Tož ludé dobří, výzkumníci sa vypravili do Práglu. Příprava byla tak náročná, že nekerým nezbyl čas ani na štamprlu. Takú cestovnú horečku ste nigdy neviděli. Od úterka sme v noci tajně trénovali nástup do aut, aby sme nebyli vykolejení až to přinde doopravdy. Že přišlo súsedské upozornění na národní výbor nás nezpomalilo a to ani když pyrotechnik Koulak následně školil přivolanú protiteroristickú partu aj s hasičama.
No deň D byl tu. Sraz uprostřed dálnice fšeci pochopili spravně, no nikgdo nečekal na středovém pásu, ale u benzinky. Navzájem sme si pochválili jak dobře vypadáme a vyrazili sme společně za získáním slávy v hlavnom městě. Protože džípíesky sú valašský vynález (Gde Právě Su) nebyl problém ty letišťové súřadnice najít aj v reále.
Stavjení stanú opět zajistilo všebecné veselí pro přihlížející. Šak když sa dajú dokopy šikovné ruce a slivovica ani návod neřeba, jen ten tvar asi výrobce myslel inačí, no nám zasejc zbyly nějaké díly a ty sa zas hodily tým co jich měli málo.
První večer sme za dúvod všeobecného veselí zvolili oslavu narozenin výzkumníka Milana. Večer a alkohol pokročili a tož došlo i na tanečný folkór. Byli sme tak rozfajrovaní, že gdyž klavesový a hlaholící virtuóz končil produkciju, Chose-Pepíček neváhal za mrzský groš jeho nástroj odkúpiť, aby tancovačka pokračovala. Měl k temu fest dúvod. Jedna malá děvucha se němohla dívať jak nemožně sa hýbe a rozhodla sa mu uděliť výuku v tancu čača. Tož náramná prča, hlavně pro nás diváky, páč Chose-Pepíček byl při nězdaru aj fyzicky trestaný.
Sobotní ráno bylo těžké zejména pro pyrotechnika Kouláka, kerý nevydržal tempo a  rozhodl sa zkúmať desku stola hodně z blízka. Též se mu ráno povedla hláška dňa: „něvim proč mam mokré gatě“ a aby sme si nemysleli že nestihnul doběhnúť tož dodal „ale enem od kapes dúle“. No smíli sme sa eště večer. Celý deň fučalo jak na motórce a tož létali enem ti stateční a my. Sice sme měli v záloze variantu „bé“ kde by sme bojovali na férovku a gdyž negdo nekeho dohoní, tož mu dá počuni svojim eroplánem, ale těsně před našim vystúpením ten hore vypnul větrák a tak sme zústali u létání. Potem výzkumník Michal vytáhnul gril, ale co sme měli nemožu napsať, nebo by ste si uslintali monitor aj klávesnicu, prostě si zavidím aj gdyž o tem píšu. Večer Jura Hrachovců přivalil vodnú fajfku čímž sme měli eště vetší odvahu při tej kántry kapele. Protože nás ty ogebené galoše co tam už seděli nechtěli pustiť sednúť, bafli sme venku lavkú a udělali prvú řadu hneď u muziky.
V nedělu vylezla ta žlutá koule co líta po obloze a bylo fajně. Do luftu šli skoro fšeci. Našemu výstupu předcházela exibicija Petra Lišky s mikrofónom, kerú akrobatickým létáním v pozadí doprovodil Danek Hrachovců. Nám sa při vystúpení podařilo několik súbojových prvků, ale nekeří snaživci s tým švihli aj bez súboja, prý aby byla válka maketová a divák si přišel na své. Po oficiálnom ukončení sme sa rozlúčili, nekeří roztlačili žebřiňáky a vydali sme sa zpátky na venkov.

PS pro hlavního organizátora Marcela Hladíka: protože si vážíme tvé práce, rozhodli sme sa v tričkách jeť dom a cestou šířiť slávu Lipeneckého Obra. No hlad nás zastavil u mekáča. Kurňa Marceli, víš jaký je to blbý pocit gdyž se deš… na malů  a taký navoněný hošík si stůpne blízko zezadu a čte si tých sponzorú. No jasné že sem potém strachy čúral rychlejc než on četl, ale nešlo by to příště vymysleť bezpečnější?

Za VÚVL sepsal co si pamatoval výzkumník Dan

1 2 ►