Všecko to začalo tak nějak nevině. Protože mám v práci chlapi shnile jak veš a nebaví jich makať pilnikem, musel jsem jim kupiť k ulehčeni prace taku elektricku mašinu, která se enem pichně do zasuvky a všecko dělá misto nich sama a oni sa možu věnovať jinym, daleko přijemnějši věcem, jako je vařeni kafe, kuřeni a klaboseni o něsmyslach. Protože je všude kolem nas ta celosvětova americká kriza, prodejci sa předháněli, kdo mi ten elektricky vehikel prodá. Jeden mi nabízel slevu, že to bylo skoro zdarma, druhý noc strávenou s ó-perkou a třetí kameru. Enem škoda, že mi nikdo nenabídl žádný éroplán, který bych mohl prozkoumávat. Rozhodování nebylo až tak komplikované. Už nevěřím na to že, slevy su zadarmo, což znamená, že prvý je z kola ven. Ó-perka byla lákavá, ale pro zkoumání nepoužitelná, protože by ráno vzala kramle, ať je výzkum dokončen nebo ne, takže druhý prodejce také bez šancí. Zbyla třetí možnost – kamera, ta mě zajímá nejvice. Vždycky sem chtěl kamaradit se Štefkem Spilbergem nebo Zdenou Svěrákem a povyměňovat si moje zkušenosti s jejíma, případně jim poradit ve věcech, které dělají špatně, možná bych je mohl aj něco naučit, nejsu přece žádný začátečník, šak mi doma kamerujem, co su na světě. Už muj tata měl kameru na kliku a já už jsem měl dvě, ale táto je celkem iná, nemá žádný pásek ani kazetu, všecko si prý zapamatuje a pak po káblu to celé řekne tomu písíčku a tam už si to všecko můžeme prohlédnůt aji bez plátna. A v této fázi začíná můj výzkum, jak bych našeho akademika a všecky návštěvníky našeho webu seznámil s tým, co jsem natočil, ale aby to bylo bez těch pitomostí, co v pořádným filmu nemají co dělat. Třeba to, když jsem natáčel a myslel sem, že je kamerá vypnutá (to byste se dozvěděli věci, aji které nechcu).

Napřed sem musel udělat to nejdůležitější, natočit naše výzkumníky při nějaké bojové vzdušné akci s éroplánama, které sou k nerozeznání od skutečných dospěláckých z WW1. To by nebyl takový problém, kdyby s nima nelétali tak rychle, že sem je skoro nestačil s tou kamerou sledovat. Ale nakonec se povedlo a pro začátek nějaký ten filmový materiál mám. Všecko sem to stihl při otevíraní letišťa v Odrách, o kterém si můžete přečíst v článku, který napsal výzkumník Dan. Trochu sem byl nervózní, protože pivo aj buřty byly dobré a nechtělo se mi jit dom, ale na druhů stranu sem zas furt myslel na tu kameru a jak vyrobím ten film. Nakonec vyhrál táborák s kamarádama, šak kamera si to všecko zapamatuje aj do zítřka.

Druhý den hned, jak sem se vykutálel s postele, tak sem připojil kameru k písíčku a zmáčkl bazmek na kterém bylo napsané Easy Click, v návodě bylo napsané, že se to tak má udělat, aby sa kamera s písíčke domluvili. A taky že jo. Všecky obrázky byly rázem z kamery v počítači. Zavolal jsem celou rodinu, aby se šli podívat. Všecko bylo super, akorát tam šlo slyšet, jak mi do toho kamerování furt někdo dřístal nesmysly. Ještě, že máme takovou techniku, kde de ztlumit zvuk a dát tam nový. Neváhám a hned píšu Danovi, ať mi pošle nějaků pjósonku, kerá se hodí k tej polystyrenovej bitvě. To tam dám a bude to vyřízené, ale to sem netušil, jaké peripetije s tým budou. Furt to se mnou nechtělo komunikovat tak, jak bych si představoval a spojit obrázky s tým novým zvukem dohromady byl úkol, který by zvládnul akadamik a možná Jarek Cimrmanů, stále se vyskytovaly k prozkoumání nějaké nové problémy. Kdyby za mnou přišli softvérové švestky a zjistili kolik sem k tomu účelu stáhnul legálně nelegálních programů z interfernetu (samože enem demo), tak mě u nich zaměstnajú nafurt. Ve finále jsem usoudil, že asi budu muset kůpit nový kompjůter, protože tento to nezvládá a u nás doma sou pravidla jasná „Kdo nechápe co po něm chcu nemá v domácnosti výzkumníka co dělat !!“ Taky už sem chtěl požádat o pomoc kamarády vyzkumníky, ale bál sem se, že by se mi smáli, že si neumím poradit s takovou prkotinou a taky, že mi Milan s Pavlem v dílně vypatlají fšecek laminát a pryskyřicu a Dan sní buchty. Nakonec to dopadlo tak, že sem byl donucený kůpit legálný softvér a dal to nějak dohromady, trvalo mi to sice skoro tak dlouho, jak když sem se učil létat s eroplánem, ale písíčko sem nevyměnil, kamarády výzkumníky pozvu radši místo řešení blbin s filmem k prozkoumání nějakého dobrého jídla a pití a akademik s spolu s návštěvníky webu můžou vidět umění našich pilotů výzkumníků jak naživo.

Za VUVL dopisovatel skoro jak z Holivůdu Michal