Akoráť před svátkama Cyrila a Metúda sme byli pozvaní udělat výzkum na letiště LMK Paskov. Ono to letiště je sice v Hrabovéj, ale taká maličkosť nemože dobrého výzkumníka při hledání cesty zmást. A nespletů ho ani značky u cesty, které sa šoférom snažijá namlúvit, že tam, kam jede, nejsú ajroplány, ale koně. O to víc sem sa těšíl, až vyzkúmám, jak to s tým letištěm vlastně je.
No, abych pravdu pověděl, nekeří už na tem letišti nekolikrát byli, ale pro mňa to byla premijéra. Zešlo se nás z VÚVL docela dosť – kromě mojéj maličkosti eště Pavel, David, Milan, Jarek, Rosťa a enem s malým zpožděním dorazil aj Michal. Tož to je dohromady sedum pilotů, letos zatím rekord. No a haňba by mňa mosela fackovat, dybych zapomňél menovat našu dvojku pyrotechniků Pavla a jeho syna – též Pavla.

Tí dvá posledně menovaní sa hnedkaj pustili do příprav – nabíjali střelným prachem také železné rúrky, rozmotávali drátky a šecko bohatě zafačovali izolačků. Pavel starší měl na zádech napsané: „Su pyrotechnik – esli mně uvidíte utěkat, snažte sa mně předběhnůt“ no a po temto varování se sa radši od nich držel dál a od plánovaného výzkumu jejich tajuplnéj bedničky sem upustíl.

Nekeří výzkumníci sa nemohli dočkat, až okoštujú Paskovský (teda vlastně Hrabovský) luft a za chvílu byli v něm – v tem luftě. No a tak sa rozdivočili, že Pavel byl v tu ranu bez ocasa. Teda né Pavel přímo, ale jeho ajroplán. Už ani nevím, kdo ho dostál, ale uběhly asi dvě minuty, přes letiště přeběhla vlna smradu z vteřiňáku a Nieuport byl znovu v luftě. Potem sa Pavel rozhodl změnit téma výzkumu a odstartovál se svojím velkým Pittsem. Jak na sviňu ale motor po pár kotrmelcách v luftě řekl „dosť“ a zhasl. A ani esemesková konzultácyja s výzkumníkem Danem, který byl teho času v Egyptě a nemohl byt s nama v Hrabovéj, nepomohla a tak se Pavel mohl plně věnovat hlavnímu tématu výzkumu, který byl pro tuto akciju stanovený.

A tak sme sa do teho dali – sedum pilotů a o neco víc ajroplánů vyrovnaných na startovní čáře. Ty podivné železné rúrky, plechovky s nápisem „TNT“ a další haraburdí na jednem konci dlúhého drátu a pyrotechnici Pavel a Pavel na druhém konci. CéDéčko s nahrávků v přehrávači a prst hlavního zvukařa na tlačítku. Za nama auditórium místních modelářů a zepár diváků, v očách změs očekávání a pochyb… a o pár minut později po tem, co sme dolétali, byli šecí vyškéření a zdálo sa, že sa ím naša rekonstrukcija bitvy o pálenicu v Poličnéj lúbila. Aj nám zapleskali.

Na temto místě bych chtěl pochválit čekatele Rosťu, lebo je to šikovný synek, který ví, že starších má poslúchat. Po tem, co sem přistál a výzkumník Pavel na mňa zaútočil na zemi, hlásil Rosťa přistání a kerýsi pazúr mu poradíl, préj „Polož to na tú hromadu“. No a výsledek je vidět na fotce č. 12 – jak říkám, poslušný synek to je.
Též mosím pochválit pyrotechniky, lebo randál to býl, jak dyž se překotí pařák na erteple. Z tý železných rúrek šly rany, dým a smrad, plechovky létaly luftem a dokonce sa ím podařil aj zásah jedného z ajroplánů. A kluci sa dali slyšet, že to eště nebylo šecko, že majů jakési trumfy v rukávě a předvedů ich na akciji na Bahně.
Potem sme zaséj chvilku nechali létat ostatních, lebo sme moseli dobit baterky a pyrotechnici naládovat. A celé vystúpení sme zopakovali eště jednú. V mezičase eště Milan stihl zalétat taký strakatý dlúhý ajroplán s takýma malýma křídlama a žádnů vrtulů – préj F-5ka se temu praví. No, zálet sa podaříl, a aj dyž to nelétalo zrovna ve zmysle motta našeho ústavu – pomalu a nízko – bylo to dobré. Milan byl pochválen a letadlo shledáno vhodným pro další výzkum. A samozřejmě dobré méno ústavu šířil aj David ze svojím ajroplánem, kerému praví „Dakr“.

Celkově sme sa shodli, že túto akciju možeme považovat za úspěšnú a příští rok nás tam majú zaséj.

Za VÚVL sepsal kandydát Honza

Po pozvání našim kamarádem Milanem Janšou jsme sa rozhodli vyraziť na přátelské polétání do Ostravy-Paskova. Tož akce to byla
jednodenní, tak na sobotní odpoledňa. Na kci sme dorazili tak akorát ve složení Michal a Míša, Pavel a já s rodinů, protože po akci pokračujeme kontrolovať se susedama jejich slivovicu na chatu. Ale poďme k létání.

Sešlo sa nás tam oproti minulému roku hodně. Plocha byla vysečená, dusno, vlhko a horko a do teho bagr, který čistil potok co vedla teče. Zahájil výzkumník Pavel s obřím dvojplochem Pythonem. Poletoval pěkně až do doby, než mu chcíp motor. Bo je Pavel zkušeny posadil teho macka pěkně do trávy, ale co sa dá dělať vysoká tráva a bačkory rovná se ohnutý podvozek a hozené záda. Po rozboru příčiny sa zjistilo, že asi neco v elektrice u motora není dobré. Výzkumník Dan to vyřeší, až sa vrátí z dovolené, kde sa naprosto zbytečně enem válá…

Tym ukončil Pavel svoje vystupeni, tak sem zaletal s Funjetem a potom mezi ostatníma vystůpeníma jsme dvakrát zalétali našu malů první světovů. Hudební aj pyrotechnický doprovod byl perfektní a z fotek ide viděť, že sa nás tam sešlo opravdu hodně a bylo sa na co dívať.

První vystůpení dopadlo dobře, enom Michal musel lepiť, bo ho pronásledoval jakysi spolubojovník. Při druhem vystoupení sa situace přiostřila a vypadalo to tak, že Pavel bude dělat samičku pořád. Úspěch byl veliký jak u modelářů, tak i diváků. Mezi vystupenim sa mně podařilo zalétať stihačku F5E na dmychadlo. Řev ukrutny, obraty jak sviňa, nekdy sem nevěděl ani kdo keho řídí, ale nakonec si letadélko dalo řéct.

No a protože sa odpoledňa už chýlilo k večeru, rozlůčili jsme sa s našimi kamarády a pokračovali jsme každý po svojich dalších akcích. Na závěr nezbývá, než popřáť všeckym příjemnu dovolenu a hlavně dobré počasí. Na další akci nashle.

Zapsal výzkumnik Milan