezdiť výzkumníci a jejich samyce! No nevím, rači bych zostala Milánkova Liduška.
Ale co sa dá dělať, dali mně tů medajlu, za dlůholeté obskakování výzkumníka Milana, stejně
jak Irence Jíchové za obletování Danečka. Tož sme sa do teho spolku hromadně zapsaly
a fčil sů z nás ty Samyce.
Nekeré nápady spolku SAMYC, jako že nám robkámnaši výzkumníci kupjá kvítko, nejsů špatné.
Naopak losování různých úkolůpro mňa nedopadlo zrovna dobře. Místo abych pekla buchtu, musím
tu fčil seděť jak po škole a psať jakýsi referát. Dyť já vlastně  ani nevím co bych eště měla napsať.
Snáď eště, že nám k tanci hrála výborná hudba a na závěr sa losovala tombola, kterů nikdo neukrad.
Takže létání zdar a bádání též!
S pozdravem zostávajte
Samyca Lidka

]]>
https://www.vuvl.net/?feed=rss2&p=5498 0
Velký chujál 2015 https://www.vuvl.net/?p=4278 https://www.vuvl.net/?p=4278#respond Wed, 09 Dec 2015 21:31:01 +0000 http://www.vuvl.net/?p=4278 Jak už tak bývá zvykem, s blížícím se koncem roku firmy a společnosti bilancují a pořádají firemní veselice, kde se oceňují nejlepší pracovníci. Výzkumný ústav Valašského letectva v duchu těchto tradic pořádá tradičně Velký chujál, což je jakási kombinace valné hromady a firemního večírku. Protože jsme dávno přišli na skutečnost, že nejlépe se pochválí každý sám, a proto v našem kolektivu nevzniká ani náznak soupeření a večírek se odehrává v přátelské až rodinné atmosféře.

Letošní ročník Velkého chujálu nabíral na zajímavosti už ve stádiu příprav. Z různých stran prosakovaly informace, že ten či onen chystá nějaké překvapení a zcela netypickým jevem pro modelářskou branži se stala skutečnost, že tajemství nikdo neprozradil až do chvíle oficiálního zveřejnění. Všichni jsme zažili, jak rychle se šíří zprávy v režimu „… a nikomu to neříkej“.

Místem konání valné hromady výzkumníků se stal opět horský hotel Kohútka na Česko-slovenském pohraničí, výzkumníky velmi oblíben pro atmosféru valašského stylu a taky pro ty panoramata. Hojná účast delegátů způsobila obsazení všech pokojů hotelu, což jsme ale dopředu avizovali, a tak nevznikl žádný problém. Téměř polovina účastníků dorazila již v pátek kvůli aklimatizaci. Hotel je totiž ve výšce 913 m n. m. a je potřeba pro tuto výšku praktickými zkouškami ověřit snesitelné množství alkoholu, bez ohrožení společenské způsobilosti. Protože se snídaně následný den podávala od 8:00 do 9:30, nebyl čas na zahálku. Letos došlo i na tradiční páteční tatarák, ovšem 3,7 kg orosilo čelo nejednoho zkušeného gurmána, navíc když předkrmem této hovězí pochutiny byl tatarák lososový. Sobotní rozdýchávající procházku tak využil téměř každý. Je zajímavým poznatkem, že z Kohutky na Portáš je cesta tam i cesta zpět do kopce. Tohle by zasloužilo bližší výzkum. Ať je to ale jak chce, procházkou vytrávilo a s blížícím se polednem rostla chuť na vyhlášené borůvkové knedlíky. Od školky víme, že po obědě následuje spinkání. Favoritem této kratochvíle byl Dušan Lysander Bařina, který pro jistotu zaměnil dopolední procházku za tréning na odpoledního šlofíka. Příprava sálu na večerní konferenci tím však nijak nebyla ohrožena, neboť zahájení Velkého chujálu bylo stanoveno na 18:00

Hlavní program byl zahájen dle protokolu příchodem předsednictva za zvuku fanfár. Následoval společný zpěv hymny VÚVL a zahajovací přípitek.

A pak to přišlo. Hned v úvodu čekalo na výzkumníky první z velkých avizovaných překvapení. Velký chujál na Kohútce se totiž právem stal centrem světového kosmonautismu. U horní stanice velkého lyžařského vleku totiž pod přísným utajením přistál návratový modul expedice MARS, jejíž cílem bylo kontrola prací na švestkovém sadu, jakožto základní surovinou, nutnou pro budoucí osídlení. Prřipomeňme tři roky nazpět výzkumník Hubert sestrojil ve spolupráci s výzkumnou laboratoři v Utahu stroj, který zajistí zasazení pecek švestky ve speciálních kapslích dodávajících potřebnou vláhu. A byly to právě výzkumnice Dr. eM a Dr. Dasha z amerického vědeckého ústavu, které v návratovém modulu přistály na Kohútce, aby výzkumníkům podaly zprávu o stavbě zázemí pro následné VÚVL expedice a také zprávu o aktuálním stavu švestkového sadu na MARSu. Na jejich prezentaci navázal výzkumník Milan hadička Libiš, který na základě usnesení loňského velkého chujálu zpracoval podmínky povolení ostatním vesmírným agenturám včetně čínské pro přistávání v sousedství našeho sadu tak, aby nebyla ohrožena úroda švestek. Milan vypracoval diplomatickou nótu o které se hlasovalo, čímž získala vůbec největší váhu. Milan nad rámec pověření připravil další avizované překvapení, kdy do rukou předsedy oficiálně předal dokumenty o oficiálním odkoupení pozemků na MARSu, s GPS koordináty a všemi potřebnými razítky. Taky jsme byli překvapeni fakt všichni, neboť dokumenty jsou skutečně pravé. Následovala reportáž pyrotechnika Kouly na téma, jak to vypadá, když pyrotechnik nemá svůj den. Z pochopitelných důvodů nejsou k tomuto tématu fotografie veřejné, jen připomenu známé heslo, uvidíte-li Koulu utíkat, snažte se jej ve vlastním zájmu předběhnout. V následném referátu Staňa Stránský přednesl svůj návrh úpravy pravidel modelářských soutěží, kde po vzoru jiných sportů zavadí takzvané handicapy, zde však nejde o výkonnostní ocenění, ale o zohlednění vybraných letišť, kde se alkoholu opravdu nelze vyhnout. Dalším milým překvapením bylo vystoupení Karin, asistentky výzkumníka Michala dědka Dvořáka se svým projektem „můj život s výzkumníkem“. Hned v úvodu udivila výzkumníky zprávou, že se její projekt zabývá duší modelářů z poznatků nasbíraných během sezóny, které si poctivě zapisuje do svého osobního deníčku. Zde několik ukázek ze zmíněného deníčku dle časové osy:

  • Na můj dotaz co, že je to ten Chujál? Mi sdělil, že je to ples aviatiků, ať si vezmu velké večerní. Celou pravdu jsem se dozvěděla až v okamžiku, kdy mi přistála na šatech cedulka – asistentka výzkumníka. To jsem ještě netušila, že tohle je teprve začátek a pro změnu zase moje diagnóza…
  • Řídila jsem mnoho týmů i předvolební kampaň, nyní jsem asistentka výzkumníka a piju rum. Kdo nezažil nepochopí…
  • Musím uznat, že mám za tento rok mnoho nevšedních zážitků s partičkou výzkumníků. Má matka opět silně pochybuje o mém duševním zdraví. Mé sestry se shodly na tom, že jsem totální blbka. Mé kamarádky touží poznat aviatiky a já toužím po přistání….
  • Jedu na první akci s výzkumníky. Už samotný název akce Kapr v luftě mi po předchozích zkušenostech zavání pořádnou dávkou výzkumnických překvapení. Trochu se obávám a nácvik zalézání do našeho stanu na zahradě mé obavy jen zvyšuje, ale při vší své bujné fantazii, nevycházím z úžasu nad tím co mě v Kardašce čeká…

Odbornou část tohoto referátu zastupují úryvky korespondence s uznávanou numeroložkou Šárkou:
Šárko, jak jsem se zmiňovala Michal je modelář, jak se však ukázalo je také výzkumník (vysvětlím později). Jedeme na Chujál (co je Chujál vysvětlím také později) a mám prosbu, potřebovala bych píchnout s přípravou referátu Výzkum výzkumníků (to ti snad ani vysvětlovat raději nebudu), mohla by jsi mi Udělat krátký numerologocký rozbor výzkumníků a celé partičky? Dík
Odpověď: Karinko, celá rodina se obává o Tvé duševní zdraví a všechny jsem doposud uklidňovala, že to přejde, že jsi čerstvě zamilovaná a jistě budeš zase po nějaké době normální. Bohužel si tím už nejsem tak jistá. Ale jak víš, jsem pro každou srandu tak to pošli, mrknu na to.
Přeposílám email od předsedy s jeho tradičním podpisem – Slunce vaše jasné.
Šárka – odpověď To si děláš prdel, tak tomu říkám materiál, na to pozvu i zbytek partičky. Teprve teď mě to začalo fakt zajímat, hlavně to vaše Slunce jasné – to je můj člověk. Poznámka: Tuším průšvih, zbytek partičky je kartářka Julča a vědma Macka. Bude mejdan. Mejdan byl. 2 30 hod. sms Kari, bude to drahé, právě došlo víno, tak jsme bouchly první šampus.
Ocenění tohoto referátu velkým aplausem dává naději, že se máme na příštím zasedání na co těšit. V závěrečném referátu se Pavel Vít pokusil prostřednictvím renomované agentury Livit a Koule vnést osvětu na téma, jak na veřejných vystoupeních odpovídat na všetečné otázky diváků.
Hezkou tečkou za hlavním programem se stalo oficiální ocenění všech aktivních výzkumníků, kteří nastoupeni v řad byli dekorováni odznakem VÚVL, za zásluhy při šíření myšlenky. Na mnohých bylo znát dojetí. Tímto byla zakončena vědecká část programu.

Po společné fotce pro účely PFky program přešel ve volnou zábavu kde k tanci a poslechu zahrála osvědčená kapela Frťan ze Vsetína, modelářům dobře známa ze sletu v Kelči. Raut v podobě švédských stolů brzy dával vytušit, že většina výzkumníků patří do skupiny masožravých a zastáncům zeleninové stravy se do jejich pochutin nemíchali ani symbolicky. Úderem jedenácté vypukla tombola. Loni jsme se chlubili že ji máme bohatou. No to jsme netušili co nás čeká letos. Ty tam jsou doby kdy jsme se vzájemně obdarovávali nepotřebnými soškami jelenů, které jsme následující rok do tomboly škodolibě vraceli. Letošních téměř 200 většinou hodnotných cen v tombole byla zcela jiná liga. Následné tanečky jen podtrhly velmi příjemnou přátelskou atmosféru s příslibem, že se za rok na stejném místě při stejné příležitosti opět všichni sejdeme.

Výzkumný ústav Valašského letectva přeje všem kolegům a kamarádům mnoho krásných zážitků při setkáních na letištích v roce 2016.

Více fotek a videa najdete na stránkách našeho ústavu www.vuvl.net

Za všechny účastníky Velkého chujálu
Dan Jícha
předseda akademické rady
Výzkumného ústavu Valašského letectva

]]>
https://www.vuvl.net/?feed=rss2&p=4278 0
HVP SHOW 2015 aneb Lipenecký obr https://www.vuvl.net/?p=4276 https://www.vuvl.net/?p=4276#respond Wed, 09 Sep 2015 21:29:04 +0000 http://www.vuvl.net/?p=4276 Tož sem dostal za úkol napsat referát o výpravě výzkumníků VUVL na Lipeneckého obra roku 2015. My výzkumníci z VUVL vůbec dostáváme takové úkoly, které vyžadujů plné sústředění a zodpovědný přístup. Néni ostatně na tem nic divného, když zkúmáte věci spojené s letectvím a jak známo, většina lidských výtvorů, které vzlétly, sa po nejakém čase dostala zaséj zpátky na zem. Co je ovšem rozhodující, je v jakém stavu sa na tu zem dostanů a proto ve VUVL děláme náročné testy s cílem zvýšit bezpečnosť létání na všeckých akcijách, né enom na Lipeneckém obru. Takže sme na náročné úkoly zvyklí a proto sem ani nic nenamítal, když mě byl přidělený úkol napsat tento referát.

Takový referát može mět časem aj značný historický význam, to až tu nebudeme a negdo ho objeví, tož aby sa mohl dozvědět cosi o našich zásluhách. Šak my sami máme jako súčásť našej činnosti aj práce historicko-vzdělávací a neustále pátráme, co nám tu zanechali naši předci. Tož sa mosíme snažit, aby zaséj po nás tu neco našli aj naši zadci. A třebas sa budú chtět neco dozvědět aj o Lipeneckém obru.

Navíc sa aj mosíme držet stanov, které sú pro nás svaté a tak sa podle nich snažíme šířit slávu a věhlas VUVL. Pochopitelně né silů, ale třebas tým, že jezdíme na různé akce, aj takové jako je Lipenecký obr, kam ostatně výzkumníci jezdijů hrozně rádi. Anebo třebas aj na jiné, šak on ten Lipenecký obr néni jediná akcija, kam sa dá zajet.

Ona tá vědecká práca néni nic jednoduchého a výzkumníkem nemože byt enom tak ledasgdo. Ale máme to štěstí, že máme ve VUVL řadu na slovo vzatých odborníků ve všelijakých oborech. Důkazem toho potom sú každoroční referáty na Velkém Chujálu. Ale neomezujeme sa enem na Moravu, vzdálenost néni pro nás žádný problém a tak máme aj ambasádu v Praze, kerů spravuje náš člen Marcel Hladík, to je právě ten ogar, který pořádá Lipeneckého obra.

A robit správně vědu a výzkum není fšecko, taky je důležité, aby sa o vás vědělo. Né nadarmo sa všade furt mluví o popularizaciji vědy, šak aj my sa v tejto oblasti nenecháme zahanbiť. A aby výzkumníka každý poznal na dálku, máme aj odpovídající oblečéní. Ale né laboratorní plášťě, ty sa nám při našem druhu výzkumu moc neosvědčily. Šak zkuste si negdy pobíhat po letišti v dlúhém plášti, uvidíte sami, jak rychle sa vám zaplantá mezi nohy a spadnete na čuňu. My máme radši trička, šak máme aj varianty s břuchem, keré výzkumníkům dodávajů na vážnosti. A tyto trička výzkumníci nosijá dokonce aj na Lipeneckém obrovi, gde ináč fšecí ostatní mosijů mět trička, keré nafasovali od pořadatelů. Takové výsady majů členové VUVL.

A tož aj v tem roku 2015 sa výzkumníci vydali na Lipeneckého obra, už ponekolikátéj. A bylo to zasej proto, aby sa aj tam ludé dozvěděli, že na Valašsku sa staly události mimořádného historického významu, které sa navíc eště aj týkali eroplánů a k temu aj slivovice. Myslím tým našu rekonstrukciju bitvy o pálenicu, kterů za velkého ohlasu publika převáďáme už pěkných pár roků a výzkumníci ju předvédli aj tentokrát.

Tož taková je moja reportáž o Lipeneckém obrovi a co záleží na tem, že sem tam vůbec nebyl…..

Honza

]]>
https://www.vuvl.net/?feed=rss2&p=4276 0
XV. ročník setkání modelů letadel ve Frýdku https://www.vuvl.net/?p=4270 Sun, 02 Aug 2015 21:20:43 +0000 http://www.vuvl.net/?p=4270 Začalo to hned po skončení 14. ročníku setkání na Bahně a to otázkou co dál jest li pokračujeme dál..Ano čí ne­??
NO ještě nevíme musíme se nato  pořádně vyspat. Koncem ledna Jirka nás svolal jak jsme se rozhodli ? Zeptal každého jestli do toho jde čí ne. No a tak se rozhodlo že se uspořádáme 15. ročník setkání. Nebudu popisovat co to vše to obnáší. Jak se blížil termín pomalu se připravoval terén. Zasypat díry , posekat trávu jak na ploše tak i kolem plochy. Mezi tím sem dostal úkol zajistit místo pro VÚVL. No a tak pátek ráno jsem vyznačil místo kde bude náš tábor. Pokračoval dál ve své práci stavení stanu pro rozhlas atd. Pomalu se začali účastníci přijíždět. A to bylo ahoj čau kde to mám postavit. Postav to mimo vyznačené místo. No a tak najednou páska dole a už tam stojí dvě auta Odpověď, však tu je ešte dost místa. Oprava pásky, kluci a už nepouštějte nikoho!!  Jo jo! No ale nedalo se to uhlídat!!!!!!! A tak jsem to potentoval. Nakonec se všichni byli spokojeni?? Alespoň  to doufám. Přibývajícím časem se pomalu plocha začalo plnit letadly. Proběhly zkoušky motoru atd. atd. Já osobně jsem též skočil do luftu, proto že nikdy nevím jak to poletí ??  K večeru jsme stavěli vlajku a zpívali hymnu. Pak začala večerní zábava a to pokec u toho stanu pak zas u toho sem tam padla i půlečka švěstkovice, nebo něco jiného, každý to nazýval  jinak. Naše SLUNÍČKO dovezl bečku piva a tak jsme měli i čím zapíjet. Samozřejmě že jsme nezapomněli SLUNIČKOVI popřát k narozkám pokolikáté to není podstatné! Hlavně, že bylo nás dost co jsme vydrželi až do 3 hod. rána. Sobotu ráno jsem pokračoval ve své povinnosti pořadatele. Sešlo nás kolem 90 pilotu a kolem 115 modelu všech velikosti. Naše vystoupeni začalo kolem 11 hod. No to bylo trošku zmatku jestli muže vystoupit kolega z konkurenční skupiny. Nakonec jsme řekli že ano! A tak nás bylo celkem 19 strojů ve vzduchu. Byli i nějaké srážky což se velice pobavilo diváky, tleskali ostošest. Což se zase líbilo nám!! Po vystoupení  začala příprava na odpolední vystoupení. Někdo lepil svůj stroj další nabíjeli . Odpoledne jsme začali po 15 hod. též nás bylo 19. akorát ztráty byli o jedno letadlo vetší. Pak už pomalu začala příprava  na večer. Už jsme mohli dát i pivo což vtom vedru koplo. Když lítám tak alkohol nepijí! Co kdyby??? No a to zas tak rychle uteklo že tu byly ráno dvě hodiny což to byl povel jít pomalu do hajan. Neděli ráno trošku pršelo, no ale to by nebyly Bahna??? Po 8. hod. už to bylo zase na scypnutí. Pomalu jsme začali připravovat na vystoupení ještě něco dolepit, dobyt baterky a hurá 11 hod. do luftu. Už nás bylo jenom? 17. Jeden už to nedal do kupy a druhy nějakých důvodů nenastoupil (ještě spal). Dopadli jsme dobře žádná ztráta. Po úklidu plochy  po pyrotechnice  též pomalu uklidit vše do auta. Po vylosování divácké soutěže začala vyhodnocení cele akce což jme byli nejlepší skupina. Pak ešťe losování tomboly o krásné ceny. Kolem 14.hod. celá akce skončila. Ale pro mě ještě úklid celé plochy. Po skončení úklidu už pomalu nikde nikoho akorát pár členu sedělo v trávě  sednul jsem k ním a po hodině a pul jsme konstatovali že to byl krásní víkend a že těšíme na další setkání.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                            Ludva         

]]>
Aviatický den na Valašsku 2015 https://www.vuvl.net/?p=4269 https://www.vuvl.net/?p=4269#respond Sat, 11 Jul 2015 21:21:49 +0000 http://www.vuvl.net/?p=4269 Není nic lepšího než sa sám pochváliť.
Tož taka fajna akcija, jako fčil ten Aviatický deň, na Valašsku snad eště nigdy nebyla.
Že 11. červenca přiletí do Valmezu na tým červeným býkovi kamoš Martin Šonků nigdo nevěřil.
Šak to nic nebylo, sa pošle dopis na ÚCL, ŘLP, věž Mošnov, vyřídí se NOTAM, podá sa přihláška, vyrobí se nouzový plán, sežene sa letový ředitel, 5 kráť sa předělá žádosť, aby vůbec prošla, domluví sa hasiči, sanitka, policajti, no a pak sa brnkne Martinovi…
Abych aj druhých pochválil, Milan Libišů si vzal na starosť ty menší éra co sa řídíjú takú divnú wifinú. Si říkajú modelářiska. Na takú fajnú akciju možú len ti pozvaní, ne fšeci, co mají éro a žízeň.
Samozřejmosťú je pozvánka pro náš VÚVL a to ne proto, že bysme zvali sami sebja. Šak sme taky předvedli boj o pálenicu v jejím domácím prostředí a to poprvé v histórii. Nekeří sa do tej bitvy pustili tak usilovně, že řídili aj iné éroplány aniž by o tem věděli. Je zajímavé, že naše „nastúpaj“ v tejto krajině nikemu nepřinde divné. Šak chlaščú za letu no a …
Vystúpení VÚVL bylo zakončené akrobacijou Martina Šonky s jeho Extrú, kerú kúpil od kamoša Petera Besenyei No eště chvilku potrénuje, a pak by mohl požádat o post kandydáta VÚVL. Je to ogar, co má rád prču a předběžně sme dohodnutí, že sa s VÚVLem nečeho zúčastní, ale fčil eště neprozradíme detajle.

Moc bych chtěl poděkovat všem, kteří přiložili ruku k dílu při organizaci takto náročného setkání.

Dan Jícha
Předseda Valašského leteckého klubu
www.valk.cz

[See image gallery at www.vuvl.net]

]]>
https://www.vuvl.net/?feed=rss2&p=4269 0
Kapr v luftě 2015 https://www.vuvl.net/?p=3900 https://www.vuvl.net/?p=3900#respond Sat, 13 Jun 2015 15:57:40 +0000 http://www.vuvl.net/?p=3900
  • ročník Kapra v luftě pohledem VÚVL
  • K začátkům modelářské sezóny již deset let patří Kapr v luftě, pořádaný modelářským klubem Kardašova Řečice. Název se nám nikdy nepodařilo rozklíčovat. Jedni tvrdí, že cokoliv jihočeského má vždycky v názvu kapra, jiní pamětníci uvádějí, že základ tradice pochází od Štěpána KRTKA Škorpila, který si při nultém ročníku tak moc oblíbil skvěle pečeného kapra na pivě, že hledal způsob jak se k této pochutině dostat opakovaně. Vzhledem k tomu, že technologický hit té doby NOKIA 5110 nedisponovala velkou pamětí, dnes už asi těžko zjistíme, kde je pravda.

    Náš Výzkumný ústav Valašského letectva se této kratochvíle v minulosti již několikrát zúčastnil. Letos však pod tajemným příslibem překvapení vážně nešlo odolat. Sraz výzkumníků na náměstí v Kardašově Řečici se neobešel bez drobných komplikací, byť bylo několikrát zdůrazněno, že šest hodin se pozná tak, že malá ručička je na šestce a velká na dvanáctce. Před příjezdem na letiště Pleše se naše výprava zastavila na místním hřbitově uctít památku předčasně zesnulého kamaráda Ládi Houhy.

    Prvním překvapením bylo přivítání vnadnými krojovanými dívkami, které bosé v trávě za zpěvu lidových písní ladně tančily, přestože každá v náruči držela tác prohýbající se pod gurmánskými delikatesami. Stavba VÚVL kempu za dodržení fenk švej pravidel, vztyčení vlajky při zpěvu hymny a další ceremonie jsou nezbytné pro dočasné vymezení autonomního území.

    Sotva jsme si uložili věci osobní hygieny, už nás pořadatelé svolávali k večeři. Chvilku jsme dělali jako že počkáme, ale mlaskání ostatních na nás působilo jako na psy při pokusech Pavlovova reflexu. Hovězí gulášek byl vynikající a hranice pálivosti byla cca 2 piva na porci. Prostě všechno jak má být. Po večeři nás čekalo druhé překvapení. Na podmět hostitelů náš Výzkumný ústav Valašského letectva s Modelářským klubem Kardašova Řečice společnými silami zasadili poblíž areálu letiště strom přátelství, jak jinak než švestku. Tento akt nás zavazuje se na místo činu vracet a strom kontrolovat. Večerní zábavu podtrhlo kytarové trio, jemuž se povedlo rozezpívat a roztančit všechny účastníky, byť většina z nás měla za sebou přes 300 km v parném dni a navíc kus cesty po předraženém parkovišti D1.

    Sobotní ráno se pro všechny účastníky setkání podával vynikající hovězí vývar s masem a nudlemi. Nikdo v tu chvíli netušil, že to je jen vyprošťovací předkrm. Podle odhadu množství, všechny partnerky organizátorů i jejich sousedky napekli to nejlepší z vlastních kuchyní. Koláčky na slano, na sladko, tvarohové, ovocné, makové a mnoho dalšího, jen oči přecházeli. Bylo naší povinností neurazit hostitele. Velká poklona všem drahým polovičkám, které i takto podporují své partnery v jejich náročném koníčku.

    Dopolední program patřil výhradně dětem a mládeži z kroužků, byť se sem tam někdo pokusil propašovat mezi dorost, záhy byl však uzemněn s odkazem na rodné číslo. Protože náš Výzkumný ústav Valašského letectva dbá na zvyšování morálního kreditu a prestiž letecko modelářských setkání, byla ustanovena tříčlenná komise inspektorů VÚVL, která v dopoledních hodinách provedla kontrolu a bodování úklidu stanů a karavanů. Body byly přidělovány ve třech kategoriích: úklid, osobní hygiena a úplatky v rozsahu 1-10 bodů pro každou kategorii. Přestože tedy bylo možno získat až 30 bodů, zvítězilo s 20 body číslo stanu 2, o jeden bod před druhým číslem 17 a o dva body před třetím číslem 8. Tabulku s výsledky jsme vyvěsili, aniž bychom tušili, jak velká je mezi kamarády soutěživost. Nebylo vzácné vidět u tabulky postávat hloučky lidí diskutujících na téma, kdo je s hygienou větší kamarád a kdo si už z vojny nepamatuje, jak se správně skládá spacák, nebo co je to mít oblečení v komínku na šířku příborového nože. Z výsledků je patrné, že účastníci modelářských leteckých vystoupení v této oblasti dost pokulhávají, proto slibujeme s bodováním pokračovat a to hned 1. – 2. srpna 2015 na XV. Setkání modelů letadel ve Frýdku-Místku.

    V poledne se podával kapr na pivě, který ať už jakkoliv, dal téhle akci název a tradici. Celé odpoledne až do večera následuje program pro diváky, který se organizátoři snaží naplnit modely všeho druhu. Na letošním ročníku se poprvé divákům představily dvě skupiny. Kromě našeho ústavu se Kapra v luftě zúčastnil Rakovnický tým s rekonstrukcí bitvy z druhé války. Velmi atraktivní byl jak model, tak ukázka Kamila Krima a jeho téměř třímetrového Bleriotu XI. Soutěž o nejhezčí letovou ukázku, kdy porotou jsou diváci, vyhrál Aleš Marhoun, který s třílitrovou cenou od Jihočeské likérky Fruko-Schulz i přes opakované výzvy utekl se slovy, že rum použije na vánoční cukroví. Asi si Alešovi řeknu o recept. Odpolední výheň postavila před všechny otázku, jak se ochladit. Chovný rybník za letištěm byl příliš velkým lákadlem. Malá skupina z nás neodolala a šla koupání vyzkoušet. Pro méně odvážné pořadatelé zajistili prostřednictvím hasičů vodní mlhu. Jaké bylo naše překvapení, když si tak v klidu plaveme a vedle nás se objeví nasávací čerpadlo hasičů, kteří doplňovali vodu. To vrhlo zcela jiný rozměr pohrdavým pohledům  těch, co nechápali, jak můžeme do takové vody vůbec vlézt, místo co se oni raději nechají pokropit od hasičů.

    Když ještě napíšu, že se na večeři pekly na rožni dvě prasátka, bude akce vypadat víc jako gastro festival, než jako modelářský slet. Na druhou stranu je víc než patrné, jak si pořadatele váží každého pilota, který dorazí a pomůže dotvořit celou akci. Večerní taneční zábava byla třešničkou na dortu, kde si na parketu mohli oddechnout i pořadatelé po velmi náročném a perfektně zvládnutém modelářském setkání.

    Jelikož dbáme také na kulturní stránku našich výzkumníků, odebrali jsme se v neděli pod vedením našeho kulturního referenta Milana Libiše na prohlídku Státního zámku v Třeboni. Po prohlídce alchymistické laboratoře magisra Kellyho následoval oběd ve vyhlášené rybí speciálce Šupinka, kde jsme vše důkladně zhodnotili, než nás servírka upozornila…

    Děkujeme pořadatelům a organizátorům z Modelářského klubu Kardašova Řečice a věříme, že jim jejich elán vydrží a bude tak možné přijet na další ročník této tradiční akce.

    Za výzkumníky sesmolil

    Dan Jícha
    Předseda akademické rady
    Výzkumného ústavu valašského letectva
    Slunéčko naše jasné…

    [See image gallery at www.vuvl.net]

    ]]>
    https://www.vuvl.net/?feed=rss2&p=3900 0