Náš předseda Dan, slunéčko jasné, byl tak spokojený s tým, jak sa vydařil minulý letecký den s Martinem Šonků, že sa rozhodl si dát repete. Pravda, trvalo to dva roky, než sa trochu vydýchal, ale s o to větší chuťů sa pustíl do příprav. Zapojíl do teho néenom celý Valašský letecký klub, ale aj nezanedbatelnů část novojičínského a havířovského klubu. A aby sa Martin Šonka necítil mezi samýma modelářama osamocený, tož domluvili eště aj armádní vrtulník, ten co je pomalovaný, jak kdyby ho dostali do ruk machři na speciální efekty z Holyvůdu.

Co sa týká všeckých potřebných povolení a jiných papírů, to už měli kluci zmáknuté od minula, tož to tentokrát byla určitě brnkačka. Aspoň myslím….

No nebudu to zdržovat, už v pátek bylo na letišti plno. A to néenom modelářů s doprovodem, ale aj beček s pivem tam stál pěkný zástup. V sobotu ráno sme sa obudili, nafasovali visačky s nápisem „Pořadatel“ nebo „Pilot“, to podle teho, jak si kdo trúfal. A už sme sa pustili do příprav. Stánky na pivo, stánky na klobáse, ozvučení….

Milan Libišů si tradičně vzal na povel modelářů a řídil a moderovál celý jejich program. Šak moc pěkné ajroplány sa tam zešly. My z výzkumného ústavu sme byli taktéž v programu a tak sme čekali na svoju hodinu.

Martin Šonka doletěl se svojů Extrů asi o půl druhéj odpoledňa a starosta z Valmezu s ním hnedkaj zrobil parádní intervijů. Šak klobúk důle, jak ím to obom šlo, jak Martinovi, tak aj starostovi. Potem sa Martin odebrál na druhý oběd a mohlo sa dál pokračovat v létání s týma malýma ajroplánama. A to až do třetí hodiny odpolední, kdy sa Martin vrátil oblečený už v pracovním (doletěl totiž v riflách) a předvédl, co fšecko s Extrů umí. Zistíl sem, že si odminula pamatuje to údolí za letištěm, kam když zaletí, neénom že jeho letadlo néni z letišťa vidět, dokonce néni ani slyšet. A tak teho bohatě využíval. Nekolikrát sa tam ztratil a my sme enom čekali, kde sa zaséj objeví. Podobně jak když na rybníku sledujete potápku roháča, ten sa taky dycky vynoří inde než ho čekáte.

Po jeho vystúpení sa dáléj létalo s modelama a došla řada aj na náš ústav. Tož co mám vykládat, boj byl ukrutný jak dycky. Ale najvětší sranda byla, když Dušan kvůli nejakým problémom technického rázu mosel s modelem přistát. Samotné přistání sa povedlo na jedničku a tak Dušan spokojeně pozoroval ostatní dosud bojující piloty. Ale když sa za chvílu zaséj podíval tam, kde měl byt jeho ajroplán, už ho tam nenašel. Enom kolo rozházaných kůsků épépéčka naznačovalo, že Dušan bezpečně přistál na petardě a to zrovínka na tej největší, co sme tam měli. Eště je k temu třeba dodat, že od letoška nám všechny ty prskavky odpaluje elektronický pyrotechnik, který je neúplatný a nezná slitování a tak ten ajroplán neměl najmenší šance.

Dyž už sme u téj pyrotechniky, nemožu nezmínit jednu věc, kterů kluci tentokrát přidali k vystúpení. Menovalo sa to „koberec“, ale řeknu vám, že po takém tepichu bych chodit nechtěl a bosky už vůbec né. Po odpálení to nadělalo celkem slušný kravál, ale to nic néni pro temu, jaký po tem zostál na letišti bordel, že už sa mosím uchýlit k silnému výrazivu. Zostála tam taková hromada útržků papíru, že by na to zaměstnanci středně velkéj účetní firmy mohli psat poznámky najmeňéj půl roku.

No, dělal sem si trochu starosti, kdo a jak dlúho to bude uklúzat. Moje obavy ale rozptýlil armádní vrtulník Mi-24, který sa též doletěl předvést a přistál na letišti. No ale při tem přistání od něho šél taký větr, že to odfúklo jednak šecky ty papírky, dáléj šecky zbytky sena, co zostály na letišti po sekání, hromadu prachu a myslím, že aj šecku žúžel, co žije v trávě a nestihla sa zavčasu schovat pod zem. A z vedlejšího pšeničného pola to dokonce vyfúklo aj kus starého špinavého koberca, který sa vznesl a přistál na modelářské dráze.

A tož aj kluci z teho vrtulníka zrobili se starostů moc pěkné intervijů, potem zhlédli nejaké modely – speciálně si vyžádali ukázku Migu 15 našeho výzkumníka Michala – a dokonce necháli šecky děcka na letišti, aby si jejich vrtulník prohlédli aj zvnitřku. No, eště že vevnitřku nenechali klúčky, lebo ináč by ím s tým strojem nejaký malý ogara myslím aj odletěl.

Na závěr nám eště vrtulník udělal pár průletů – to aby douklidil z plochy co tam eště zapoměl při příletu – a potem už taky letěl dom.

A tak sa všecko vydařilo a nám nezbývá než sa těšit na příště. A kdyby sa Danovi do teho náhodů nechtělo, bude stejnak moset, protože Martin už nahlásil, že určitě doletí.

Za VUVL

Honza

1 2 3 ►

REFERÁT
Milý Danečku, vážený akademiku, slunéčko naše jasné,
los, který rozděloval na Chujále úkoly k Tobě nebyl zrovna vlídný.
Protože mně. Milánkově Lidušce dal za úkol napsať referát o loňském Chujále a Milánkovi
upécť buchtu! Jistě uznáš, že to nebyla zrovna šťastná volba. To byla jen krátká úvaha na začátek
a nyní se budu věnovať samotnému referátu.
Chujál sa konal 26. listopadu 2016, ve velmi příjemném prostředí horské chaty Kohútka.
Účasť výzkumníků a jejich asistentek byla hojná. Kdo by si nechal ujíť takovů žranicu!
Fšeci sa na to řádně vyfešákovalia aj referáty, na kterých usilovně výzkumníci bádali celý rok
měly hlavu aj patu. Tentokráť sa výzkumníci zaměřili převážně na zmenšování fšelijakých
udělátek. Zajímavé bylo aj to, že sa robky dohodly, (navédla jích jedna mladá opečovávatelka výzkumníka Dědka), že založá jakýsi spolek podporovatelek výzkumníků. (nevím dosť dobře proč, stejně to děláme odjakživa). Zakládající členka Karin, hneď vymyslela vznešený a dlůhý název, který si nikdo nepamatoval a tak sa ujala zkratka“Spolek SAMYC“. Takže na příští Chujále
budů jezdiť výzkumníci a jejich samyce! No nevím, rači bych zostala Milánkova Liduška.
Ale co sa dá dělať, dali mně tů medajlu, za dlůholeté obskakování výzkumníka Milana, stejně
jak Irence Jíchové za obletování Danečka. Tož sme sa do teho spolku hromadně zapsaly
a fčil sů z nás ty Samyce.
Nekeré nápady spolku SAMYC, jako že nám robkámnaši výzkumníci kupjá kvítko, nejsů špatné.
Naopak losování různých úkolůpro mňa nedopadlo zrovna dobře. Místo abych pekla buchtu, musím
tu fčil seděť jak po škole a psať jakýsi referát. Dyť já vlastně  ani nevím co bych eště měla napsať.
Snáď eště, že nám k tanci hrála výborná hudba a na závěr sa losovala tombola, kterů nikdo neukrad.
Takže létání zdar a bádání též!
S pozdravem zostávajte
Samyca Lidka

Jak už tak bývá zvykem, s blížícím se koncem roku firmy a společnosti bilancují a pořádají firemní veselice, kde se oceňují nejlepší pracovníci. Výzkumný ústav Valašského letectva v duchu těchto tradic pořádá tradičně Velký chujál, což je jakási kombinace valné hromady a firemního večírku. Protože jsme dávno přišli na skutečnost, že nejlépe se pochválí každý sám, a proto v našem kolektivu nevzniká ani náznak soupeření a večírek se odehrává v přátelské až rodinné atmosféře.

Letošní ročník Velkého chujálu nabíral na zajímavosti už ve stádiu příprav. Z různých stran prosakovaly informace, že ten či onen chystá nějaké překvapení a zcela netypickým jevem pro modelářskou branži se stala skutečnost, že tajemství nikdo neprozradil až do chvíle oficiálního zveřejnění. Všichni jsme zažili, jak rychle se šíří zprávy v režimu „… a nikomu to neříkej“.

Místem konání valné hromady výzkumníků se stal opět horský hotel Kohútka na Česko-slovenském pohraničí, výzkumníky velmi oblíben pro atmosféru valašského stylu a taky pro ty panoramata. Hojná účast delegátů způsobila obsazení všech pokojů hotelu, což jsme ale dopředu avizovali, a tak nevznikl žádný problém. Téměř polovina účastníků dorazila již v pátek kvůli aklimatizaci. Hotel je totiž ve výšce 913 m n. m. a je potřeba pro tuto výšku praktickými zkouškami ověřit snesitelné množství alkoholu, bez ohrožení společenské způsobilosti. Protože se snídaně následný den podávala od 8:00 do 9:30, nebyl čas na zahálku. Letos došlo i na tradiční páteční tatarák, ovšem 3,7 kg orosilo čelo nejednoho zkušeného gurmána, navíc když předkrmem této hovězí pochutiny byl tatarák lososový. Sobotní rozdýchávající procházku tak využil téměř každý. Je zajímavým poznatkem, že z Kohutky na Portáš je cesta tam i cesta zpět do kopce. Tohle by zasloužilo bližší výzkum. Ať je to ale jak chce, procházkou vytrávilo a s blížícím se polednem rostla chuť na vyhlášené borůvkové knedlíky. Od školky víme, že po obědě následuje spinkání. Favoritem této kratochvíle byl Dušan Lysander Bařina, který pro jistotu zaměnil dopolední procházku za tréning na odpoledního šlofíka. Příprava sálu na večerní konferenci tím však nijak nebyla ohrožena, neboť zahájení Velkého chujálu bylo stanoveno na 18:00

Hlavní program byl zahájen dle protokolu příchodem předsednictva za zvuku fanfár. Následoval společný zpěv hymny VÚVL a zahajovací přípitek.

A pak to přišlo. Hned v úvodu čekalo na výzkumníky první z velkých avizovaných překvapení. Velký chujál na Kohútce se totiž právem stal centrem světového kosmonautismu. U horní stanice velkého lyžařského vleku totiž pod přísným utajením přistál návratový modul expedice MARS, jejíž cílem bylo kontrola prací na švestkovém sadu, jakožto základní surovinou, nutnou pro budoucí osídlení. Prřipomeňme tři roky nazpět výzkumník Hubert sestrojil ve spolupráci s výzkumnou laboratoři v Utahu stroj, který zajistí zasazení pecek švestky ve speciálních kapslích dodávajících potřebnou vláhu. A byly to právě výzkumnice Dr. eM a Dr. Dasha z amerického vědeckého ústavu, které v návratovém modulu přistály na Kohútce, aby výzkumníkům podaly zprávu o stavbě zázemí pro následné VÚVL expedice a také zprávu o aktuálním stavu švestkového sadu na MARSu. Na jejich prezentaci navázal výzkumník Milan hadička Libiš, který na základě usnesení loňského velkého chujálu zpracoval podmínky povolení ostatním vesmírným agenturám včetně čínské pro přistávání v sousedství našeho sadu tak, aby nebyla ohrožena úroda švestek. Milan vypracoval diplomatickou nótu o které se hlasovalo, čímž získala vůbec největší váhu. Milan nad rámec pověření připravil další avizované překvapení, kdy do rukou předsedy oficiálně předal dokumenty o oficiálním odkoupení pozemků na MARSu, s GPS koordináty a všemi potřebnými razítky. Taky jsme byli překvapeni fakt všichni, neboť dokumenty jsou skutečně pravé. Následovala reportáž pyrotechnika Kouly na téma, jak to vypadá, když pyrotechnik nemá svůj den. Z pochopitelných důvodů nejsou k tomuto tématu fotografie veřejné, jen připomenu známé heslo, uvidíte-li Koulu utíkat, snažte se jej ve vlastním zájmu předběhnout. V následném referátu Staňa Stránský přednesl svůj návrh úpravy pravidel modelářských soutěží, kde po vzoru jiných sportů zavadí takzvané handicapy, zde však nejde o výkonnostní ocenění, ale o zohlednění vybraných letišť, kde se alkoholu opravdu nelze vyhnout. Dalším milým překvapením bylo vystoupení Karin, asistentky výzkumníka Michala dědka Dvořáka se svým projektem „můj život s výzkumníkem“. Hned v úvodu udivila výzkumníky zprávou, že se její projekt zabývá duší modelářů z poznatků nasbíraných během sezóny, které si poctivě zapisuje do svého osobního deníčku. Zde několik ukázek ze zmíněného deníčku dle časové osy:

• Na můj dotaz co, že je to ten Chujál? Mi sdělil, že je to ples aviatiků, ať si vezmu velké večerní. Celou pravdu jsem se dozvěděla až v okamžiku, kdy mi přistála na šatech cedulka – asistentka výzkumníka. To jsem ještě netušila, že tohle je teprve začátek a pro změnu zase moje diagnóza…
• Řídila jsem mnoho týmů i předvolební kampaň, nyní jsem asistentka výzkumníka a piju rum. Kdo nezažil nepochopí…
• Musím uznat, že mám za tento rok mnoho nevšedních zážitků s partičkou výzkumníků. Má matka opět silně pochybuje o mém duševním zdraví. Mé sestry se shodly na tom, že jsem totální blbka. Mé kamarádky touží poznat aviatiky a já toužím po přistání….
• Jedu na první akci s výzkumníky. Už samotný název akce Kapr v luftě mi po předchozích zkušenostech zavání pořádnou dávkou výzkumnických překvapení. Trochu se obávám a nácvik zalézání do našeho stanu na zahradě mé obavy jen zvyšuje, ale při vší své bujné fantazii, nevycházím z úžasu nad tím co mě v Kardašce čeká…

Odbornou část tohoto referátu zastupují úryvky korespondence s uznávanou numeroložkou Šárkou:
Šárko, jak jsem se zmiňovala Michal je modelář, jak se však ukázalo je také výzkumník (vysvětlím později). Jedeme na Chujál (co je Chujál vysvětlím také později) a mám prosbu, potřebovala bych píchnout s přípravou referátu Výzkum výzkumníků (to ti snad ani vysvětlovat raději nebudu), mohla by jsi mi Udělat krátký numerologocký rozbor výzkumníků a celé partičky? Dík
Odpověď: Karinko, celá rodina se obává o Tvé duševní zdraví a všechny jsem doposud uklidňovala, že to přejde, že jsi čerstvě zamilovaná a jistě budeš zase po nějaké době normální. Bohužel si tím už nejsem tak jistá. Ale jak víš, jsem pro každou srandu tak to pošli, mrknu na to.
Přeposílám email od předsedy s jeho tradičním podpisem – Slunce vaše jasné.
Šárka – odpověď To si děláš prdel, tak tomu říkám materiál, na to pozvu i zbytek partičky. Teprve teď mě to začalo fakt zajímat, hlavně to vaše Slunce jasné – to je můj člověk. Poznámka: Tuším průšvih, zbytek partičky je kartářka Julča a vědma Macka. Bude mejdan. Mejdan byl. 2 30 hod. sms Kari, bude to drahé, právě došlo víno, tak jsme bouchly první šampus.
Ocenění tohoto referátu velkým aplausem dává naději, že se máme na příštím zasedání na co těšit. V závěrečném referátu se Pavel Vít pokusil prostřednictvím renomované agentury Livit a Koule vnést osvětu na téma, jak na veřejných vystoupeních odpovídat na všetečné otázky diváků.
Hezkou tečkou za hlavním programem se stalo oficiální ocenění všech aktivních výzkumníků, kteří nastoupeni v řad byli dekorováni odznakem VÚVL, za zásluhy při šíření myšlenky. Na mnohých bylo znát dojetí. Tímto byla zakončena vědecká část programu.

Po společné fotce pro účely PFky program přešel ve volnou zábavu kde k tanci a poslechu zahrála osvědčená kapela Frťan ze Vsetína, modelářům dobře známa ze sletu v Kelči. Raut v podobě švédských stolů brzy dával vytušit, že většina výzkumníků patří do skupiny masožravých a zastáncům zeleninové stravy se do jejich pochutin nemíchali ani symbolicky. Úderem jedenácté vypukla tombola. Loni jsme se chlubili že ji máme bohatou. No to jsme netušili co nás čeká letos. Ty tam jsou doby kdy jsme se vzájemně obdarovávali nepotřebnými soškami jelenů, které jsme následující rok do tomboly škodolibě vraceli. Letošních téměř 200 většinou hodnotných cen v tombole byla zcela jiná liga. Následné tanečky jen podtrhly velmi příjemnou přátelskou atmosféru s příslibem, že se za rok na stejném místě při stejné příležitosti opět všichni sejdeme.

Výzkumný ústav Valašského letectva přeje všem kolegům a kamarádům mnoho krásných zážitků při setkáních na letištích v roce 2016.

Více fotek a videa najdete na stránkách našeho ústavu www.vuvl.net

Za všechny účastníky Velkého chujálu
Dan Jícha
předseda akademické rady
Výzkumného ústavu Valašského letectva

Tož sem dostal za úkol napsat referát o výpravě výzkumníků VUVL na Lipeneckého obra roku 2015. My výzkumníci z VUVL vůbec dostáváme takové úkoly, které vyžadujů plné sústředění a zodpovědný přístup. Néni ostatně na tem nic divného, když zkúmáte věci spojené s letectvím a jak známo, většina lidských výtvorů, které vzlétly, sa po nejakém čase dostala zaséj zpátky na zem. Co je ovšem rozhodující, je v jakém stavu sa na tu zem dostanů a proto ve VUVL děláme náročné testy s cílem zvýšit bezpečnosť létání na všeckých akcijách, né enom na Lipeneckém obru. Takže sme na náročné úkoly zvyklí a proto sem ani nic nenamítal, když mě byl přidělený úkol napsat tento referát.

Takový referát može mět časem aj značný historický význam, to až tu nebudeme a negdo ho objeví, tož aby sa mohl dozvědět cosi o našich zásluhách. Šak my sami máme jako súčásť našej činnosti aj práce historicko-vzdělávací a neustále pátráme, co nám tu zanechali naši předci. Tož sa mosíme snažit, aby zaséj po nás tu neco našli aj naši zadci. A třebas sa budú chtět neco dozvědět aj o Lipeneckém obru.

Navíc sa aj mosíme držet stanov, které sú pro nás svaté a tak sa podle nich snažíme šířit slávu a věhlas VUVL. Pochopitelně né silů, ale třebas tým, že jezdíme na různé akce, aj takové jako je Lipenecký obr, kam ostatně výzkumníci jezdijů hrozně rádi. Anebo třebas aj na jiné, šak on ten Lipenecký obr néni jediná akcija, kam sa dá zajet.

Ona tá vědecká práca néni nic jednoduchého a výzkumníkem nemože byt enom tak ledasgdo. Ale máme to štěstí, že máme ve VUVL řadu na slovo vzatých odborníků ve všelijakých oborech. Důkazem toho potom sú každoroční referáty na Velkém Chujálu. Ale neomezujeme sa enem na Moravu, vzdálenost néni pro nás žádný problém a tak máme aj ambasádu v Praze, kerů spravuje náš člen Marcel Hladík, to je právě ten ogar, který pořádá Lipeneckého obra.

A robit správně vědu a výzkum není fšecko, taky je důležité, aby sa o vás vědělo. Né nadarmo sa všade furt mluví o popularizaciji vědy, šak aj my sa v tejto oblasti nenecháme zahanbiť. A aby výzkumníka každý poznal na dálku, máme aj odpovídající oblečéní. Ale né laboratorní plášťě, ty sa nám při našem druhu výzkumu moc neosvědčily. Šak zkuste si negdy pobíhat po letišti v dlúhém plášti, uvidíte sami, jak rychle sa vám zaplantá mezi nohy a spadnete na čuňu. My máme radši trička, šak máme aj varianty s břuchem, keré výzkumníkům dodávajů na vážnosti. A tyto trička výzkumníci nosijá dokonce aj na Lipeneckém obrovi, gde ináč fšecí ostatní mosijů mět trička, keré nafasovali od pořadatelů. Takové výsady majů členové VUVL.

A tož aj v tem roku 2015 sa výzkumníci vydali na Lipeneckého obra, už ponekolikátéj. A bylo to zasej proto, aby sa aj tam ludé dozvěděli, že na Valašsku sa staly události mimořádného historického významu, které sa navíc eště aj týkali eroplánů a k temu aj slivovice. Myslím tým našu rekonstrukciju bitvy o pálenicu, kterů za velkého ohlasu publika převáďáme už pěkných pár roků a výzkumníci ju předvédli aj tentokrát.

Tož taková je moja reportáž o Lipeneckém obrovi a co záleží na tem, že sem tam vůbec nebyl…..

Honza

Není nic lepšího než sa sám pochváliť.
Tož taka fajna akcija, jako fčil ten Aviatický deň, na Valašsku snad eště nigdy nebyla.
Že 11. červenca přiletí do Valmezu na tým červeným býkovi kamoš Martin Šonků nigdo nevěřil.
Šak to nic nebylo, sa pošle dopis na ÚCL, ŘLP, věž Mošnov, vyřídí se NOTAM, podá sa přihláška, vyrobí se nouzový plán, sežene sa letový ředitel, 5 kráť sa předělá žádosť, aby vůbec prošla, domluví sa hasiči, sanitka, policajti, no a pak sa brnkne Martinovi…
Abych aj druhých pochválil, Milan Libišů si vzal na starosť ty menší éra co sa řídíjú takú divnú wifinú. Si říkajú modelářiska. Na takú fajnú akciju možú len ti pozvaní, ne fšeci, co mají éro a žízeň.
Samozřejmosťú je pozvánka pro náš VÚVL a to ne proto, že bysme zvali sami sebja. Šak sme taky předvedli boj o pálenicu v jejím domácím prostředí a to poprvé v histórii. Nekeří sa do tej bitvy pustili tak usilovně, že řídili aj iné éroplány aniž by o tem věděli. Je zajímavé, že naše „nastúpaj“ v tejto krajině nikemu nepřinde divné. Šak chlaščú za letu no a …
Vystúpení VÚVL bylo zakončené akrobacijou Martina Šonky s jeho Extrú, kerú kúpil od kamoša Petera Besenyei No eště chvilku potrénuje, a pak by mohl požádat o post kandydáta VÚVL. Je to ogar, co má rád prču a předběžně sme dohodnutí, že sa s VÚVLem nečeho zúčastní, ale fčil eště neprozradíme detajle.

Moc bych chtěl poděkovat všem, kteří přiložili ruku k dílu při organizaci takto náročného setkání.

Dan Jícha
Předseda Valašského leteckého klubu
www.valk.cz

1 2 ►

10. ročník Kapra v luftě pohledem VÚVL

K začátkům modelářské sezóny již deset let patří Kapr v luftě, pořádaný modelářským klubem Kardašova Řečice. Název se nám nikdy nepodařilo rozklíčovat. Jedni tvrdí, že cokoliv jihočeského má vždycky v názvu kapra, jiní pamětníci uvádějí, že základ tradice pochází od Štěpána KRTKA Škorpila, který si při nultém ročníku tak moc oblíbil skvěle pečeného kapra na pivě, že hledal způsob jak se k této pochutině dostat opakovaně. Vzhledem k tomu, že technologický hit té doby NOKIA 5110 nedisponovala velkou pamětí, dnes už asi těžko zjistíme, kde je pravda.

Náš Výzkumný ústav Valašského letectva se této kratochvíle v minulosti již několikrát zúčastnil. Letos však pod tajemným příslibem překvapení vážně nešlo odolat. Sraz výzkumníků na náměstí v Kardašově Řečici se neobešel bez drobných komplikací, byť bylo několikrát zdůrazněno, že šest hodin se pozná tak, že malá ručička je na šestce a velká na dvanáctce. Před příjezdem na letiště Pleše se naše výprava zastavila na místním hřbitově uctít památku předčasně zesnulého kamaráda Ládi Houhy.

Prvním překvapením bylo přivítání vnadnými krojovanými dívkami, které bosé v trávě za zpěvu lidových písní ladně tančily, přestože každá v náruči držela tác prohýbající se pod gurmánskými delikatesami. Stavba VÚVL kempu za dodržení fenk švej pravidel, vztyčení vlajky při zpěvu hymny a další ceremonie jsou nezbytné pro dočasné vymezení autonomního území.

Sotva jsme si uložili věci osobní hygieny, už nás pořadatelé svolávali k večeři. Chvilku jsme dělali jako že počkáme, ale mlaskání ostatních na nás působilo jako na psy při pokusech Pavlovova reflexu. Hovězí gulášek byl vynikající a hranice pálivosti byla cca 2 piva na porci. Prostě všechno jak má být. Po večeři nás čekalo druhé překvapení. Na podmět hostitelů náš Výzkumný ústav Valašského letectva s Modelářským klubem Kardašova Řečice společnými silami zasadili poblíž areálu letiště strom přátelství, jak jinak než švestku. Tento akt nás zavazuje se na místo činu vracet a strom kontrolovat. Večerní zábavu podtrhlo kytarové trio, jemuž se povedlo rozezpívat a roztančit všechny účastníky, byť většina z nás měla za sebou přes 300 km v parném dni a navíc kus cesty po předraženém parkovišti D1.

Sobotní ráno se pro všechny účastníky setkání podával vynikající hovězí vývar s masem a nudlemi. Nikdo v tu chvíli netušil, že to je jen vyprošťovací předkrm. Podle odhadu množství, všechny partnerky organizátorů i jejich sousedky napekli to nejlepší z vlastních kuchyní. Koláčky na slano, na sladko, tvarohové, ovocné, makové a mnoho dalšího, jen oči přecházeli. Bylo naší povinností neurazit hostitele. Velká poklona všem drahým polovičkám, které i takto podporují své partnery v jejich náročném koníčku.

Dopolední program patřil výhradně dětem a mládeži z kroužků, byť se sem tam někdo pokusil propašovat mezi dorost, záhy byl však uzemněn s odkazem na rodné číslo. Protože náš Výzkumný ústav Valašského letectva dbá na zvyšování morálního kreditu a prestiž letecko modelářských setkání, byla ustanovena tříčlenná komise inspektorů VÚVL, která v dopoledních hodinách provedla kontrolu a bodování úklidu stanů a karavanů. Body byly přidělovány ve třech kategoriích: úklid, osobní hygiena a úplatky v rozsahu 1-10 bodů pro každou kategorii. Přestože tedy bylo možno získat až 30 bodů, zvítězilo s 20 body číslo stanu 2, o jeden bod před druhým číslem 17 a o dva body před třetím číslem 8. Tabulku s výsledky jsme vyvěsili, aniž bychom tušili, jak velká je mezi kamarády soutěživost. Nebylo vzácné vidět u tabulky postávat hloučky lidí diskutujících na téma, kdo je s hygienou větší kamarád a kdo si už z vojny nepamatuje, jak se správně skládá spacák, nebo co je to mít oblečení v komínku na šířku příborového nože. Z výsledků je patrné, že účastníci modelářských leteckých vystoupení v této oblasti dost pokulhávají, proto slibujeme s bodováním pokračovat a to hned 1. – 2. srpna 2015 na XV. Setkání modelů letadel ve Frýdku-Místku.

V poledne se podával kapr na pivě, který ať už jakkoliv, dal téhle akci název a tradici. Celé odpoledne až do večera následuje program pro diváky, který se organizátoři snaží naplnit modely všeho druhu. Na letošním ročníku se poprvé divákům představily dvě skupiny. Kromě našeho ústavu se Kapra v luftě zúčastnil Rakovnický tým s rekonstrukcí bitvy z druhé války. Velmi atraktivní byl jak model, tak ukázka Kamila Krima a jeho téměř třímetrového Bleriotu XI. Soutěž o nejhezčí letovou ukázku, kdy porotou jsou diváci, vyhrál Aleš Marhoun, který s třílitrovou cenou od Jihočeské likérky Fruko-Schulz i přes opakované výzvy utekl se slovy, že rum použije na vánoční cukroví. Asi si Alešovi řeknu o recept. Odpolední výheň postavila před všechny otázku, jak se ochladit. Chovný rybník za letištěm byl příliš velkým lákadlem. Malá skupina z nás neodolala a šla koupání vyzkoušet. Pro méně odvážné pořadatelé zajistili prostřednictvím hasičů vodní mlhu. Jaké bylo naše překvapení, když si tak v klidu plaveme a vedle nás se objeví nasávací čerpadlo hasičů, kteří doplňovali vodu. To vrhlo zcela jiný rozměr pohrdavým pohledům  těch, co nechápali, jak můžeme do takové vody vůbec vlézt, místo co se oni raději nechají pokropit od hasičů.

Když ještě napíšu, že se na večeři pekly na rožni dvě prasátka, bude akce vypadat víc jako gastro festival, než jako modelářský slet. Na druhou stranu je víc než patrné, jak si pořadatele váží každého pilota, který dorazí a pomůže dotvořit celou akci. Večerní taneční zábava byla třešničkou na dortu, kde si na parketu mohli oddechnout i pořadatelé po velmi náročném a perfektně zvládnutém modelářském setkání.

Jelikož dbáme také na kulturní stránku našich výzkumníků, odebrali jsme se v neděli pod vedením našeho kulturního referenta Milana Libiše na prohlídku Státního zámku v Třeboni. Po prohlídce alchymistické laboratoře magisra Kellyho následoval oběd ve vyhlášené rybí speciálce Šupinka, kde jsme vše důkladně zhodnotili, než nás servírka upozornila…

Děkujeme pořadatelům a organizátorům z Modelářského klubu Kardašova Řečice a věříme, že jim jejich elán vydrží a bude tak možné přijet na další ročník této tradiční akce.

Za výzkumníky sesmolil

Dan Jícha
Předseda akademické rady
Výzkumného ústavu valašského letectva
Slunéčko naše jasné…

1 2 ►

S potěšením oznamujeme všem modelářům České republiky, že se Výzkumný ústav Valašského letectva s účinností od 1. 4. 2015 stává jediným pověřeným orgánem výkonu státní správy zabývající se dozorem a dohledem nad modelářskou činností. Končí tak přechodné období nejistoty, kdy komerční lobbisté a samozvaní zachránci, prosazovali své zájmy. Výzkumný ústav Valašského letectva vědom si váhy svého úřadu vstoupil do legislativního procesu a na základě svých dlouholetých výzkumů novelizoval „Doplněk X“, který je nyní nově rozšířen o „Doplněk Y“.

První změna v „Doplňku Y“ se týká všech leteckých modelářů. Ti mají od 1. 4. 2015 povinnost registrovat své modely (od 0,7kg do 150kg včetně) na E-mailové adrese: registr@vuvl.net. Kdo svůj model v 30-ti denní lhůtě nezaregistruje, nesmí jej provozovat, protože bez této registrace se podle nové legislativy jeho model stává bezpečnostním rizikem státu. Při registraci je nejdůležitější uvézt barvu modelu. Dlouhodobým zkoumáním jsme zjistili, že při havárii více modelů do stejného místa dochází ke smíchání komponentů, což při nesprávném roztřídění zásadně komplikuje opravy. Nově se registrace týká i modelů RC bugy, které jsou po výskocích v letové fázi řízeny a tudíž se na ně vztahují stejná pravidla jako pro modely letadel.

Druhá změna spočívá v povinnosti zajistit při stavbě modelu stavební dozor některého z členů Výzkumného ústavu Valašského letectva. Adresy najdete na stránkách www.vuvl.net v sekci „kontakty“. Jedna inspekce trvá obvykle tři dny a je povinností stavebníka se na své náklady o inspektora postarat, tedy zajistit ubytování, stravu a případně kulturní program na večer. Stavebníci, kteří dokončili své modely před datem účinnosti tohoto doplňku, mají lhůtu jednoho roku na dodatečnou legalizaci stavby za stejných podmínek jako stavby nové. Navíc jsou povinni na požádání inspektora doložit původ stavebních materiálů jejich ISO, CE a podrobit konstrukci teoretické deformační zkoušce. Všechny stavby modelů dozorované výzkumníky VÚVL obdrží celosvětově uznaný certifikát „Glejt eroplána“ s kulatým razítkem VÚVL.

Další zásadní změnou prošly pasáže týkající se pořádání leteckých dnů. Podle dlouhodobých pozorování našich výzkumníků jsou „Doplňkem X“ požadované bezpečnostní sítě sice schopné ochránit pár jedinců ve směru osy pádu modelu, ale u daleko většího počtu přihlížejících diváků dochází následkem leknutí ke krátkodobému uvolnění svalů dolních partií. V „Doplňku Y“ tak nově vzniká povinnost pro pořadatele leteckých veřejných vystoupení dovybavit areály zvýšeným počtem toalet a zásadně navýšit hygienický limit toaletních papírů. Na splnění těchto nových podmínek se kontroloři našeho ústavu zaměří především. I zde totiž platí povinnost pořadatele pozvat některého výzkumníka na inspekci, zajistit mu nocleh a stravu po celou dobu konání akce.

Vzhledem k vytíženosti naši zákonodárců, nelze v nejbližší době očekávat novelizaci Zákona 225/2006 Sb. o civilním letectví, ve kterém je zakotven váhový limit pro modely 20kg. Výzkumný ústav Valašského letectva však vyšel modelářům vstříc i při řešení tohoto problému a ve spolupráci s českým metrologickým ústavem vyvinul certifikované váhy s rozsahem 0,01kg – 19,99kg. Při použití těchto vah tak není možné překročit zákonem stanovený limit. Tyto váhy s typovým označením VÚVL-W20KG lze objednat na adrese: vuvl@vuvl.net .

Váhovým limitem se zabývá i další odstavec „Doplňku Y“. Na základě měření zejména ve vlastních řadách jsme vyzkoumali závislost tvaru postavy RC pilota na schopnosti udržet vysílač RC soupravy na výrobcem předepsané pozici. V příloze1 „Doplňku Y“ se nachází přehledná tabulka BMI/Tx, ve které jsou pro jednotlivé typy vysílačů pultových i palcových, všech výrobců od roku 1985 do současnosti, stanoveny minimální obvodové limity RC pilotů. V „Doplňku Y“ je počítáno i s přechodným obdobím. Pokud se, i přes prokazatelnou snahu, někomu nepodaří do zahájení sezóny 2015 dorovnat svůj váhový index, lze na adrese vuvl@vuvl.net objednat „Tričko s břuchem“ a to jak v provedení tričko, tak v provedení polokošile. Všechny naše trička mají certifikát splnění požadavků „Doplňku Y“. Nedoporučujeme však tyto trička půjčovat svým partnerkám. Mohl by se vyděsit jejich přítel a také její rodiče.

Jsme hrdí na to, že jsme opět vepředu a ukazujeme ostatním cestu, jak dotvořit legislativu bezpilotních prostředků.

„Doplněk Y“ doplňující stávající „Doplněk X“ leteckého předpisu L 2 nabývá účinnosti dnem 1. 4. 2015

Dan Jícha

předseda akademické rady
Výzkumného ústavu Valašského Letectva

Vrcholem sezóny známé modelářské recesistické skupiny „Výzkumný ústav Valašského letectva“ je tato valná hromada. Letošní šestý ročník byl pro náš ústav přelomový. Týden před samotným zasedáním jsme na poslední cestu vyprovodili hlavního aktéra Velkého chujálu, kamaráda a výzkumníka Huberta Kadulu. Právě jeho zásluhou přišly na světlo světa nejvýznamnější objevy a vynálezy VÚVL, které na chujálu Hubert poprvé odtajňoval. Jeho referáty patřily vždy k vrcholu každého ročníku.

Bývá zvykem, že zdravé jádro ústavu se na místo konání vypraví již v pátek, aby se výzkumníci a jejich doprovody aklimatizovali, čemuž oficiálně říkáme „chystání sálu“. Cestou na Kohútku jsme se zastavili na vsetínském hřbitově, kde jsme Hubertovi zapálili svíčky. Díky teplému počasí se výjezd k horskému hotelu Kohútka na česko-slovenském pohraničí obešel bez tradičních kratochvílí s řetězy a jinými protiskluzovými pomůckami, jako třeba slivovice na kuráž a podobně.

Protože jsme se neviděli od zavírání letišť, bylo hodně toho, co jsme si museli nutně říct, než šla barmanka spát. Někteří se chlubili stavbou nových modelů tak intenzivně, že ráno málem nestihli snídani a z večera si pramálo pamatovali. Pro zachování zdravého vzduchu v těle proto většinu z nás čekala dopolední „dobrovolná“ hřebenová procházka. V podstatě nešli jen ti, co byli bez partnerky. Nám ostatním dobře tak, ale na druhou stranu, co bychom si bez nich počali a na tanečním parketě bychom bez ženských vypadali fakt divně.

Zahájení samotného Velkého chujálu bylo stanoveno na 18:00 proto, aby dámy měly dostatek času na přípravu a my se včas nasoukali do obleků, které nám ti zkažení skřítci ve skříni zase o kousek přepošili na menší velikost. Před slavnostní zahajovací hymnou VÚVL jsme uctili Hubertovu památku minutou ticha a zapálením svíčky, která byla následně vystavena na čestném místě po celou dobu zasedání. V následné úvodní řeči předsedy bylo konstatováno, že se nedáme a za všechny slíbil, že si VÚVL rozvracet nenecháme a své schopnosti dokážeme cílevědomou prací jak na polích leteckých, tak na akademické půdě, nebo i ve vesmíru.

Poté následoval nejradostnější okamžik v životě výzkumníka a to povýšení z kandidáta na výzkumníka. Jak vyplývá ze stanov (verze C z 25. 11. 2008) Výzkumného ústavu Valašského letectva, slavnostní složení slibu výzkumné dospělosti lze absolvovat pouze na Velkém chujálu. Letošní rok takto skočilo kandidátské období pro Marka Blahutku, který složil slib a získal „Menovací Glejt“ výzkumníka. Marek byl tak dojatý, že svoji děkovací řeč ani nedokázal vyslovit.

Po této slavnostní události byl na programu nejvýznamnější bod večera a to volba pokladníka. Jako již tradičně volby probíhaly tajným způsobem a to tak, že všichni v sále vstali a otočili se zády ke stolům. Po té bylo hromadně hlasováno. K překvapení všech byl znovu zvolen jediný navržený kandidát první místopředseda Pavel Vít, který se k děkovací řeči dojetím ani nedostavil.

Dalším bodem programu byly referáty, kterými výzkumníci skládají účty, a to jak laické tak i odborně-technické veřejnosti, s tím, co se jim podařilo splnit z úkolů, které jsme si předsevzali na minulém ročníku Velkého chujálu, nebo co si vymysleli nového a s čím se pochlubí příště. Každý referát je svým způsobem poselstvím, jen občas není jasné, pro kterou generaci je poselství určené. Například pokladník a první místopředseda Pavel ve svém referátu apeloval na předletovou kontrolu našich létajících strojů účastnících se rekonstrukce bitvy „O pálenicu“, zejména pak na kontrolu gumiček, protože jak sám důrazně upozornil, prasklá guma je velké neštěstí. Nedopustíme, aby se opakovalo to co v Kardašce 2012, že po vystoupení byl náš Výzkumný ústav nařčen z neprofesionálního chování. Šli jsme do sebe a letos jsme se „Kapra v luftě“ nezúčastnili.
Do historie ba téměř do samotné doby počátků leteckého modelářství nás přenesl referát Standy Stránského, který navodil velmi nostalgickou atmosféru. Pepa Kalčák pak přednesl poselství od Huberta a promítal snímky z letošní Hubertovy cesty do Ameriky, jak se mu splnil sen, kdy se náhodně přimotal ke srazu leteckých veteránů a díky šikovné prezentaci VÚVL mu bylo nabídnuto svezení v legendární B-17ce. Po něm následoval referát předsedy, který se zaměřil na způsob hibernace, vycházející z poznatků, že člověk je tvor na bázi uhlíku a velkého množství vody. Alkohol jak známo váže vodu. Dlouhodobým tajným výzkumem VÚVL bylo zjištěno, že při dodržení určitých podmínek, lze proces pití pálenky vyrobené dle přesných postupů zcela otočit, tedy že místo toho, aby člověk slivovici pil, váže ona jeho přes fázi sublimace až po zkapalnění. Takto transformovaného člověka, lze v původní láhvi uchovat mnoho let stejně jako jakoukoliv jinou kvalitní pálenku. Ke zpětnému procesu pak stačí, tuto pálenku nalít na hromadu uhlí a mělo by dojít ke zpětnému zhmotnění hibernovaného subjektu. Tímto se podle našich výzkumů otevírají zcela nové možnosti při osídlování vzdálených planet.

Referátem předsedy byla ukončena vědecká část zasedání výzkumníků a následovala diskuse. Jako první vystoupil Láďa Vrána s návrhem, abychom pověřili někoho z našeho středu sepsáním rezoluce, jimiž oslovíme ruskou, americkou a čínskou vesmírnou agenturu s deklarací, že jim povolíme přistání na Marsu vedle našeho švestkového sadu za úplatu a za předpokladu, že zde nedojde k ohrožení úrody švestek. O tomto návrhu bylo úspěšně hlasováno a úkol byl následným hlasováním přidělen druhému místopředsedovi Milanu Libišovi, který za důvěru v něj vloženou jen těžko skrýval slzy dojetí.

Společenskou část programu doprovázela hudbou osvědčena kapela FRŤAN ze Vsetína. Všichni jsme byli v očekávání, jestli dorazí i s cimbálem. Marek Blahutka totiž při akci v Šiklově mlýně, přesněji v baru „U hrobníka“ po několikátém drinku s názvem „dech mrtvého muže“ prohlásil, že jestli na chujálu bude cimbál, tak nám na něj zahraje. Cimbál dorazil,a protože jsme si Markovy slova k jeho překvapení pamatovali, dožadovali jsme se splnění slibu. Trvalo to, ale nakonec k cimbálu skutečně zasedl. Nebudu napínat. Vystřihl „cikánský tanec“ tak, že nám všem spadla brada. Teď už chápu, kde se naučil tak rychle páčkovat vrtulníky. Letošní tombola byla velmi bohatá a naše šikovná slečna Karin, prodala lístky úplně všem, včetně kapely a personálu hotelu. Po té co muzikanti odjeli domů, pokračovala zábava ve stylu karaoke. Velký chujál máme jednou za rok a je potřeba využít každou příležitost ke společenskému znemožnění.

Sesmolil Váš milovaný předseda Dan

1 2 ►

Tož tak, tři roky pořadatelé zjišťujú, že to bez nás nepujde. Hlavně večer bez VÚVLa je taký nejaký placatý.
No vyjednávání bylo fest tvrdé. V nelehké pozici byl náš pražský ambasador a výzkumník Krtek, kerý seděl jednú řiťú na dvuch židlách. Na jednej straně zastupoval zájmy pořadatela, ale na druhé straně jako člen VÚVL mosel dávať bacha, aby nešel proti zájmom ústavu. Konečný výsledek jednání, tedy dva sudy piva a selátko, myslím můžeme brát jako fajný výsledek bilaterárných dohod. Včil uvidíme, s čím sa na přesrok vytáhnú ogaři z Kardašky.

Přesun výzkumníků do Šikláče se neobešel bez komplikací. Plán byl fajný, no výsledek pokulhal. Sraz celé expedice u Velké Bíteše v 17:00 stili fšeci, krom velitelského vozidla, keré bylo sice profesionálně navigované předsunutýma hlídkama, gde se vyhnúť kolonám, ale protože se ve vozidle probíraly taktické plány, nepodařilo sa včas odbočiť vpravo a byli sme v řiti o necelů hodinu. Když sme na seřadiště vyplazení dorazili, fšeci nám dali najevo, jak rádi nás vidí. No eště, že ve VÚVLu nemáme demokraciju a fšeci mě majú rádi. Příjezd do areála Šiklova mlýna byl jako vždy monumentální. A to až tak, že naša expedicija objela kolonu u brány a na mávání pořadatelů sme odpověděli též mávámím a bez zastavení pokračovali do tábora. Že nám mávající pořadatelé nekynuli, ale chtěli nám předať pásky opravňující ke vstupu sme zjistili až večer v baru.

Budování expedičné základny vždy někdo zrobí nezapomenutělným. Letos to byl Pepa svým cúfacím manévrem. Vybrali jsme fajny flek kde sa fšeci vejdeme a aj elektrika blízko. Proč taký dobý flek nikdo neobsadil sme zjistili až když byl náš tábor postavený. Pepa totiž nenacúval enem na popelnicu jak sme si mysleli, ale také sejmul cedulu, kerá zakazovala v tem prostoru tábořiť. No co už, nebylo cedule, nebylo zákaza.

Večer sme  zašli prozkúmať, co sa za ty roky zmenilo ve westernových chalupách. No neomylně sme sa fšeci nahmatali v bare u Hrobníka, aniž by sme sa předtým domluvili. Pití „dech mrtvého muže“ neodolal žádny. Tekutý dusík těm pomalejším zrobil led na kerý mohli enem čumeť. Vypadalo to fajně a kúřilo sa z teho. No kvuli focení sme museli rundu nekolikráť opakovať. Tož v bare správno vyvážiť bílú a naštelovať kompozíciju není žádná prča a aj střízlivý fotograf by s tým měl potíže.

Ráno sme přes všechny pohybové potíže fšeci stihli snídani aj brífing. Létalo se o dušu, teda na střídačku s dešťom. Našu skupinu doplnil nový kandydát Marek, kerému hned nekolikrát Dušan ukázal, že létať s VÚVLom není pro bačkory. Hubert při svých dálkových letoch otestoval ohradu bizonů, ale i stým si odvážní výzkumníci poradili a éro Hubertovi s nasazením života donésli. Koula opět přišel s nečím novým, větším, černějším a tak bylo o zábavu postarané po fšeckých stránkách.

Po návštěvě westernových představení sme zašli na svíčkovou následovanou děkovacím rautem s čuníkem. Páč bylo třeba tu mastnotu a v podstatě dvě večeře nějak rozchodit, bar u Hrobníka byl zajímavým cílem procházky. Hned u vchodu bylo jasné, že sme bar osvobodili od indiánů a jiných cizáků, v krčmě totiž byli jen ty staré známe xichty… ale zato fšechny.

Cestou dom sme diskutovali jak a čím sa necháme přemluvit na příští Šikláč.

Za Výzkumníky VÚVL sesmolil milovaný předseda

Krtkova fotogalerie

A je to tu. 5. ročník Vekého chujálu. Místem činu je zase Kohútka. Cesta nahoru je jistoa zajímavých zážitků. Aspoň nás nešmíruje konkurencija.

Začátek Velkého chujálu proběhlo podle tradičního protokola, tedy hymna VÚVL, přípitek a úvodní slovo předsedy. Po předání metálů VÚVL partnerce Huberta za trpělivost a manželce pyrotechnika Kouly za statečnost, přišla řada na referáty výzkumníků.

První referát představil delegátům revoluční systémem dálkového ovládání modelů pomocí myšlenek. K tomuto účelu byl vyvinut přístroj VÚVL Médium-1. Na obrázku vidíte vlevo snímač myšlenek, vpravo zobrazovač a dole hlavní řídící jednotku. Dámy ihned využily možnosti vyzkoušet, zda nepůjde přístroj nějak zneužít k ovládání partnera. Samozřejmostí přístroje je také přenos telemetrických dat, kde například signalizace vybitých baterií se projeví tak, že subjekt začne mít velký hlad, nízký stav paliva žízeň a tak dále. Systém Médium-1 všechny myšlenky a telemetrické data ukládá na děrný pásek a je kdykoliv možné záznam přehrát a v případě potřeby i smazat.

Před referátem výzkumníka Huberta Kaduly ze Vsetína byla krátká přestávka. Hubertovy referáty tradičně patří k vrcholům každého chujálu, a byla by nesmírná škoda, aby někdo vyrušoval odbíháním. V úvodu nás Hubert informoval, že dlouhodobě pracuje na projektu výsadby švestkového sadu na Marsu, jako základní surovinu pro výrobu slivovice, bez které není osídlení této planety možné. Na projektu spolupracujeme s americkým Nanotechnology Research Institute v Bonnevile Valley. S Dr. EM, vedoucí projektu výživových gelových kapslí pro pecky švestek jsme se v průběhu referátu živě spojili prostřednictvím videokonference. Paní doktorka velmi ochotně referovala delegátům o problémech klíčivosti semen na Marsu. Kapsle, ve které je umístěna pecka, zajistí základní živiny pro klíčení a růst sazenice, nicméně nejtěžší úkol projektu, dopravy a zavrtání kapslí pod povrch Marsu, musel vyřešit náš výzkumník Hubert. Pro tyto účely ve spolupráci s kolegou výzkumníkem Pepou Kalčákem z Bystřičky vyrobili vesmírné vozidlo VÚVL SPACE VEHICLE 1 řízené ze Země. Má dvě ovládané kamery, pohon 8×8 a speciální bezdušové pneu pro extrémně nízké teploty, maximální stoupání 45 stupňů. Baterie VÚVL-RTG (radioisotope thermal generator)  VÚVL SPACE VEHICLE 1 je vybaven  zásobníkem švestkových pecek, které bude sadit na povrchu planety, pro tuto operaci je vybaven automatickým  výklopným  vrtákem ze speciální oceli NiCr 18-10. Do takto vyvrtaných ďúr se z vypouštěcího zařízení vypouští vlastní pecky, které jsou zabaleny do speciálního výživného gelu obsahující vodu pro počáteční vyklíčení. Všechny tyto operace řídí procesor z vyřazeného Pentia 100 MHz. Kosmický Komunikační systém VUVL pracuje na frekvenci 15 GHz a má výkon 1W. Energetickou zálohu zajišťují sluneční články.  Pro jízdu a navigaci řidiče se používá červený laserový naváděcí systém. Dále je zde použit modrý laserový maják pro navádění pozemských teleskopů.  Anténa je vybavena automatickým natáčecím sledovacím zařízením. Pozemský výpočetní systém „Oracle  SPARC M6 – 32 Solaris“  obsahuje  software pro sestavení  PECKA  komplexu na Marsu. Kolegyně PhD, Ing. DEE také ze spolupracujícího institutu v Bonnevile Valey, přispěla softwarem pro sledování kosmického záření a černých ďůr.  Praktickou ukázkou VÚVL SPACE VEHICLE1 Hubert referát ukončil s tím, že bude o průběhu projektu pravidelně veřejnost informovat na těchto webových stránkách.

Tímto referátem z výzkumných laboratoří VÚVL Vsetín pod vedením Huberta Kaduly byla ukončena vědecká část zasedání výzkumníků a následovala část společenská. K tanci a poslechu hrála osvědčená kapela FRŤAN (Koulou přemenovaná na Štamprlata), letos poprvé doplněná o cimbál. Jejich aranžmá Kabátů nenechalo nikoho sedět. Protože byl sál vyzdoben balónky VÚVL plněné héliem, každého asi napadne, kam se zábava uchýlila po půlnoci.

Za všechny výzkumníky a jejich asistentky
Dan Jícha
předseda akademické rady
Výzkumného ústavu Valašského Letectva

VÚVL SPACE VEHICLE 1

Vánoční koleda v podání pánského sboru ústavu

1 2 ►