Po dotvoření pravidel pro supervelké makety jsem byl nominován jako rozhodčí na „velkou maketářskou“. Když se blížil čas odjezdu, postupně jsem zjistil, že se této akce za VUVL zúčastním sám, protože ostatní výzkumníci byli pověřeni jinými úkoly, či opět ztratili vlastní názor.

V pátek po obědě jsme s manželkou naložili auto a vyrazili na cestu dlouhou 340 km do Kardašovy Řečice. Cesta uběhla vcelku klidně a čím více jsme se blížili na jih Čech, tím více přibývalo oblačnosti a zimy. Po příjezdu na modelářské letiště jsme byli přivítáni organizátory akce a zároveň jsme se pozdravili s kamarády, jež jsme celou zimu neviděli. Večer jsme poseděli u ohýnku, rozebrali organizaci prvního soutěžního dne a povykládali, co kdo přes zimu stačil vytvořit. Po dobré mňamce a ve veselé náladě jsme šli spát a očekávali den příští.

V sobotu nás počasí vůbec nemělo rádo, zpočátku to vypadalo, že kromě labutí na nedalekém rybníce asi nebude létat nikdo. Po cca dvouhodinovém čekání se počasí umoudřilo a mohli jsme začít soutěžit. Počet přihlášených soutěžících byl celkem 15 a dal se očekávat velký boj. S konečnou platností nastoupilo ke startu 7 pilotů. Někteří z přihlášených se omluvili a někteří pro jistotu nezavolali vůbec. Začalo se statickým hodnocením a s drobnými přestávkami, z důvodu deště, se bodování zvládlo. Následoval pozdní oběd, kde mohu jen konstatovat, že pečený kapr na pivě neměl chybu. Soutěž jako taková byla pojata dle základních pravidel FAI s úpravami pro hmotnost a velikost modelu. První diváci přišli kolem desáté hodiny, ale z důvodu deště toho moc neviděli. Mezery vzniklé tímto počasím a mezi dalšími přeháňkami se snažili místní modeláři vyplnit svými leteckými ukázkami, což se jim dařilo. Kolem třetí hodiny se počasí umoudřilo natolik, že se mohlo zahájit první soutěžní kolo. Všichni soutěžící předvedli, že i s nepříjemným bočním větrem si dokážou poradit a že mají opravdu už něco nalétáno. K večeru vysvitlo sluníčko, rozehnalo mraky a zároveň se zahájilo druhé letové kolo. Soutěžící létali v opačném pořadí a jistota obratů a létaných prvků se opět zvýšila. Diváci a zúčastněná veřejnost mohli vidět v letu modely jejichž váha přesahovala 20 kg. Pokud někdo očekával modelářské show a že ve vzduchu bude jeden model za druhým, tak se spletl, jednalo se o soutěž velkých maket a tyto údaje byly na pozvánkách i na plakátech jasně uvedeny. Divím se, že toto kritizovali lidé z modelářské veřejnosti, kteří by měli mít představu o tom jaký je rozdíl mezi model show a soutěžním létáním. Ale zanechme kritizující modlářskou veřejnost jejím „odborným“ úvahám, oni sami nejlépe vědí, jak by tyto akce měly vypadat a doufám že nějakou taktovou dokonalou akci brzy uspořádají.

Prasátko na rožni pomalu zlátlo a všichni zúčastnění, kteří vydrželi až do konce si ho plně zasloužili. Bylo prostě mňam, mňam, mňam… J Večer se u dobrého pivka přátelsky probraly nedostatky maketového zpracování a nedostatky při létání předepsaných obratů. Zároveň jsme se rozhodli, že v neděli dopoledne se odlétá třetí soutěžní kolo. Po dobré zábavě jsme si šli zaslouženě odpočinout a v neděli nás probudilo krásné a naprosto ideální slunečné počasí, které vydrželo po celý den. Soutěžní kolo se odlétalo bez vážných problémů a již se daly tušit výsledky a pořadí soutěže. Po vyhlášení výsledků a předání pohárů jsme s manželkou využili zbytku pěkného dne a navštívili provaznické a letecké muzeum v Deštné. Po cestě domů jsem si přerovnával a tříbil zážitky z této akce, hodnotil pozitiva a negativa. S čistým svědomím mohu konstatovat, že pozitiv bylo nesrovnatelně více.

Na závěr tohoto zhodnocení musím podotknout, že jsem chtěl provést zálet svého nového modelu Curtis P6 E Hawk, ale při montáži jsem zjistil, že mezikřídelní vzpěry se na mě smějí 340 km daleko, postavené u vchodových dveří, abych na ně nezapomněl.

A úplným závěrem patří mé poděkování panu Tučkovi a Kreidlovi za rozhýbání a vyvolání této akce.
Panu Karasovi a členům modelklubu Kardašova Řečice za vytvoření perfektního zázemí pro všechny zúčastněné.
A znovu panu Kreidlovi za neúnavný komentář po oba dny a organizaci akce jako takové.
Dále děkuji panu Bařinovi, Nedojedlému a Pyšovi, že se nezalekli vzdálenosti a přijeli na tuto akci jako rozhodčí.
Poděkování patří všem zúčastněným pilotům, že přijeli, zvítězili a tímto dokázali, že tato akce je životaschopná a můžeme se těšit na další velké maketářské.

Za VUVL sepsal Milan Libiš