Na tým letošním Sletě obřích modelů jsem byl většinou akademické rady přesvědčen, že chcu napsat reportaž z tejto akce a eště o tym ani nevim.

Nu, což, vrchnosť sa má poslúchať, tož nepyskuju, já jsem jich varoval.

Tak jak to tentokrát vlastně bylo ??

Jelikož su festovné práce neschopen, vzpomněl jsem si co mně říkal závodní šaman, že prý dochtor léči, ale příroda uzdravuje. Tož jsem všecko zbalil už v pátek ráno, zapřáhl bydlibudku, naházal tam éra, gábl s nejaků gořalkú, aj našeho vlajkonoša Majdu, a vyrazil směr Frýdek na Bahna, tak že jsem tam byl od nás první. Mamu sme ukecali, ať za nama dojede autobusem, budeme tam aspoň brzo.

Hneď po příjezdu, dyž sme si potřásli tlapama a zahnali žízeň, sem sa začal zháňať po place, kerý zme měli domluvený. No, frýdecký ogaři sice vykolíkovali a zahradili prostor, ale dyž sem ho okem změřil a přimyslél k temu ten hangár na noční párty, co zme chtěli postaviť, nejak mi to neštymovalo. Tož sem zahlásil, že jim ukážu, jak se na Klondajku zabíraly klejmy, a hned sem ten prostor na každé straně o deset metrů přibral. A potom eště raz. No aj tak to bylo na chlup. Nekeří pazgřivci tvrdili, že zas VÚVLáci zabrali polku kempa, ale tak zlé to nebylo. Najvjác třetinu, vjác né.  Pak jsme se pustili do stavjání teho hangáru, bo inak to nazvať nejde. Eště tak možná čtyřgaráž.

Šlo nám to tak fajně od ruky, jak bysme to robili za peníze.

No krásný hangár zme postavili. Šak dyž ho zahlédl hrábě Šternberk, kerý jezdívá vždycky jako první, tak sa zašil se svojú bydlibudkú na druhý konec letišťa, lebo si myslel, že dojeli nějací mastňáci z Rajchu.

Pak už sa začali všicki sjížďat jak švábi na pivo, dokonce aj Pavel dorazil, dyž ukecal svojeho šefa (sam seba), aby zavřel v sobotu kvelb. Ani sa nedivím, šak stejně všici zákazníci budú na Bahnech. Enem Zubřanská ekipa to tentokrát bulnula, a vzala si na sobotu volno, lebo na Juřince pořádali nejaký závod akrobatů. Zlé jazyky tvrdili, že si mysleli, že bude , stejně jako každý rok, celú sobotu pršet.  Ale to sa fakt sekli.

Eště sme s Dušanem zavrtali stožár, teda já zaměřoval a Dušan vrtal, lebo sem mu pylotycky zdůvodnil, že vrtajú kandidáti a výzkumníci drží rovinu. Vlajku zme tam pověsit nemohli, lebo tú si náčelník Dan ( šak víte, sluníčko naše velejasné, ať mu dá pánboh Radegast vječnú slávu) hlídá vjác, než svoju robu. Tož sme tam vrzli aspoň rolu Harmaneckého papíra ve stejné barvě.

No, hneď v pátek večer zme sa zlézli pod tým hangárem a za Fildova doprovodu na kajtru zme začali likvidovat zásoby. Tuhé, aj ty tekuté. Nakonec zme zjistili, že ten hangár zas tak velký není, pro takú partyju akorát.

Sobotní ráno dalo najevo, že sme klidně ty gumáky a deštníky mohli nechat doma, bo od rána valil Oskar, horko jak v čertově řiti a dusno jak v prádelně.

Na sobotu i neděli nám přidělili po dvúch vystúpeních, ať si prý ten gábl odlétáme. Na nové vystúpení Řeháci připravili nový prvek do našeho ansábla, a to skládací a houkací tragač a eště aj fešnú sestřičku (neskládací). Podla teho, jak po ní Koula jel, sme si chvílu mysleli, že to je fakt nejaká baba, ale mě furt připomínala nekeho ze skupiny Screamers. Nakonec se z ní vyklubal Řehákovic Jeník.

No, vystúpení sa zase podařilo, lid si žádá krev a šroubky, a teho sa aj dočkali.

Na sobotní vystúpení sa k nám přidali nečekané aj nejací vetřelci, ale jelikož páru lidí chybělo, tož sme dělali jako by nic. Na odpolední rundu nás doplnil aj mladý Špaťas, kerý si to vynahradil, a udělal mezi éry kulečníkový rozstřel a sejmul tři éra naráz na jednu kupu. Moje bylo to spodní.

Večer sme eště prubli s Majdou lítat na kabelu, a jak to tak vypadá , tak budeme muset zháňať nového vlajkonoša, bo bude lítat s nama. Ani sme mu do teho nemuseli hrabať.

Navečer sa dovalila část zubřanské grupy, tož nás zasa bylo o pár lidí více. Při posezení u točeného sme našemu Danečkovi ( šak víte, sluníčko naše…..) připomněli, že nejsme žádní sklerotici, a víme že má narozeniny. Tož hneď hodíl do placu několik lahvinek TuleníhoMoru, keré sme mu před tým věnovali.

Sám jako vždy zaujal strategické místo poblíž pekáča s buchtama.

A zase bylo veselo, až skorem do rána. Někteří ( jedni a titíž – šak už víte) opět vyprovokovali noční lety, éra byly pjekně nasvícené ledkama , Sup dokonce rozebral pár blikaček na kolo, asi tak deset. Taky ty kreklingové šňůry na křídlech sú fakt efektní, eště že toho Koulu máme za pyromana. Akorát Pavel že jako né, že s osvíceným érem lítá v noci každá hůlka. Tož to prubnul s neosvíceným Zoomem. Teda letět to fakt letělo, ale uhýbat tomu potmě nešlo, tak není divu , že to nejen rozstřelil, ale málem sestřelil sám seba. Ale je to zakalený borec, už sa ani moc nebojí.

Přijel sa na nás  podívat aj náš bývalý kolega Lišák, kerý s nama loni lítal, ale moc dlúho sa nezdržal, asi měl něco iného.

Nedělní ráno nás obudilo svěžím větříkem, dokonce aj pár kapek spadlo, asi pět kapek na metr, ale pak už zas bylo slunko celý den. Celkem svěží větřík fúkal i na naše vystúpení, tak jsme raděj všichni startovali z ruky.

Všichni, až na kandydáta Dušana. Ten to odpálil ze země, vítr ho nafúkl, tak to vzal doleva v metrové výšce kolem celé lajny pilotů, proletěl Pavlovi deset centimetrů od pysku a zaryl to metr za něj. Další eso vynesl Hubert, dyž taky zaryl éro hned po startu, ale pak celú dobu řídil nejaký cizí eroplán. Enem že nevěděl , proč to éro tak nějak blbě lítá, inam než chce a furt nechce přistáť. Havárek zas jak na Túr de Fránc, ale lidi mají rádi krev a šroubky, tož zase aplaus to byl plny. Naše odpolední runda byla naplánována až po vyhlášení sletu, lebo si určitě nechávali eso v rukávě až nakonec. Sice někteří výzkumníci už kolem oběda vzali roha domů, asi se jim nechtělo lepit éro, ale aj tak to bylo maso. Koula si asi pořídil nejakú větší lžičku na odměřování střelného prachu, bo to byly fakt šupy. Taky místo černého dýmu vyzkúšal červený, kam ten chlop na to chodí !!!

Jak už bývá v tymto kraju dobrým zvykem , získali sme taky pohár, a to festovnú flašu plnú kuliček z EPP ( Eště Pevnější Polystyrén ), a v ní byla implantovaná aj malá flaša Slivovice. Na tej flaši byl pro nás motivující nápis „ Epp jsi a v EPP se obrátíš “ lebo tak nějak. Taky tombola byla fajna, každý něco dostal, enem Dědka sme zborově museli navigovat, aby v té tombole našel tu nabíjačku, co potřeboval.

Tak včíl zbývá odlítat tú poslední rundu , poslechnout si ten potlesk diváků (zaslúžený), a pak už nastalo všeobecné balení, aj ten hangár sme zbalili a přišla chvíla loučení. Eště patří velké díky pořadatelům, bo to fakt měli vzorově pod palcem. Akorát až budú příští rok dělat objednávku na počasí, klidně možou pár stupňů ubrat. Je to fakt jedna z najlepších akcí, co známe, a všichni sem velice rádi jezdíme.

No, všecko zme přežili ve zdraví, fajně sme se pobavili, bo to kvůli tomu vlastně děláme. Není nad to prožít víkend ve společnosti dobrých kamarádů, poseděť, pokecať aj nějakú tu kapku popiť. Nejak budeme museť ty dva týdně přežít, než sa zlezeme na polítání na Juřince, pak zase dva týdně a jedeme do Lipenců.

Tam už máme aj svoju ambasádu s ambasádorem aj vrátným. Tak tam už se všichni těšíme fest, a esli nás to neskolí, tak zase za rok na Bahnech nashle.

Za všechny a pro všechny Špaťas starší.

Video dokumentující boj nejen o pálenici, ale především s větrem…