Po loňském vydařeném víkendu v Polkém Žaru, dostali chlapi z VÚVLu pozvání i na letošní piknik. Rozhodli se že zkusí vzít s sebou i roby…

„PROBOHA – máme všechno?! Stan, spacáky, éra, vysílačka, pití (na slivovici se nesmí zapomenout), buchty… no tak odjezd!“ Někteří chlapi stresovali tak, že projeli odbočku k Intersparu (kde měli sraz všeci z okolí Frýdku) a sešli se s ostatními až na plánovaném místě v Polsku.

Michal dorazil skoro o hodinu dřív. „Já ti to říkala, že…“. Jako poslední dorazil Andrej s rodinkou. Ty jo, tolik ženských – to tu ještě nebylo. Poté jsme se v koloně vydali na letiště v Žaru. Kolonu jsme dlouho neudrželi pro stav polských silnic a ukázněnost polských řidičů, pro které je značka STOP kusem hliníku. Koula starší byl vytočený jako šnek, několikrát chtěl vyskakovat z auta a původní plány, že si letos zajedeme do Polska na dovču se okamžitě rozplynuly!?

V Žaru už naštěstí Liduš zabrala místo i pro ostatní VÚVLáky. Udala přesné pokyny kam zaparkovat. Ale chlapi mají svoji hlavu. „To nemůže klapnout.“

Postupně jsou vztyčeny stany, altánky a nakonec za zvuku hymny i zástava. Všichni mají kde spát. S ubývajícím světlem se tmelí kolektiv. Sem tam se nám do hovoru připletou chlapi, ale máme přesilu. My se jim taky snažíme nemíchat mezi serva, vrtule a kdo ví co. Někteří výzkumníci neodolali v pokušení si v pozdních hodinách zajezdit na Harley, vypůjčeném od již spícího Davídka.

Sobotní mlhavé ráno provoněla káva a Andrejovy domácí klobásy. Při vystoupení naši chlapi jak na zemi, tak v oblacích dávají ze sebe to nejlepší. No to se musí uznat, že bitva byla náramná. tolik srážek, střetů a pádů ještě nikdy nezažili ani páni výzkumníci. Nikdy bych nevěřila, že z té hromady barevných kuliček dokážou znovu pospravovat a poslepovat opět krásná letuschopná letadla.

Nechybělo nám ani bohaté kulturní vyžití. Při návštěvě místního jezera stihli chlapi překonat i rekord v počtu osob na šlapadle. Avšak nelze ani zapomenout na plavbu VÚVL Titanicu. Sportovního ducha jsme prokázali i výstupem na místní kopec. Někteří tedy raději vyjeli zubačkou. Samostatnou atrakci byla podívaná na přerostlé výzkumníky, jak si užívají na bobové dráze a hecují se – „hlavně nebrzdi!!“. Při zpáteční cestě se někteří museli nechat nést. Ale to jenom proto, aby ušetřili síly na večerní tanečky. Kapela – jakou svět neslyšel, vyburcovala všechny ženy a pár odvážných mužů na parket. Obdiv a trochu závisti patří taneční kreaci rodiny Koulové. Na jejich taneční umění jsme koukali nejen my, ale i roztančení poláci. Sobotní den zakončil krásný ohňostroj, který samozřejmě nenechal naše výzkumníky v klidu a ihned započali noční létání s cracklingovými šňůrami na křídlech éroplánů. Což byla opravdu bomba.

Neděle už nás jen utvrdila, že nevyjet do Polska na piknik, ochudili bychom dychtivé diváky o jednu z hlavních atrakcí. Po závěrečném vyhlášení a převzetí ceny jsme měli velmi rychle zabaleno a uklizeno. Jen Andrej špekuloval, jak sbalit laminátový stan bez zlomení tyček. Postupně přicházeli další a další výzkumníci se slovy:

„Máte štěstí, že jdu náhodou kolem.“ Ovšem, stav zápasu stan versus výzkumníci bylo nejméně 13 : 0 (Andrej do příští akce nacvičí balení stanu!).

Musím upřímně přiznat – holky, jsme DOBRÉ! Zocelené studenou vodou v pánské sprše (díky za ní), úmorným vedrem a náročným programem jsme se staly oporou a nebojím se říct, že i ozdobou této úžasné akce. Takže pánové, ryze pánským jízdám odzvonilo. Dámy sraz na Šikláku!

Pro VÚVL sepsali pod nátlakem Lenka N. a Lenka K.

Fotogalerie tadyk
a
Válečný reportér s kamerou na  palubě letadla natočil toto: