Vrcholem sezóny známé modelářské recesistické skupiny „Výzkumný ústav Valašského letectva“ je tato valná hromada. Letošní šestý ročník byl pro náš ústav přelomový. Týden před samotným zasedáním jsme na poslední cestu vyprovodili hlavního aktéra Velkého chujálu, kamaráda a výzkumníka Huberta Kadulu. Právě jeho zásluhou přišly na světlo světa nejvýznamnější objevy a vynálezy VÚVL, které na chujálu Hubert poprvé odtajňoval. Jeho referáty patřily vždy k vrcholu každého ročníku.

Bývá zvykem, že zdravé jádro ústavu se na místo konání vypraví již v pátek, aby se výzkumníci a jejich doprovody aklimatizovali, čemuž oficiálně říkáme „chystání sálu“. Cestou na Kohútku jsme se zastavili na vsetínském hřbitově, kde jsme Hubertovi zapálili svíčky. Díky teplému počasí se výjezd k horskému hotelu Kohútka na česko-slovenském pohraničí obešel bez tradičních kratochvílí s řetězy a jinými protiskluzovými pomůckami, jako třeba slivovice na kuráž a podobně.

Protože jsme se neviděli od zavírání letišť, bylo hodně toho, co jsme si museli nutně říct, než šla barmanka spát. Někteří se chlubili stavbou nových modelů tak intenzivně, že ráno málem nestihli snídani a z večera si pramálo pamatovali. Pro zachování zdravého vzduchu v těle proto většinu z nás čekala dopolední „dobrovolná“ hřebenová procházka. V podstatě nešli jen ti, co byli bez partnerky. Nám ostatním dobře tak, ale na druhou stranu, co bychom si bez nich počali a na tanečním parketě bychom bez ženských vypadali fakt divně.

Zahájení samotného Velkého chujálu bylo stanoveno na 18:00 proto, aby dámy měly dostatek času na přípravu a my se včas nasoukali do obleků, které nám ti zkažení skřítci ve skříni zase o kousek přepošili na menší velikost. Před slavnostní zahajovací hymnou VÚVL jsme uctili Hubertovu památku minutou ticha a zapálením svíčky, která byla následně vystavena na čestném místě po celou dobu zasedání. V následné úvodní řeči předsedy bylo konstatováno, že se nedáme a za všechny slíbil, že si VÚVL rozvracet nenecháme a své schopnosti dokážeme cílevědomou prací jak na polích leteckých, tak na akademické půdě, nebo i ve vesmíru.

Poté následoval nejradostnější okamžik v životě výzkumníka a to povýšení z kandidáta na výzkumníka. Jak vyplývá ze stanov (verze C z 25. 11. 2008) Výzkumného ústavu Valašského letectva, slavnostní složení slibu výzkumné dospělosti lze absolvovat pouze na Velkém chujálu. Letošní rok takto skočilo kandidátské období pro Marka Blahutku, který složil slib a získal „Menovací Glejt“ výzkumníka. Marek byl tak dojatý, že svoji děkovací řeč ani nedokázal vyslovit.

Po této slavnostní události byl na programu nejvýznamnější bod večera a to volba pokladníka. Jako již tradičně volby probíhaly tajným způsobem a to tak, že všichni v sále vstali a otočili se zády ke stolům. Po té bylo hromadně hlasováno. K překvapení všech byl znovu zvolen jediný navržený kandidát první místopředseda Pavel Vít, který se k děkovací řeči dojetím ani nedostavil.

Dalším bodem programu byly referáty, kterými výzkumníci skládají účty, a to jak laické tak i odborně-technické veřejnosti, s tím, co se jim podařilo splnit z úkolů, které jsme si předsevzali na minulém ročníku Velkého chujálu, nebo co si vymysleli nového a s čím se pochlubí příště. Každý referát je svým způsobem poselstvím, jen občas není jasné, pro kterou generaci je poselství určené. Například pokladník a první místopředseda Pavel ve svém referátu apeloval na předletovou kontrolu našich létajících strojů účastnících se rekonstrukce bitvy „O pálenicu“, zejména pak na kontrolu gumiček, protože jak sám důrazně upozornil, prasklá guma je velké neštěstí. Nedopustíme, aby se opakovalo to co v Kardašce 2012, že po vystoupení byl náš Výzkumný ústav nařčen z neprofesionálního chování. Šli jsme do sebe a letos jsme se „Kapra v luftě“ nezúčastnili.
Do historie ba téměř do samotné doby počátků leteckého modelářství nás přenesl referát Standy Stránského, který navodil velmi nostalgickou atmosféru. Pepa Kalčák pak přednesl poselství od Huberta a promítal snímky z letošní Hubertovy cesty do Ameriky, jak se mu splnil sen, kdy se náhodně přimotal ke srazu leteckých veteránů a díky šikovné prezentaci VÚVL mu bylo nabídnuto svezení v legendární B-17ce. Po něm následoval referát předsedy, který se zaměřil na způsob hibernace, vycházející z poznatků, že člověk je tvor na bázi uhlíku a velkého množství vody. Alkohol jak známo váže vodu. Dlouhodobým tajným výzkumem VÚVL bylo zjištěno, že při dodržení určitých podmínek, lze proces pití pálenky vyrobené dle přesných postupů zcela otočit, tedy že místo toho, aby člověk slivovici pil, váže ona jeho přes fázi sublimace až po zkapalnění. Takto transformovaného člověka, lze v původní láhvi uchovat mnoho let stejně jako jakoukoliv jinou kvalitní pálenku. Ke zpětnému procesu pak stačí, tuto pálenku nalít na hromadu uhlí a mělo by dojít ke zpětnému zhmotnění hibernovaného subjektu. Tímto se podle našich výzkumů otevírají zcela nové možnosti při osídlování vzdálených planet.

Referátem předsedy byla ukončena vědecká část zasedání výzkumníků a následovala diskuse. Jako první vystoupil Láďa Vrána s návrhem, abychom pověřili někoho z našeho středu sepsáním rezoluce, jimiž oslovíme ruskou, americkou a čínskou vesmírnou agenturu s deklarací, že jim povolíme přistání na Marsu vedle našeho švestkového sadu za úplatu a za předpokladu, že zde nedojde k ohrožení úrody švestek. O tomto návrhu bylo úspěšně hlasováno a úkol byl následným hlasováním přidělen druhému místopředsedovi Milanu Libišovi, který za důvěru v něj vloženou jen těžko skrýval slzy dojetí.

Společenskou část programu doprovázela hudbou osvědčena kapela FRŤAN ze Vsetína. Všichni jsme byli v očekávání, jestli dorazí i s cimbálem. Marek Blahutka totiž při akci v Šiklově mlýně, přesněji v baru „U hrobníka“ po několikátém drinku s názvem „dech mrtvého muže“ prohlásil, že jestli na chujálu bude cimbál, tak nám na něj zahraje. Cimbál dorazil,a protože jsme si Markovy slova k jeho překvapení pamatovali, dožadovali jsme se splnění slibu. Trvalo to, ale nakonec k cimbálu skutečně zasedl. Nebudu napínat. Vystřihl „cikánský tanec“ tak, že nám všem spadla brada. Teď už chápu, kde se naučil tak rychle páčkovat vrtulníky. Letošní tombola byla velmi bohatá a naše šikovná slečna Karin, prodala lístky úplně všem, včetně kapely a personálu hotelu. Po té co muzikanti odjeli domů, pokračovala zábava ve stylu karaoke. Velký chujál máme jednou za rok a je potřeba využít každou příležitost ke společenskému znemožnění.

Sesmolil Váš milovaný předseda Dan

◄ 1 2