Tož chlapiska. Bo sme zjistili na jakemsi tym počitadle či co, že ty naše stranky čitá čim věc ludí-je třeba fšem přitomnym i nepřitomnym vyjasniť cosik o nařeči na tychto strankach…

Bo naši vyzkumnici su rozeseti od Karviné přes Ostravu,Bílovec,Odry,Valmez,Vsetín….a ešče dál-tož se tu prolina fest tych nařečí…až vzniklo tzv.nařečí VUVL. A to je, že prostě každy mluvi a píše po svojemu, ale srdečně a od plic.

Tož pro inšpiraciju vam tu skopiruju mail, u kereho sem se fak pobavil a mnohé by mohl vysvětliť….no a také pofungovatˇjak častečny návod na luštění tych našich článku a podobných hieroglifů….

Aneb jak lze krásně přeformulovať do nařečí klasicku dětsku pisničku. Tož to tady matě:

Obecně
Skákal pes přes oves, přes zelenou louku.
Šel za ním myslivec, péro na klobouku.
Pejsku náš, co děláš, žes´ tak vesel stále?
Nevím sám, řek´ bych vám, hop a skákal dále…

Hanák
Skókal pések přes ovések, přes zelenó lóko.
Šél za ním meslivéc, péro na klobóko.
Pésko náš, co stvóřáš, že sa lóhníš z čoňo?
Neřéš mja konópko, valím rychlo, koňo…

Valach
Skáče hafik ces obilé, ces zelenú pastvínku.
Išél za nim střílač milé, na klobúku mrcínku.
Hafe víš, co robíš, že sa řechceš fčílkáj?
Nevím sám, vykuádám, hop, skočíl jak pílka…

Ostravák
Skače čuba přes obile, šibko hupe přes luku.
Za ňu chachar v kamizole, fájne brko v klobuku.
Kaj se vališ, co se chlameš, co se ščuřiš jako cyp?
Prd ti řeknu, take zname a zas vali do kajsik…

Brňák
Bere čokl glajze grýnó, hópe lúpink přes Kajzec.
Za nim kópe plótve rýnó, plotňák jégr na Oltec.
Co se pecní, těžké lochec? Kvaltuj fligny, haltni vály.
Žádné ánunk, čokl borec, migne cemrem a de pali…

Dement
Hopy hafhaf přes chramst-šumi, přes travyčka mňamy mňam.
Pán i flinta naňho čumi, sako z husi f čapce mam.
Hafik haf, co práca fuj, ze smých tlama šyroká?
Slovo já, fšak f tlamje hnuj, hopy hop jak divočág.

Nadstrážmistr Policie
Dne 18.8. t.r. jsem prováděl spolu s nstrm. Hyhlíkem pravidelnou obchůzku.
Na konci ulice Polní jsme legitimovali osobu mužského pohlaví konající chůzi
po poli spolu se psem, který skákal přes ječmen a proso. V osobě byl námi
zjištěn M. Slivec v uniformě zaměstnance správy lesů. Muž i pes jevili
známky rozjařenosti. Na přímý dotaz po příčině jejich veselí uvedl pes, že
sám neví a pokračoval ve výše zmíněné činnosti. M. Slivec k dotyčné věci
doznal, že pes skáče proto, že se nažral tzv. trávy. Provedli jsme zajištění
obou pachatelů a sdělení obvinění z trestného činu nedovolené výroby a
držení omamných látek a jedů podle paragrafu 187 tr.zák.

Táák  a fčil buďte chytří mudrlanti…co?

Lúčení je v životě lidském taká smutná chvilka, kterej sa asi nigdo nevyhne, gde tak naši výzkumníci. Přišlo pozvání od kamarádů z Pohořelic, že sa rozhodli pro letošek „zavírať nebe“ a klíčem k temu zavírání bude vepřová žranica. Tož také pozvání sa neodmítá už jen z badatelských důvodů. A tož poté, co zme sa dohádali, že to nejsů Pohořelice u Brna, ale Pohořelice u Zlína, zme ustavili expediční tým a vyrazili v pátek 9.října na průzkum.

Když zme sa dokolébali na letiště, tož hraběcí rodinka ze Šternberka už byla v plné práci: Jitka škrabala zemňáky do polévky a Zdeňa kůřil doutníček a popoháněl málčika Andreje, ať pořádně topí pod brutarem, gde sa spokojeně vařily žebra a kolena…no vůňa sa táhla až do Otrokovic. Po kratším zkušebním polétání ohlásil Andrej, že kolena majů správný šmak a bylo vymalované: odložily sa rádia a za chvílu měli všeci mastné čuně a pazůry . Kdo sa nemohl dočkať, tož sa pchal chlébíčkama, co přivéz starý dobrák Franta Šerý. Tož edem sa po nich zaprášilo… Mezi tým Andrej zachránil kůsky masa aj do kroupové uzené polívky, které předcházelo cezení krup. Cedník zme neměli, použít záclonu z okna bylo zavrženo (ani nevím proč…aspoň mohla byt konečně vypraná) a tak nastůpila modelářská zručnost a nejak sa krůpy scedily aj bez cedníka. Byla už notná tma, když nažrané břuchy přišly s nápadem nočního létání…tož to zas byl nápad za všechny prachy. Jura Hrachovců přivázal na spodek éra baterku a hurá do luftu. Edemže podle tej baterky nepoznal, že letí kolcami hore a chtěl nastůpať, tož přitáhl výškovku…no skončilo to rozhodnutím, že opravovat éra sa budů až druhý deň ráno v Odrách. Tož sa zežralo, co zbylo a hurá dom, protože ráno nás čekala smuteční tryzna v Odrách.

V Odrách totiž nezavírali edem nebe, ale aj letiště (prý budů měť nové inde..ale kde, to sa neví) a dnes ještě nigdo neví, esli nezavřů aj náčelníka… V sobotu ráno ale nebečali edem modeláři-výzkumníci, ale aj nebe. Na poloprázdnem letišťu nás vítali Libišovic robky a hned nám připjaly smuteční vějičku a nalély neco pro zahřátí.  Naráz byl ten smutek hned veselejší a rozhajcovaný gril s krůtím ptákem a opečené klobásy dávaly tušit, že to lůčení nebude tak špatné. Když sa roznéslo, že sa slaví svátek aj narozeniny Michala Šubrta, tož sa čuně rozzářily jak měsíček nad hnojem a začlo sa nalévať. Tuto bohulibů činnost přerušil Milan Libišů, že sa ide létať malá válka. Fšeci piloti měli už v tu chvílu dobře zjemněnů pilotáž a tož sa vrhli do boja. A že jako bude nová sezóna aj nové eroplány, tož nepřátel sa nelekajme, na eroplány nehleďme, hrr do sebja !!! Tož byla to tuhá řež, slivovica aj sekunďák tekly průdem, furt syčál aktivátor a každů chvílu negdo sbíral eroplán v okolním oranisku. Když bitva skončila, začalo další kolo koštování. Trůfalost pilotů rostla a tož došlo na turbíny Milana Libiša…no první vysavač letěl skoro 3 vteřiny, ale batérku a rádio zme hledali v polu ešče půl hodiny. Když zme volný rozsyp jeho džeta nasypali Milanovi do kufra, tož notně slivoviců posilněný autor reportáže prohlásil, že fčil poletí on sám s Milanovým větroněm s vysavačovým pohonem. No…našli zme ho hned na kraji letišťa a přilepit urvaný ocas bylo dílem okamžiku. Fčil to byla otázka již tak dost nalomené prestiže neméně nalomeného autora a tož druhý start. Když ho Milan ujistil, že to léce aj na půl plynu, tož napotřetí našel tů správnů páčku, ubral, mezitým s pomocí štamprle nastůpal a sednul raději na letiště. Poté odkráčel tento pochabý úspěch mohutně zapíť. Milanovi mezy tým též narostly křídla a na start šel další jeho turbo-poletuch. Tož též byl za chvílu v původním stavu: rozebraný na kůsky. To už sa ale naše výzkumnické duše vznášely v slastném oblaku slivovicových výparů a ugrilovaného ftáka a pranic zme nehleděli na utržené šrámy. Slavilo sa o dušu…než nejaký místní hňup začal vyrypovat a tož zme sa zbalili.

Domů zme sa rozjížďali v hluboké noci s čuňama otlemenýma slivoviců a radosťů, že lůčení vlastně znamená edem to, že za chvílu bude následovať shledání a to zasej bude důvod k radosti. Bohuže návrh uspořádat „otvírání nebe“ hned příští víkend nejak neprošel…ale vydržíme !!!

Za VÚVL sesmolil Petr

Tož, už to vypadalo, že letos je s výzkumama konec, že sme šecky granty minúli a že mosíme počkat na příští rok. Ale protože chuť do zkúmání sme eště nevypotřebovali, bedlivě sme zrekvírovali situáciu. No a zistili sme, že sme na tem jak tí silničáři před koncem roku, že je třeba rychle eště nejakú činnost vykázať.

A tož sme sa vydali do Havířova na letiště, kerému místní pravijú „Hohheneger“, préj podle teho, že tam stával kdysi důl stejného jména. No, vlastně nestával, důl nemože stát, dyž je to ďůra v zemi, že? Ale včíl už je to šecko zasypané a upravené, s velice pěknů travičků. Letos majů fšade okolo nasaděnů turkyň, nebo jak sa inde praví – kukuřicu. A tá už je pořádně vysoká…strašně to usnadňuje hledání ajroplánů!!! Dyž vám letadlo do teho porostu spadne, tož ho ani nemosíte hledat, protože je to stejnak zbytečné.

Zmíním nekolik zajímavostí z celej akce (byl se tam v sobotu odpoledňa, tak šecko ani nevím). První z nich byla dorta se znakem našého ústavu. Dovézl ju Pavel Koulák a prý ju vyrábjala jeho robka. Najisto mosela mět na paměti stanovy VÚVL, kde sa praví, že „Znak sa nesmí mršiť“ a dorta se jí povédla, no všecka česť. Šak nahlédněte na fotky a posuďte sami aspoň okem, dyž už ste nemohli ochutnat.

Aj o další kuriozitu sa postarali Kouláci. Abysme sa ve výzkumu neorientovali příliš jednostraně enem na letadla, dovézli takú dlúhú raketu. Najprv sa furt vymlúvali, že eště startovat nemožů, že préj nemajú dobré startovní okno a podobné výmluvy. Nakonec Jirka Banáš prohlásil, že má doma jedno okno otevřené a tak moseli jít na to. Zapomněl sem zmínit, že tam strašně fučelo, tak chvílku laborovali s úhlem elegance….né, delegace….taky né…herdek, jak se temu enom praví….no prostě sa snažili ten svařovací drát, na kterém byla raketa navlečená, nahnút proti větru tak, aby raketa přistála zpátky na letišti a né v tem vysokém turkynisku. No, co vám budu vyprávjat, po vyhoření prvého stupňa sa oddělila velitelská sekcija, na padáku přeletěla celé letiště a zahučala do turkyně na jeho opačném koncu. Prvý a zároveň jediný stupeň rakety zahučal do pola tam, kde k oddělení došlo. Padák ze špiců rakety sa najít podařilo, ale trup rakety tuším eště vyděsí zemědělců při sklizni až k smrti, lebo si budú myslet neco o teroristech. Oficiální ohlášení příčiny nehody bylo odbyté lakonickým a neurčitým prohlásením: „Praskla guma“.

No a eště mosím zmínit jedno dobré jídlo, keré sa tam podávalo. To proto, aby výzkumníkom, co sa nemohli zúčastnit, trochu tékly sliny, až túto zprávu budú číst. Nevím, kde to kluci z Havířova zehnali, ale byly to také pořádné kusiska masa zformované do tvaru malého prasátka, navíc eště zabalené do vepřovéj kože. Dyž sa to polélo marinádů a pivem a potem upéklo na ohňu, tož to byla veliká dobrota.

Samozřejmě, že sme při tem šeckém stihli aj polétat a potrénovat na další akcije. Šak nahlédněte na fotky, tam sa dozvíte věcéj.

Za VÚVL sepsal Honza