Šeci sme věděli, že Lipencama pro letošek zavíráme sezónu, takže trocha smutku, ale o to větší odhodlání. Šak  to mělo být naše vyvrcholení… no úplná extáza.
Ta nastala hned při plánování. Výzkumnici vyrobili také zmatky v čase srazu, tak že nigdo nevěděl na jak dlúhú cestu přirychtovať svačinu. Tož Pavel s dcerú to vyřešili po valašsky… jeli na 15,00 přijeli v 16,00 a počkali na všechny do 17,00hod. taku taktyku nemá jen ta kdo…
Před vjezdom na letiště sme zastavili jakože na čúrání, ale tajno sme nasadili na auta naše fajne vlajky. Měli sme je fšeci, skoro. Daliborovi sa omlúváme (prý z teho byl smutný až do pondělka). Vjezd do kempa byl famózní, ne že z velitelského vozu hrdě vlála i velká zástava, no eščě sme aji trúbili jak na honě. Tož ti co nás neviděli přijiždět, fakt o hodně přišli.
Kempové bydlení sme budovali klasicky výzkumně. Nekeří s tyma stanama tak šibovali, až zabrali 3x tak věcej místa. Na druhú stranu máme pyrotechnika, kerý v noci dělá divné pokusy a též výzkumník Hubert na nás testuje gde co tekutého a tož pro hygienický rozběh prostorově výraznějších výzkumníku není placu nikdy dosť.
V pátek večer jsme potřásli ploutví našemu výzkumniku Milanovi k narozeninám. Nachystal pro nás (jako vždy) super pohoštění. Třešničkou byl pak Štěpánův tataráček. Po přesunu do letištního bufeta sme sa vítali s ostatníma, keré sme skoro 4 dni neviděli. No ráno nekeří vypadali, že cestou do Prahy měli vážnú dopravnú nehodu.
Naše sobotní vystúpení bylo až odpoledne  a tak sme mohli regenerovať buňky. Pro jistotu sme si před samotným letem dali rozcvičku. Po bitvě sme rychle opravili škody a pyrotěchnik Koula nachystal překvapení pořadatelom „zlatý hřeb večera“ na hangár párty.
Pro nalákání diváků sme použili noční lety vrtulníků v rukach fakt šikovných ogarú. Ježiš ty sa mydlili ve vzduchu jak prádlo v pračce a eště na muziku. Pak začla smuteční tryzna pro odcházejícího šéfa tejto akce. No ze začátku tryzna, ale pak vám to byla taková prdel, že aji s ušima. Dostal od modelářů dort s bystu, zaregistrovanú webovú doménu www.lipeneckyobr.cz no a eště Výzkumný ústav zřídil vlastnú ambasadu Praha a Marcel se stal jejím prvým pracovníkokom. A aby tam něbyl sám, tož sme mu tam menovali našeho nejstaršího kandydáta VÚVL Štěpána Krtka Škorpila. Tož jak to Marcel zjistil, hned mu určil pracovnú dobu. Vrcholem překvanení od pilotů pro pořadatele byl ohňostroj. Neumíte si představiť, co to dalo práce, aby to negkdo nevykecal, šak modeláři a tajemství :-D… No při oslavách teho fšeckého sa pilo a jedlo jak na hodách. Tempo bylo tak vysoké, že v nedělu mosel personál keteringa fesť improvizovat, aby bylo z čeho piloty nakrmiť. No za ty roky sú z nich mazáci a nigdo nic nepoznal.
V nedělu fšecko jak ve filmu. Scénář na nástěnce piloti organizovaně na lajně, no paráda. Vzor teho jak to má byť.
Po hromadnom focení následovalo dojemné lúčení a cesta dom. Ta sa konala opět po vyzkumnicku, že pry si dáme kafe na benzince kolem Brna. Vyjeli jsme v koloně, ale nebylo domluvené sa jí držať. No keřísi to pochopili po valašsky a robili fakt rychlé čurací pauzy. Vypadalo to jak ve Formuli 1. Přířítí se auto na benzinku, vyskočí posádka, zaběhne si ulevit, naskáče zpátky a davaj po dalnici dohnať ostatní ve štrúdlu. Skromně sa pak chlubili že zkúšali, estli ty čísla vzadu na tacháčí nejsú enem pro srandu. No na radaru sme prošli bez ztráty kytičky, idyž nekeří ne vlastní zásluhou. Na to kafe sme sa zešli fšeci +/- 5 minut. No tolkých pilotů a mechaniků v dresech tam na jisto neměli ani za války, parkoviště plné éroplánú. Fšeci sme sa shodli, že skoro nejde uplynulé akci nic vytknúť, enem ten pohár sme nedostali…

Nedělní vystoupení, jak ho viděl Danův Albatros