Tož co bych vám vykládal. Přípravy jak na spartakijádu. Nekeří sa tak těšili, že chtěli dojet už o týden dřív, prý aby že jako byli pak v domácím prostředí. Samo že chujál byl letos zas na Kohútce, ale tentokrát bylo fest zasněženo. Pavel Vítů loni dal slib kerého myslím lituje eště fčil. Tak se mu na horách lůbilo, že slíbil, „šak jak bude příští rok opravdu sněhu, tož i já budu lyžovať.“ Jasné že když na všech předchozích chujáloch sněhu nebylo, lehko sa slubuje. Fčil ale přišlo do tuhého. Sněhu bylo fest. Chvilku myslel že na slib fšeci zapoměli, ale výzkumníci ne e. Dokonce i nejstarší výzkumník Hubert sa vytáhl se fšeckima druhama vosků SKIVO, jen řemínky na své zánovní jasanky nějak zubem času vzaly za své a tož scháněl nějaký novější model.

Příjezd na Kohútku byl rozdělen do skupin. Skupina páteční mosela z aut zrobil rolbu, aby sa vyškrábala navrch, skupina sobotní přijela po suchém asfaltu a v tanečních botách. Jelikož nejsme na Kohůtce  porvně, ubytování už máme nacvičené a nezabere víc jak jedno odpoledne. Chujálový začátek se tak posunul z plánovaných 16ti na neplánovaných 17 hodin. Tradičně nejvíc pomůcek k referátu měl kolega výzkumník Hubert, kerý má ze svého vystúpení aj video. Dojemnou děkovací řeč přednesl Dušan, kerý se konečně stal řádným výzkumníkem a žádné oko nezůstalo suché. Jako správný výzkumník se zhostil své funkce zodpovědně a nadnesl nejmíň dvě oblasti, keré by se měli skúmať. Pozadu nezůstal ani výzkumník taťka Láďa a přidal další oblasť zkúmání. Delegáti též kladně hodnotili preferát Honzy Buzrly o urychlovači, nejen částic… Nový výzkumník Staňa Stránský pak zasvětil zejména přítomné dámy do tajů aerodynamiky, keré pak předvedl následně na tanečním parketě. Ten letos výměčně obsadil Pavel Koulák starší, a to zejména díky tomu, že letos dostal medajli za statečnosť kerú pochopil po svém a domáhal se proto každé roby k tanci. V průběhu večera pak rozzářila usměvy mnohých tombola. Staňa se přiznal, že je to poprvé v životě co neco vyhrál a byl na tuto průpisku patřičně hrdý. Když t temu vyhrál i šiltovku, pozval dojetím fšecky výzkumníky k baru. Kapela tradičně vydržela nejdéle a tak svými píněmi doprovodili do postele i toho posledního skauta. U snídaně jsme se shodli, že každý chujál je o něco lepší než předcházející a za chvílu už to ani nepújde vydržeť. Čtvrtý chujál je za náma, už aby tu byl pátý, z kuloáru se proslých že Hubert už cosi chystá…

Tož už naše staré pořekadlo“ Bahna opět nezklamali“.  Jednak super akcička, ale také opravdu bahýnko….

Vše začlo již v pátek.  Zrovna jak jsme přijeli na místo určení…tož pršelo no raději lilo jak a nebo scalo jak sv..atd.

Nás výzkumníky to nezaskočí- máme gumáky. A to sme nemuseli jet ani na olympiádu.  Tak mne napadá…?!?  Co bylo dříve- výzkumnické gumaky nebo ty olympijské. No jasně , že ty naše.  A máme nato důkazy…stačí se podívat do archivu našich článků…

Díky našemu kamarádovi Zdendovi Sládkovi jsme měli zapůjčený luxusní párty stan i s vybavením.(výčep-stoly-sedáky..později přibily i hostesky).  No prostě skoro jak v tym americkym Hiltonu.

Po zaparkování a zabydlení-trošku hektickém. Proč..bo se nam všem zvětšují vozy,stany,bydlibudky a nikdo při zátarasu pozemku pro našu laboratoř stym nepočital.  Nebo taky jinak..prostě ti co přijeli první, zabrali malo mista.  Tak ať se to víckrát něopakuje…šak víte kdo.  Zase sem odbočil..,ale ja bych to do chujálu zapomněl a vyzkumnici se musi stale držet pod přísnym vedením.  Tak tedy po zabydlení sme se fšeci odebrali do teho našeho Hiltona.  To ne, že jen tak… On totiž náš předseda, sluníčko jasné atd. a nevím co ešče..slavil narozeniny.  Neřeknu kolikate, ale moc mu do duchodu nechybí….hi hi.

No oslavy to byli velike a ešče větší diskuse během nich.  Samozřejmě, že došlo i na hory doly a rubání.  Nevím keho to vlastně napadlo, že musíme našemu kamaradovi z jihu Nekimu ukazat , jak vypada taky zaval v rubani.  No Neki to přežil, ale bylo to jen tak tak.

Aby stě neřekli, že na akcije chodíme jan flamovať…

V sobotu jsem měli vystupeni dvě a v nedělu jedno.Po vzoru olympiády sme na naše vystupení nastupovali ve dvojstupu v gumakach a a s deštnikama….. Take sme inovovali  osobu hrobnika …božský. S jaků radosťů na ploše měřil ty padlé letadla. No prostě důstojna česť padlým hrdinům. Ešče sme si vypujčili i švarnu sestřičku…ne taků, že s vycpanýma prsama, ale s opravdickima.  No někeři beztak rozbili eroplany jen proto, že čumeli kam něměli.

Teď se ale musím pochlubit.  Byli sme tak užasní, že za nama přišel jeden nejmenovaný pol.prezident. Tož vedli sme rozhovory na vysoke urovni. A šlo to i bez kravat….

Cela akce byla zakončena v neděli vyhlášením…jak jinak,  že…medaile a diplomy byli zase naše.  Ale pro to my to nerobime. Sme parta správně  a stejně postižených kamárádů, manželek a dětí. No někteří díky VUVL utekli tomu hrobníkovi..jak se říká z lopaty. Jenže pak se Hubert dotkl nabíječky a ten strojek co má u srdíčka se přeprogramoval či co. No prostě běhá , raduje se a skotačí…jak maly synek. A my sním máme problém na večerních posezeních držet krok…( doufám, že mu to vydrží hooooodně dlouho).

Za VUVL sice pozdě, ale přece – sesmolil první místopředseda,pokladník a samozvaný dozorce

Pavel

1 2 ►

Asi si na to nejdřív vzpoměl Pavel Vít (druvé slunéčko též velmi jasné) a začal na první a ještě prodloužený víkend v červenci svolávat tu našu partyju k VÚVL soustředění do ModelCity u Znojma, jež je ve vlastnictví též našeho člena Nekiho ( Jirky Písaříčka), který po svém jmenování do hodnosti výzkumníka, pojal také dojetí ze slavnostního aktu, že na Kohůtce všem soukmenovcům přislíbil slevu na ubytování v tom jeho modelářském ráju na jihu Moravy. (beztak si myslel, že to do léta zapomenem). Ale my výzkumníci máme sloňů paměť a jak je kde co v „akcií“ tak jdem do fronty aspoň dvakrát , nebo rovnou s celů rodinů !

Někeří využili možnosti a jeli do Modelcity na celý týden (Vítovci, Mira Lukšík..), no my poctivě  pracující (Řeháci, Jíchovi a Andrej…)až od čtvrtka do neděle.

Ubytovali jsme se v útulně přizpůsobených chatkách a velice se rozesmáli nad instalovanými elektrickými radiátory, bo venku bylo okolo 33 stupňů nad bodem mrazu. 

Po celou dobu pobytu jsme tak až neskutečně využívali  rodinný bazén, který je v areálu kempu, a to tak, že náš Rosťa hned první den dostal přezdívku Pigičaj, bo ten tam byl naložený fakt furt.

Hned ve čtvrtek odpoledne jsme se však s celů našu bandu vypravili do vedlejší vesnice,kde je nový aqvapark.

Místní koupající jsme chvílu bedlivě pozorovali a po zhodnocení, že se tam nic vzrušujícího neděje, vzali jsme organizaci zábavy ve vodě do našich výzkumnických ruk sami.

Třeba taková „Divoká řeka“ by vás měla ve svém proudu unášat kolem dokola, ale nic se tam takového nedělo. Tak jsme se rozhodli patrně chybějící technologii nahradit svým uspořádaným pohybem ve směru hodinových ručiček. A povedlo se!  Když se do toho opřelo nás 8 pořádných chlapů, maminy raději vytahovaly z divokého proudu menší děcka.  Voda se mlela parádně. Dokonce se přišli postupně podívat aj všeci službu konající plavčíci, kteří se nestačili divit a domnívali se, že jim přivezli konečně ty chybějící čerpadla. Aby to nebylo tak jednotvárné, změnili jsme po chvíli směr otáčení divoké řeky na opačný.

Uprostřed největšího bazéna byla též podivná stavba, která trochu připomínala eskymácké iglú. Vevnitř byla velká tryska, ze které v nepravidelných intervalech tryskala voda do stropu.

Nahrnuli jsme se všeci dovnitřku a jali se vnitřní hladinu rozhoupat ve stylu Mexické vlny, moc se nám to nedařilo, a tak si Dan vylezl doprostředka iglú na tu trysku a jal se velení –Nahoru – dolů. Podařilo se nádherné vlnobití. Poté jsme  vodu uvnitř opět roztočili v děsném tempu, takž se z iglú nedalo vůbec vystoupit, a ten kdo jen nahlídnul dovnitř, co se to tam vlastně děje, tak toho to vtáhlo dovnitř a semlelo v proudu.

Velkým štěstím a to především pro Dana bylo, že po celou dobu jeho velení nezapnuli vodu do prostřední trysky, jinak by dostal Dan takový klystýr, o kterém se psalo jen v Haškově Dobrém vojákovi Švejkovi a plavky by měl vtlačené beztak až do slepého střeva.

Navečer jsme si pak i trochu polítali, ale ne moc, protože se přihnal docela silný vítr, a bylo třeba upevnit řádně stany.

 Páteční dopoledne bylo zasvěceno montáži rotorových listů na skutečný bojový vrtulník Mi 24, který je spolu se sovětskou stíhačkou Mig 21 dominantou celého areálu.

Tento úkol jsme nakonec také úspěšně zvládli, i když jsem si nikdy nemyslel, že jednotlivé listy rotoru jsou tak těžké.

 Na večer jsme se dohodli, že navštívime asi třicet kilometrů vzdálený rekonstruovaný malešický akciový pivovar, ve kterém se kdysi točil známý film „Postřižiny“ podle Hrabalova románu.

Protože náš výzkumný ústav patří tak nějak do stejného časového období, jeli jsme tam několika auty cela naša valašská partyja, včetně Nekiho manželky, dcerky a také jejich vnučky.

Cestou tam jsme se zastavili u jaderné elektrárny Dukovany a také na hrázi Dalešické přehrady, aby ten výlet měl také pedagogickou rovinu.

U prostorných rezervovaných stolů v pivnici pivovaru nás nakonec zasedlo osmnáct. Popili jsme něco „Májového ležáku“, pojedli chutných pokrmů dle tradičních i dobových receptů a kolem 22 hodiny se vydali zpět do Modelcity. Ačkoliv jsme my  z Dalešic vyjížděli poslední a jeli docela pomalu, vzhledem k tomu, že naši plečku řídil Radek, který ještě nemá toliko řidičských zkušeností a cestu nám několikrát křížila divoká zvířena tamních lesů, docela jsme se podivili, že jsme do kempu přijeli nakonec první.

To bylo způsobeno jednak tím, že ostatní pod vedením Nekiho zvolili sice kratší, ale děravější cestu, tak především anabázi s policií, kdy Andrej marně hledal doklady, Dan se bál v přítomnosti policejní hlídky dokonce i vyčůrat, za to Pavel a ostatní se chtěli s policistkou dokonce fotografovat.

Sobotu jsme pak využili k návštěvě města Znojma a byli jsme velice překvapeni jak krásné a starobylé město to je. Pak jsme ještě navštívili Hatě na samé hranici republiky – mega tržnice všeho druhu a všech národů.

Večer se opět lítalo a později posedělo uprostřed kempu mezi stany a karavany.

Nedělní dopoledne patřilo opět lítání, poté balení a postupně jsme se vydali na cca 270 km dlouhou cestu k domovu.

Z pohledu alespoň naší rodiny, to byl skvělý nápad, skvělý výlet a doporučovali bychom všem zvážit na Velkém chujálu uspořádat vždy v tomto termínu jakési soustředění VÚVLu v Modelcity.

Pro radost ostaním sepsal
výzkumník Petr Řehák
s nápovědou rodiny

1 2 ►

Tož klasika. Jako vždy už tyděň předem sme byli nervozni z odjezdu, že někeří co nefrčeli vlastním vozem, něvěděli s kým jako mají jet…tož se pro jistotu nahlasili do více posádek a měnili to ešče minutu před odjezdem. Tentokrát fšeci pochopili dvě místa shrocení kolony a to je úspěch jak…… Co ale někteří furt nechapu, že když je sraz v 17,30 tož tam nemožeme dojet až po 18 hodině. Ale sme partyja fajnych lidi, tož sme tradičně počkali na ty…co se tradyčně nedostavija včas.

Z druhého místa zhrocení, což bylo náměstí v Kardašce, jsme se ohlasili pořadatelům a všeci v koloně vyjeli. To že sme byli jak banda kolotočarů svědčí i fakt, že se tam seběhli místní mládežníci a nechapali „samé maringotky a žádné kolotoče..to tu ešče nebylo“.

Příjezd na letiště famozní. Čekala nás slavobrána s nápisem „AŤ ŽIJE VUVL“ a přivítání chlebem a solí uvítacím výborem v tradičních krojích – to jako, že nebyli oblečeni v teplakach. A ti co měli zakazane solit…dostali RUMíka.

Po zaparkovaní v ohraničeném sektoru, který byl označen( laboratoř VUVL), bylo již tradiční vztyčení vlajky s hymnu. No chvilku nam to trvalo, bo tolik maringotek jsme ešče něparkovali, ale system domino a uprostřed naměstí pro stožár na vlajku, nakonec pochopili fšeci.

Na sobotu jsme měli od pořadatelů naplanované dva vystupy. Tož tak se podle toho odvíjal i první večer. Po dobrém gulášku dostali vyzkumníci povolene jedno pivo ( to první…ostaní sa prý už nepočítajů..) a večerku v 10 nebo ve 22?!?. Včílek už nevím…

Sobotní ráno bylo krásné slunečné. My vyzkumníci ráno vstali a měli tradiční rozvičku pod vedením bývalého generala Milana. Koho nám šak, ale bylo moc líto…našeho kamarada S.V.(zvaný tež DSA). Přenocoval chudák  v naší vyzkumne laboratoři a byl zteho tak unavený, že musel celu sobotu prospať. No nic..trochu treningu a příště uvidí i sobotní letový program…

Co napsať  k vystupení. Jako vždy pořadatele během našeho vystupu něvypli venťilatory..tož sme nebojovali jen o slivovicu, ale i oto, kdo se vubec udrží v luftě. Nakoněc vyhral kapr…bo byl od začatku v luftě. To ešce musím poznamenať. Bo pořadatelé něměli žadny talisman ke sve akci…tož Andrej pro ně v noci cosi vylovil…usušil a dal pořadatelům k vystavení. No Andrej ešče není dokonalý vyzkumník..bo v jihočeskem rybnice chytil tresku. No co…taky ryba, no ni?

Během dne se vzorně pořadatelé starali o žaludky pilotů. Na oběd “ kapr na pivě a zelenině“ a na veřeru sele..ne jedno, ale rovnou dvě.

Sobotní večer byl plný diskusjí s pořadatelí..jako co ešče maji vylepšiť, abychom určitě přijeli zas. No my jsme skromní vyzkumníci a proto náš seznam požadavků sme osobně rano předali pořadatelům…nebylo teho moc..jen cca tři strany A4. Doufám, že vše klapne a my přijedem i příští rok.

V neděli sme měli sice rozvičku odpůštěnů…bo neděle. Ale krasně sme protahli naše hřbety, když sme pořadatelům rozebrali stan na hangarpárty. Nechci se vychlubať, ale kdyby sme tam rano něbyli…tak tam ten stan stojí do včilek. Po této vložené rozvičce se nás většina odebrala na planovaný výlet. Hromadně jsme navštívili zámek Červená Lhota. No myslím si, že průvodce na nás dlouho nezapomene. Dával nám během prohlídky různé dotazy no a my odpovídali po výzkumnicku. Chudák Milan…ten se tak smál, že je tak na tyděň vysmerkaný…..

Po prohlídce sme sa rozlůčili-co kdybochom se po cestě ztratili a vydali sa ke svým domovům..

Kapr 2012 byl SUPER. Ať žije Kapr 2013.

Za vyzkumníky

Pavel

1.místopředseda-samozvaný pokladník a od včilek taky dozorce

Šak v tu dobu jak odlétajú ftáci, tož výzkumníci VÚVL sa začínajú richtovať na ten svúj najvětší akademický svátek Velých Chujál (valná hromada). Třeba vypucovať sváteční hadry, zopakovať kroky společenských tancú a aj referát pro zvýšení odbornej gramotnosti kolegú výzkumníkú. Protože co je dobré nemá sa měniť, tož už loni sme sa dohodli, že letošní Velký Chujál zrobime zasejc na Kohútce. S termínom sme nevyšli vhod našej pražskej ambasádě, tož tito s lítosťú letos moseli vynechať, ale poslali aspoň zdravicu.
To skalní jedinci dorazili už v pátek po obědě a tak v hospodě byli spíš než personal. Páteční večer byl zaměřený na trénig a též výrobě hodnotných darů do tomboly. Kolem druhé ráno trenér rozhodl, že sa mosí lyžovať. Tma jak v řiťi sníh enem pro jedneho, ale my sa tlačili tři a fotograf. Neki zalehnul už při obúvaní a dědek spolehlivo trefil čelom chalupu. Když sme snídali dorazili ostatní výzkumníci. Po obědě že mejdan na 104ce. No nevěřite, kolik ludí može byť na trojlužkovej izbě. Cukrové a aj jiné pochutiny tekly prúdom, šak esti by nedošly zásoby, výzkumníci by sa zliskají už ve fázi přípravy.
Samotný Velký chujál začal ve štyři tradičně hymnú a přípitkom. Po přivítání nastal nejdúležitější okamžik v životě kandydáta. Letos si zaslúžil povýšení na výzkumníka Jirka NEKI Písaříček. Jeho dojetí nešlo přehlédnúť. Eště před děkovacú řečú stihl fšecky objehnúť se štaprdlou a tož byl další dúvod na přípytek. Pokračování referátama mírně zpomalilo nasazené tempo připitkú, igdyž nekeří pod záminkama třeba „idu zkontrolovať žehličku…“ na chvílu opúšťali sál. Nebylo těžké ich nachytať u výčepa skovaných za sukňou servirky. Letos sa nemohl osobně dostaviť referátový guru výzkumník Hubert. Říkal že kvůli dochtorom, no nekeří si myslíme, že ho roba něchce každý rok púšťat skotačiť v kole. Každopádně aby mu to nebylo lúto moc, tož sme zrealizovali historicky prvý Chujálový telemost a s Hubertom sa spojili tak nějak online a aj sme ho videovali na plátně. Tož přiznám slzyčky dojetí nechybjeli. Hromadné focení venku jak vždycky předchází gulášu s knedlama od výzkumníka Ladě. Po večeři sa připojila kapela což bylo dobré i pro tombolu. Prodejem lístku byl totiž pověřen „minivuvl“ jakože dorost a přesto že byla cena dvakrát taková jak loni, tož prodali fšecko. Donutili kúpit lísky kapelu, barmanky, provozního a aj čerta gdyby došel. Vítězom tomboly byl i letos Pavel z Bílovca. Loni přelet nad Alpama, letos fšecky tekuté ceny. Pro příští rok bude startovať s hendikepom.
Večerní raut byl tak moc mega, že aj po 10minutách bylo pořád co jesť a nejen zelenina s topinkú. Tož ve tři v noci zase negdo dostal nápad, že lyžovať v oblekoch. Šak aby toho ne málo tak že jedeme sendvič. Jeden s lyžama druhý bez, daší mezi nohy svoje lyže a pak další bez a… no nebudu natahovať povedlo sa nám tohle gruppen monstrum rozjeť, co bylo dál je myslím každému jasné.
Nedělní odjezd byl skutečně pro silné výzkumníky. Ač všichni vybaveni řetězama, hrdině sme jich vezli v kufru až na jedneho, kerý bude asi celý rok terčom posměchu. Cesta tak klúzala, že gdyž si kuřáci vymodlili pauzu, lištili sebú hned vedle dveří auta. Nakonec fšecko dobře dopadlo a fšeci sa moc těšíme na ten další ročník.

Za delegáty a jejich doprovod sesmolil
Dan

1 2 ►

Tož zas sranda jak cyp. Eště než fšecko začlo tož došel od jejich Bosse a našeho kandydáta Marcela H. mejl o tej technickej dúležitosti. Šak mu Zdeněk Š. hnedle odepsal:
“ sím, kdy je tech. kontrola Houboletů?  Potřebubu to nechat chvílu na sluníčku, ať
se mi srovnají nosné plochy. Taky félsajfe mi funguje, až když mě někdo sejme, nevadí ????
Všechny viditelné poškození nosných ploch z předchozích bitef jsou pečlivě zalepeny, někdy to aj vydrží. Vizuální kontrola eletryky určitě projde, ale z velké dálky, já budu
stát u teho posedu, a ty na lajně. Motor sa vypína, dyž sa mu zachce, teda aj bez serva, keré tam stejně nemám. Na tu váhu se klidně spolehni, byl jsem to vážit v místním DžíZetDý,
na autováze, nejdřív auto s érem, potym auto bez éra. Přesně 758gr aj s vrtulů a nabytýma baterkama. Tož snad nejak prolezu. Dyž né, tak podlezu.
zdravím Zdeněk“
No co by ste řekli. Prolezli sme fšeci aj s pálenicú.
Protože sme sa loni dokázali na téj Dé1dničce najít na motorestě, tož sme to letos zrobili stejně. Šak jako fajna grupa mosime doraziť fšeci pohromadě a s vlajkama a s rámusom. Jak sme zastavili byla hned líbačka každy s každym, aby tych nemocí na všecky vyšlo. Potem samože registrace páč stravenky sú už na večeřu. Musím opět chválit výzkumníka Štěpána a jeho ženu Naďu za již tradiční slovy nepopsatelný zážitek s jejich tataráčkem. Gdo neměl toho nám je líto. Večer dorazila družina z Polska. No fšeckych hostili tak silno, že na zbytek víkenda si museli pučovat aj přibory jak sme je vypili. Ráno tak tak stíháme brífing. Tož to zasejc byla psina. Marcel měl potřebu vysvětliť proč po  12tým ročníku v Praze majú hned 14tej. Holt v Praze sú ogaři nějak dál. No ale poručit větru a dešťu fakt už umí. Take vedro jak letos dlúho nedomluvili. Jen Piloti měli už k večeru slepené držky od malinovky, protože přes den gdo byl v triku Pilot nesměl ani pivo ani remcat. Už v pátek večer sa rozběhl černý trh s tričkama mechanik, kerý směl do VIP prostora a dostal pivo. My ostatní malinovku a gdyby málo osvěžení tož aj nanuka. No eště že fšecko bylo profi naplánované, tož každý vědět gdy sa cpat na lajnu. Ostatní dřepěli v Berounce, takže gdo chyběl v řece bylo jasné že má zrovna vystúpení. Celý víkend nam nad kebulama visel taký lustr v kerém že byla kamera a tož aj video je také jaksi z vrchu.
Večerní zabavu nechťa doplnila Jolana od Vaška z roboty. Nekolik nejmenovaných Alfa samců se tlačilo do její přízně tak silno, že to nešlo přehlédnuť a  my ostatní sme uzavírali sázky na vítěza. Tož vyhrála Jolana bo jak se zhaslo fšeci dostali počuni.
V nedělu zas vedro jak cyp a eště pak cesta dom. No jeli jsme jak s posunkú. Každý měl nápad gde jako zastavíme a tož tak to aj dopadlo. Cesta proto trvala dlúho, ale nasmýli sme sa.

Už sa fšeci moc těšíme na příští rok na ten 17tý ročník Lipeneckýho Vobra

Pro VÚVL sesmolil Dan

Video Honzy Bauma z teho lustra

…a Martinovy fotky sú tu

Fotogalerie

Tak to jsem si zase naběh…, když jsem se nejvyššího člena akademické rady VÚVL, Dana Jíchy („Slunéčka našeho jasného“ – abych si také vylepčil kádrový profil – jak nás posledně vyškolil Špaťas) zeptal ,kdo bude pověřen učinit zápis z naší letošní výpravy do Šiklova mlýna – westernového městečka na Vysočině –městečka, kde se kluci a holky vracejí do dětských let.

„Tož dobře se ptáš, ogare“, odpověděl mi Dan („Slunéčko naše…atd“) – napíšeš to ty, bo ses na to blbě zeptal!

Nic mi nepomohlo namítání, že jsme s mojů rodinků a dalším příslušenstvím dojeli až o den později. „Doptáš sa!“ Zněl jasný rozkaz najvyššího.

Tak jsem se začal doptávat a radši jsem toho zavčasu nechál, bo ani mi sa to nejevilo jako lež a mohla by to být aj pravda a ta by zas nemohla byt publikována. Tož toliko k pátku, kdy do Šikláče dojela celá naša partyja, mimo nás, Řeháků.

My jsme dorazili v sobotu ráno, troufnu si říci za kuropění, a to v takové síle, v jaké jsme ještě nikdy nikde nebyli. Našeho Rosťu jsme poslali už den předem s Mirečkem a k účasti přemluvili aj našeho synovca Jeníka,který se k dalšímu cestování příliš neměl (vrátil se den před odjezdem ze Španělska ze setkání mládeže). Ale protože na Divokým Západě ještě nikdy nebyl, tak se nám ho podařilo ukecat ( to, že tam majů aj mučednické kůly u kterých by mohl skončit, jsme mu pro jistotu zatajili), a který se tak opět objevil v roli „zdravotní sestry Honziny“, která prý umí rozdýchať aj černé uhlí – jak sa kdesi psalo.

Na bráně u vjezdu do areálu nastal ale velký problém, vrátný nás bez jakési pozývací bumážky nechtěl do areálu bez placení pustit. Nic nepomohlo ukazování našich letadelek v kufru auta. Teprve po vyslovení jména Štepán Škorpil – Krtek, nastal v chování vrátného nečekaný obrat (ještě, že se všichni vrátní v republice osobně znají. Šak Krtek slouží na vrátnici naší pražské VÚVL ambasády ).

V registračním stanu nás pak přivítala naopak vždy usměvavá paní „Krtková“ a od ní jsme dostali základní pokyny a také stravenky na celý pobyt.

Po rozbití stanů a úpravy auta na spací vagón jsme šli na brífink, abychom věděli co a jak se bude dít. Naše vystoupení bylo plánováno vždy na závěr hodinových bloků na horním letišti, kde vystupovali modeláři s leteckými modely. Na letišti dolním pak Filip Dekleva předváděl se svými stejně potrefenými kolegy modely vrtulníků a na ploše rodea arény se pořádaly závody a ukázky automodelářů.

Přiblížil se čas našeho vystoupení. Vydali jsme se tedy do kopce na horní letištní plochu. Cestou jsme se zastavili u vrtulníkářů, kde právě předváděl p. Kefurt ml. svou exhibici. Nádhera na to koukat, když to někdo umí…Bohužel v závěru vystoupení se mu podařilo vrtulník rozhodit po ploše letiště při přílišném přibližení k zemi. Chvíli jsme mysleli, že nám chce konkurovat, ale v jeho případě rozhodně nešlo o „krev a šroubky“, které předvádíme my a ztráta jeho supermodelu pak mrzela i mnohé z nás.

První naše vystoupení na ploše horního letiště bylo zahájeno již tradičně nástupem a hymnou ústavu. Letadel byl ještě plný počet. Za pár vteřin po startu to však bylo již úplně jinak. Vzhledem k silnému větru, který dul do zad výzkumníků a startovalo se tak po větru, došlo k četným kolizím již na počátku akce. A to nejen mezi modely ale i mezi modeláři samotnými, neboť třeba Petr Gubi byl ihned po startu trefen modelem Dušana Bařiny a oba byli z dalších bojů již vyřazeni.

Scéna s umírajícím Koulou, zdravotní sestrou poskytujícím mu první (či možná poslední) pomoc se velmi vydařila.

Zvláště, když obživlý Koula málem připravil „Honzinu“ o poctivost.

Vystoupení se podařilo a za zvuků valašských písní jako“ „Pilo by sa pilo, keby bolo za čo“, bylo oceněno velkým potleskem přihlížejících diváků.

V přestávce mezi vystoupením dopoledne a odpoledním blokem, využili mnozí výzkumníci velmi teplého počasí k návštěvě místního biotopického aqvaparku. Pod vedením Koulákovic rodiny, pak byli všichni pak ochotni dělat i žabáky do vody a účastnit se nácviku aqabel dle Pavlova vedení.

Dokonce se do plavek přehodil a vodních radovánek se účastnil i náš nejvyšší akademik Dan – „Slunéčko naše jasné“ (už alespoň víme dle čeho ho tak Špaťas nazval, a podle čeho sochají v Indiji tého svojého Budhu…)

Mladší z výzkumníků si pak ještě řádně zařádili na obří trampolíně, či co ten velký nafouknutý hrb byl.

Naše druhé vystoupení proběhlo opět téměř v plném počtu strojů, neboť EPP je zázračný „ materiál budoucnosti“. Jen cestou z letiště jsme viděli opět havárii dalšího vrtulníku.

Diváci v areálu městečka byli po celý den upozorńování ještě na jedno naše vystoupení, a to přímo v divadelní areně dole v městečku, kde se jinak hrají akční divadla plná koní, indiánů, kovbojů a výbuchů.

Naša chvíla nastala v 16.45, těsně před jedním z jejich tragikomických kusů co tam dávajů.

Předtím jsme se byli domluvit s místníma pyrotechnikami, co potřebujem kdy odpálit. Domluva byla velmi snadná, bo všeci pyroši sú asi tak stejně jeblí jak ten náš Koula.

Ještě před zahájením naší ukázky se na připravenou scénu vloudili Dan a Michal a v baru si od chystající se barmanky nechali nalít! Ta bezevšeho otevřela připravenou lihovinu a oběma bez rozpaků nalila divadelní whisky. Oba jí pak za potlesku již plnícího se hlediště lupli do sebe, a ani se neotřepali.

Do našeho upoutávkového kusu jsme přidali pro letošek i roli zdravotní sestry a její oživovací pokusy. V aréně létalo pět odvážlivců se svými modely: Michal, Hrabě fon Šternberk, Dan, Rosťa a Mireček.

Mirek zahučel brzy po startu do potoka u lesa, Michal zavěsil stroj vysoko na stoletý modřín, Rosťa dostal zásah od hraběte přímo uprostřed arény a zavěsil se pak na žebřiňák v centru scény a posloužil tak jako dekorace k závěru scénky, kdy ho Koula pažbou ještě dorazil.

Opravdu skvělý úspěch našeho ústavu a aplaus na „otevřené scéně“.

Následovalo divadelní představení v podání herců a kaskadérů westernového městečka. Poté nastalo společné fotografování obou „hereckých skupin“. Aj já jsem se co by autor a režisér našeho skeče na jednu fotečku vmáčknul.

Po návratu do kempu jsme jen tak tak stačili přikrýt důkladně naše stany a spustil se vydatný liják, který se s krátkými přestávkami opakoval ještě asi třikrát a díky němuž byla zrušena Ohnivá show a závěrečný ohňostroj.

Přesunuli jsme se tedy do jídelny kempu na večeři a v družném duchu setrvali až do 21.30, kdy nám všem přítomným modelářům poděkovali majitelé areálu pan Šikl a jeho syn Ondra.

Rovněž tak se velkých ovací za skvělou akci dočkal Štěpán Škorpil a jeho organizační tým a to i díky našemu Jeníkovi, který se osvědčil i v roli roztleskávače davů již dole v aréně, kdy při představení vykolejil i herce na koni, který tak dal omylem až 5 dolarů za „zaparkování“ svého koně.

Poté následoval bohatý raut pro nás všechny a pozvání majitelů k nedělní návštěvě Strašidelného hradu a Krokodýlí farmy v nedaleké sousední vesnici.

V pozdním večeru jsme ještě vyrazili dolů do městečka do Mexico hall, kde měla být diskotéka hitů Michala Davida, ale zdrželi jsme se tam jen asi hodinku, neboť slibovaných pecek našeho mládí jsme se nedočkali a svíjet se v rytmu Hip-Hopu a Rapu příliš neumíme. Přesunuli jsme se do baru „U hrobníka“, kde dekorace tvoří především optimisticky naaranžované rakve a především láhve od laku na jejich natírání (pro neznalé tmavý Fernet), kterých tam bylo opravdu více než dost.

Noc proběhla celkem klidně, až na nějaké automobilové závody, které probíhaly na silnici, kousek za našimi stany (to se zřejmě brigádující omladina vracela domů po směně v jídelně a městečku). A taky Ludva již v půl sedmé ráno přestal konečně chrápat, protože ho celou noc mlaskající Vlaďka již probudila.

Ráno v neděli jsme se po snídani sbalili a naložili vše do aut a šli se podívat na dolů do arény na další inscenaci westernu, která nám předešlý den unikla. Hrála se Šibenice. Ale nakonec vůbec nikoho nepověsili.

Hra to byla opět plná výbuchů, dýmu a kaskadérských kousků herců akčního divadla.

Poté jsme se již rozloučili se všemi v kempu a naše grupa se vydala směrem na Dolní Rožínku, do míst, kde měl být strašidelný zámek DraXmoor a Krokodýl park. Naši výzkumníci , včetně rodinných příslušníků se dala naposledy vyfotografovat před vstupem do budovy ( co kdyby něco a někoho by tam něco sežralo – tak aby byla alespoň malá památka) a vrazili poté do vstupních prostor k pokladně. Zde nám stačilo nahlásit počet naší výpravy a důvěrně zašeptat tajné heslo“Krtek“ (jak už jsem psal na začátku – ještě že se všichni vrátní v republice znají) a byli jsme vpuštění dovnitř.

Vstoupili jsme do ponurých , temných a především opravdu strašidelných prostor zámku. Naše počáteční obavy, že se beztak jedná jen o takový ten strašidelný stan jako na vesnické pouti, se záhy rozplynuly.

Nejprve jsme byli svědky dramatického úvodu v 3D kině. Pak následovala prohlídka ztemnělého prostředí strašidelného zámku. Expozice je opravdu pěkná a mnozí z nás by vám mohli vyprávět jaké to je potkat se tak na 30 centimetrů s náhle obživnuvším kostlivcem nebo být pohlazen rukou vysunující se z otevírající se hrobky. Rovněž cesta výtahem do přízemí nebyla z nejbezpečnějších a když si naší mladí připravili na nás později sjíždějící ještě další bafající atrakce, bylo třeba se pak venku přesvědčit zda-li není nutno někoho přebalit (co Lenko?)

Přes parčík jsme se pak dostali do Krokodýl parku, kde jsou ve výběhu dva statní aligátoři, ke kterým nám byl podán opravdu „vyčerpávající“ výklad odborného průvodce. Že jso aligátoři opravdoví nám průvodce „Krokodýl Dundí 2“ dokazoval jejich pokropením hadicí s vodou.

Nahoře na půdě objektu je pak instalována výstava fotografií cestovatele a reportéra České televize Petra Horkého o dobytí severního pólu. Nejpěknější je jeho konstatování na závěrečné fotce – že je tam opravdu prd!

V areálu je možno pořídit i zajímavé fotografie pomocí velkoformátových dekorací namalovaných na stěnách budov a není tak vůbec těžké ocitnout se na chvíli třeba na velké čínské zdi nebo v pohádce o Šrekovi.

Protože jsme vzhledem k volnému vstupu ušetřili nějakou tu korunu, zastavili jsme se na cestě k domovu ještě na večeři v hospodě v nedaleké dědince.

Pak už jsme uháněli k dálnici a po ní k domovu, jen s krátkou zastávkou na café před Olomoucí.

Ačkoli náš výzkumák se RC show v Šiklově mlýně zúčastnil v početně malé sestavě, určitě bude tento víkend patřit mezi ty nejvydařenější.

Pro VÚVL sepsal 
Petr Řehák

Video z Areny

Fotogalerie

Na tým letošním Sletě obřích modelů jsem byl většinou akademické rady přesvědčen, že chcu napsat reportaž z tejto akce a eště o tym ani nevim.

Nu, což, vrchnosť sa má poslúchať, tož nepyskuju, já jsem jich varoval.

Tak jak to tentokrát vlastně bylo ??

Jelikož su festovné práce neschopen, vzpomněl jsem si co mně říkal závodní šaman, že prý dochtor léči, ale příroda uzdravuje. Tož jsem všecko zbalil už v pátek ráno, zapřáhl bydlibudku, naházal tam éra, gábl s nejaků gořalkú, aj našeho vlajkonoša Majdu, a vyrazil směr Frýdek na Bahna, tak že jsem tam byl od nás první. Mamu sme ukecali, ať za nama dojede autobusem, budeme tam aspoň brzo.

Hneď po příjezdu, dyž sme si potřásli tlapama a zahnali žízeň, sem sa začal zháňať po place, kerý zme měli domluvený. No, frýdecký ogaři sice vykolíkovali a zahradili prostor, ale dyž sem ho okem změřil a přimyslél k temu ten hangár na noční párty, co zme chtěli postaviť, nejak mi to neštymovalo. Tož sem zahlásil, že jim ukážu, jak se na Klondajku zabíraly klejmy, a hned sem ten prostor na každé straně o deset metrů přibral. A potom eště raz. No aj tak to bylo na chlup. Nekeří pazgřivci tvrdili, že zas VÚVLáci zabrali polku kempa, ale tak zlé to nebylo. Najvjác třetinu, vjác né.  Pak jsme se pustili do stavjání teho hangáru, bo inak to nazvať nejde. Eště tak možná čtyřgaráž.

Šlo nám to tak fajně od ruky, jak bysme to robili za peníze.

No krásný hangár zme postavili. Šak dyž ho zahlédl hrábě Šternberk, kerý jezdívá vždycky jako první, tak sa zašil se svojú bydlibudkú na druhý konec letišťa, lebo si myslel, že dojeli nějací mastňáci z Rajchu.

Pak už sa začali všicki sjížďat jak švábi na pivo, dokonce aj Pavel dorazil, dyž ukecal svojeho šefa (sam seba), aby zavřel v sobotu kvelb. Ani sa nedivím, šak stejně všici zákazníci budú na Bahnech. Enem Zubřanská ekipa to tentokrát bulnula, a vzala si na sobotu volno, lebo na Juřince pořádali nejaký závod akrobatů. Zlé jazyky tvrdili, že si mysleli, že bude , stejně jako každý rok, celú sobotu pršet.  Ale to sa fakt sekli.

Eště sme s Dušanem zavrtali stožár, teda já zaměřoval a Dušan vrtal, lebo sem mu pylotycky zdůvodnil, že vrtajú kandidáti a výzkumníci drží rovinu. Vlajku zme tam pověsit nemohli, lebo tú si náčelník Dan ( šak víte, sluníčko naše velejasné, ať mu dá pánboh Radegast vječnú slávu) hlídá vjác, než svoju robu. Tož sme tam vrzli aspoň rolu Harmaneckého papíra ve stejné barvě.

No, hneď v pátek večer zme sa zlézli pod tým hangárem a za Fildova doprovodu na kajtru zme začali likvidovat zásoby. Tuhé, aj ty tekuté. Nakonec zme zjistili, že ten hangár zas tak velký není, pro takú partyju akorát.

Sobotní ráno dalo najevo, že sme klidně ty gumáky a deštníky mohli nechat doma, bo od rána valil Oskar, horko jak v čertově řiti a dusno jak v prádelně.

Na sobotu i neděli nám přidělili po dvúch vystúpeních, ať si prý ten gábl odlétáme. Na nové vystúpení Řeháci připravili nový prvek do našeho ansábla, a to skládací a houkací tragač a eště aj fešnú sestřičku (neskládací). Podla teho, jak po ní Koula jel, sme si chvílu mysleli, že to je fakt nejaká baba, ale mě furt připomínala nekeho ze skupiny Screamers. Nakonec se z ní vyklubal Řehákovic Jeník.

No, vystúpení sa zase podařilo, lid si žádá krev a šroubky, a teho sa aj dočkali.

Na sobotní vystúpení sa k nám přidali nečekané aj nejací vetřelci, ale jelikož páru lidí chybělo, tož sme dělali jako by nic. Na odpolední rundu nás doplnil aj mladý Špaťas, kerý si to vynahradil, a udělal mezi éry kulečníkový rozstřel a sejmul tři éra naráz na jednu kupu. Moje bylo to spodní.

Večer sme eště prubli s Majdou lítat na kabelu, a jak to tak vypadá , tak budeme muset zháňať nového vlajkonoša, bo bude lítat s nama. Ani sme mu do teho nemuseli hrabať.

Navečer sa dovalila část zubřanské grupy, tož nás zasa bylo o pár lidí více. Při posezení u točeného sme našemu Danečkovi ( šak víte, sluníčko naše…..) připomněli, že nejsme žádní sklerotici, a víme že má narozeniny. Tož hneď hodíl do placu několik lahvinek TuleníhoMoru, keré sme mu před tým věnovali.

Sám jako vždy zaujal strategické místo poblíž pekáča s buchtama.

A zase bylo veselo, až skorem do rána. Někteří ( jedni a titíž – šak už víte) opět vyprovokovali noční lety, éra byly pjekně nasvícené ledkama , Sup dokonce rozebral pár blikaček na kolo, asi tak deset. Taky ty kreklingové šňůry na křídlech sú fakt efektní, eště že toho Koulu máme za pyromana. Akorát Pavel že jako né, že s osvíceným érem lítá v noci každá hůlka. Tož to prubnul s neosvíceným Zoomem. Teda letět to fakt letělo, ale uhýbat tomu potmě nešlo, tak není divu , že to nejen rozstřelil, ale málem sestřelil sám seba. Ale je to zakalený borec, už sa ani moc nebojí.

Přijel sa na nás  podívat aj náš bývalý kolega Lišák, kerý s nama loni lítal, ale moc dlúho sa nezdržal, asi měl něco iného.

Nedělní ráno nás obudilo svěžím větříkem, dokonce aj pár kapek spadlo, asi pět kapek na metr, ale pak už zas bylo slunko celý den. Celkem svěží větřík fúkal i na naše vystúpení, tak jsme raděj všichni startovali z ruky.

Všichni, až na kandydáta Dušana. Ten to odpálil ze země, vítr ho nafúkl, tak to vzal doleva v metrové výšce kolem celé lajny pilotů, proletěl Pavlovi deset centimetrů od pysku a zaryl to metr za něj. Další eso vynesl Hubert, dyž taky zaryl éro hned po startu, ale pak celú dobu řídil nejaký cizí eroplán. Enem že nevěděl , proč to éro tak nějak blbě lítá, inam než chce a furt nechce přistáť. Havárek zas jak na Túr de Fránc, ale lidi mají rádi krev a šroubky, tož zase aplaus to byl plny. Naše odpolední runda byla naplánována až po vyhlášení sletu, lebo si určitě nechávali eso v rukávě až nakonec. Sice někteří výzkumníci už kolem oběda vzali roha domů, asi se jim nechtělo lepit éro, ale aj tak to bylo maso. Koula si asi pořídil nejakú větší lžičku na odměřování střelného prachu, bo to byly fakt šupy. Taky místo černého dýmu vyzkúšal červený, kam ten chlop na to chodí !!!

Jak už bývá v tymto kraju dobrým zvykem , získali sme taky pohár, a to festovnú flašu plnú kuliček z EPP ( Eště Pevnější Polystyrén ), a v ní byla implantovaná aj malá flaša Slivovice. Na tej flaši byl pro nás motivující nápis „ Epp jsi a v EPP se obrátíš “ lebo tak nějak. Taky tombola byla fajna, každý něco dostal, enem Dědka sme zborově museli navigovat, aby v té tombole našel tu nabíjačku, co potřeboval.

Tak včíl zbývá odlítat tú poslední rundu , poslechnout si ten potlesk diváků (zaslúžený), a pak už nastalo všeobecné balení, aj ten hangár sme zbalili a přišla chvíla loučení. Eště patří velké díky pořadatelům, bo to fakt měli vzorově pod palcem. Akorát až budú příští rok dělat objednávku na počasí, klidně možou pár stupňů ubrat. Je to fakt jedna z najlepších akcí, co známe, a všichni sem velice rádi jezdíme.

No, všecko zme přežili ve zdraví, fajně sme se pobavili, bo to kvůli tomu vlastně děláme. Není nad to prožít víkend ve společnosti dobrých kamarádů, poseděť, pokecať aj nějakú tu kapku popiť. Nejak budeme museť ty dva týdně přežít, než sa zlezeme na polítání na Juřince, pak zase dva týdně a jedeme do Lipenců.

Tam už máme aj svoju ambasádu s ambasádorem aj vrátným. Tak tam už se všichni těšíme fest, a esli nás to neskolí, tak zase za rok na Bahnech nashle.

Za všechny a pro všechny Špaťas starší.

Video dokumentující boj nejen o pálenici, ale především s větrem…

Po loňském vydařeném víkendu v Polkém Žaru, dostali chlapi z VÚVLu pozvání i na letošní piknik. Rozhodli se že zkusí vzít s sebou i roby…

„PROBOHA – máme všechno?! Stan, spacáky, éra, vysílačka, pití (na slivovici se nesmí zapomenout), buchty… no tak odjezd!“ Někteří chlapi stresovali tak, že projeli odbočku k Intersparu (kde měli sraz všeci z okolí Frýdku) a sešli se s ostatními až na plánovaném místě v Polsku.

Michal dorazil skoro o hodinu dřív. „Já ti to říkala, že…“. Jako poslední dorazil Andrej s rodinkou. Ty jo, tolik ženských – to tu ještě nebylo. Poté jsme se v koloně vydali na letiště v Žaru. Kolonu jsme dlouho neudrželi pro stav polských silnic a ukázněnost polských řidičů, pro které je značka STOP kusem hliníku. Koula starší byl vytočený jako šnek, několikrát chtěl vyskakovat z auta a původní plány, že si letos zajedeme do Polska na dovču se okamžitě rozplynuly!?

V Žaru už naštěstí Liduš zabrala místo i pro ostatní VÚVLáky. Udala přesné pokyny kam zaparkovat. Ale chlapi mají svoji hlavu. „To nemůže klapnout.“

Postupně jsou vztyčeny stany, altánky a nakonec za zvuku hymny i zástava. Všichni mají kde spát. S ubývajícím světlem se tmelí kolektiv. Sem tam se nám do hovoru připletou chlapi, ale máme přesilu. My se jim taky snažíme nemíchat mezi serva, vrtule a kdo ví co. Někteří výzkumníci neodolali v pokušení si v pozdních hodinách zajezdit na Harley, vypůjčeném od již spícího Davídka.

Sobotní mlhavé ráno provoněla káva a Andrejovy domácí klobásy. Při vystoupení naši chlapi jak na zemi, tak v oblacích dávají ze sebe to nejlepší. No to se musí uznat, že bitva byla náramná. tolik srážek, střetů a pádů ještě nikdy nezažili ani páni výzkumníci. Nikdy bych nevěřila, že z té hromady barevných kuliček dokážou znovu pospravovat a poslepovat opět krásná letuschopná letadla.

Nechybělo nám ani bohaté kulturní vyžití. Při návštěvě místního jezera stihli chlapi překonat i rekord v počtu osob na šlapadle. Avšak nelze ani zapomenout na plavbu VÚVL Titanicu. Sportovního ducha jsme prokázali i výstupem na místní kopec. Někteří tedy raději vyjeli zubačkou. Samostatnou atrakci byla podívaná na přerostlé výzkumníky, jak si užívají na bobové dráze a hecují se – „hlavně nebrzdi!!“. Při zpáteční cestě se někteří museli nechat nést. Ale to jenom proto, aby ušetřili síly na večerní tanečky. Kapela – jakou svět neslyšel, vyburcovala všechny ženy a pár odvážných mužů na parket. Obdiv a trochu závisti patří taneční kreaci rodiny Koulové. Na jejich taneční umění jsme koukali nejen my, ale i roztančení poláci. Sobotní den zakončil krásný ohňostroj, který samozřejmě nenechal naše výzkumníky v klidu a ihned započali noční létání s cracklingovými šňůrami na křídlech éroplánů. Což byla opravdu bomba.

Neděle už nás jen utvrdila, že nevyjet do Polska na piknik, ochudili bychom dychtivé diváky o jednu z hlavních atrakcí. Po závěrečném vyhlášení a převzetí ceny jsme měli velmi rychle zabaleno a uklizeno. Jen Andrej špekuloval, jak sbalit laminátový stan bez zlomení tyček. Postupně přicházeli další a další výzkumníci se slovy:

„Máte štěstí, že jdu náhodou kolem.“ Ovšem, stav zápasu stan versus výzkumníci bylo nejméně 13 : 0 (Andrej do příští akce nacvičí balení stanu!).

Musím upřímně přiznat – holky, jsme DOBRÉ! Zocelené studenou vodou v pánské sprše (díky za ní), úmorným vedrem a náročným programem jsme se staly oporou a nebojím se říct, že i ozdobou této úžasné akce. Takže pánové, ryze pánským jízdám odzvonilo. Dámy sraz na Šikláku!

Pro VÚVL sepsali pod nátlakem Lenka N. a Lenka K.

Fotogalerie tadyk
a
Válečný reportér s kamerou na  palubě letadla natočil toto:

Tož po odmlce sme sa slézli ve Frýdku-Místku na letišti Bahno. Tož chlapi ti co tam v sobotu něbyli, víjá hov.. co je to bahno. Tož za toho dešťa co furt padal, to bahno bylo aj v gumakach.

Dle počasi a odvahy vyzkumníků sme sa slézali od pátku až do něděle. Ti co byli od pátku jen mlžija…kdoví co robili. Ale myslím, že to same co my – co sme dolazli v sobotu. No nebudu to tu rozebirat, ale cyrka o pate odpoledňa nam došel RUM. Čaj samotny něpijem a chlempať  v tym počasu chladne pivo byl něrozum…tož sme zkusili ruzne jine procentní napoje, ale dopadlo to tak, že sme byli do rana značně dehydrovani..

Ešče než tu cosik napišu od našich super vystupeňách, musim cosik nabonzovať na našeho jedneho člena. Ten sa rozhodl( bo neměl čas) zaletnuť bojove ero až při vystupeni……eééééště, že tak nězrobil. Bo v sobotu se rozhodl, že bude letať mezi kapkama dešťa( pro ty , kerym to nědošlo…v sobotu se celá akcija zrušila a létalo se oficiélně až v nědělu…). Tož po letiš’tu se něrozjel bo tam byla voda a on něstačil vyměniť kola za plovaky. Tož si to hodil z ruky….a bylo to..levý nůž-pravý nůž-Milanova bojova zatačka a ?!?: 20g vteřiňaku a nová vrtula. Po navštěvě opravni a duševniho posilněna se rozhodl to vše opakovať. Jenže to byl problém…fest pršelo. Tož , ale na tym internetu pisali, že v jednu v noci už nebude. Tož sme počkali. Tož pršelo, ale meněj… Postavili sme tři auta do šory..nastartovali a zapli dalkove halogeny. Kurňa to bylo světla…tož to znova hodil do luftu…zase jakesi nože a pak vyletěl z dosahu…ne vysilače, ale světla. Tož co vám mám k temu řéct…zase 20g vteři’naku a zaletavat to šel až ráno. No dědku vydržať, ono sa to raz zlomí a aj létať ajroplán s vrtulů donutíš.

Neděla byla krasna a slunečna. Vystupení se zdařili, ale mám take tušení, že se nam pyroman někde nakazil. Během našeho vystupení se ozvala taka řach, že kdosi z výzkumníků prohlaílů tož a včil sem sa posr..“

A měli sme i velku premieru…letěla s nama i Dáma. Tož dobře to zvládla, letěla sice jen rovno, ale zato furt a bezpečně. Před večeří byla zpátky aj s eroplanom. Kdo tradyčně nězklamal, byl Špaťas starší….je třeba více doma potrenovať a ne behem letu vyměniť deset eroplanu-bo žadny není ten fajny

Večer ve zpravach televiznich byl i jakysi ten šotek, ale nas tam něprezentovali. Teda ne fšecky. Pavel temu redaktorovi něco šak víme a jak pěkně o něm v tej bedně pravili.

Vic psat nebudu a radši se podívajtě na fotky… třeba tu nebo tady a nebo tady.

Pro odvazné Danovo video z bojového stroja.

Exkluzívně pro kroniku VÚVL sepsal Pavel