Tak, a tu máš čerte kropáč, to je tak, když sa někde hlůpo pochlúbíš, že též umíš psáť, a to aj malé aj velké písmenka a úž si vtom. Hned na tebe navlíknu, že bys taky mohl přispěť pár řádkama na ten náš vúvlovský webovec.
Sraz tej naší frýdeckomístecké části partyje byl v jedenáct hodin u HyperAlbert krámu a kupodivu všeci jsme tam byli ještě daleko dřív, bo už jsme sa nemohli dočkať a o dospání ani nemluvím…
Cestou se k nám přidal aj ostravák Ludva s chotí a to abychom ho po cestě do Brna a ještě dál zasejc ztratili. Nicméně na seřadiště celého ústavu dojel včas a dal si s náma aj oběd a kafe ze strojka co velké prašule žere, ale malé kafíčka vaří, na rozdíl od těch co skončili v jakési koloně kvůli karambolu na D1 (kdy se ti poláci naučá jezdit…).
Postupně dorazili Martin s dcérkami (aspoň to o tých mladých kočkách co ukrýval v Tranzitu tvrdil), za nim Dědek s Miginů a Špaťas family aj s bydlidomkem, který posléze poslúžil jako opěrný bod pro náš tábor.
Chvílu jsme ještě čekali na Dana, ale po zhodnocení situace jsme se rozhodli, že vyrazíme a Dan nás svým silným vozíkem určitě dožene. A tak se aj stalo. V poslední dědince před Western City jsme se všeci seřadili, auta ověnčili fungel novýma standartami, co nemá ani prezidentská kolona, když vyrazí z Hradu do Lán, ze střešního okna velitelského vozu vlála naše velká zástava http://www.youtube.com/watch?v=N57mJrSdSzg a auta co jely v protisměru raději uctivě uhýbaly na bok. Vjezd do Šiklandu jsme ucpali pomaly na půl hodiny , bo tam probíhala presenčka a kontrola pilotů, jestli vezů dost materiálu na tú oslavu. Odměnou za ty formality byl pro každého účastníka výtisk Špeciálu RC revue (zvláště strany 24 – 27 se skvěle vyvedly) a lístečky na stravu po celý víkend (vařili tam jídla jednoduchá, ale velmi chutná, takže nikdo hlady netrpěl).
Další takovou delší půlhodinku nám zabralo samotné rozmístění našeho ležení (moc projektantů – málo pracovníků), takže jsme stavbu přístřešků dokončovali za již vydatného deště.
K večeři se ve stravovacím stanu podávaly Mexické fazole s chlebem (asi aby se v noci podařilo rozehnat tá hrozivá mračna).
Poté jsme se vydali na obhledy tého Divokého západu. Zjistili jsme, že jsme ve velmi výhodné pozici – sociální zázemí, jako jsou WC, sprchy, kryté posezení o velké kapacitě a bufety jen pár kroků od našich stanů. Vše velmi čisté, moderní a dokonce s pravidelným dohledem „hajzelslečny“, která dohlížela většinou na Pavla z Bílovca, zdali jí tam nepáše nějaké nepřístojnostě (ale třeba to bylo aj jináč…).
Dole v městečku jsme pak vyhledali místního pyrotechnika, seznámili ho s našimi pyromany Koulou a Koulou , sjednali náš záměr vystoupit v jejich aréně s krátkou upoutávkou na naše vystoupení na ploše letiště.
Kouláky jsme záhy opustili, neboť se nemohli odtrhnout od scény v Areně, dokud neprozkoumají všechny bouchající a prskající efekty jež používají místní ochotníci při svých westernových show.
Páteční večer pak poklidně plynul v přátelském klábosení o všem a ještě o dalším… , které bylo na čas přerušeno, když na protějším svahu kempu, nad ležením Great War Flying Circusu rozpoutal Vašek“ Karel“ Buriánek nádherný ohňostroj na oslavu Abrahámovin Mildy Vrágy – gratulujeme!!!
V sobotu ráno, po docela chladné noci (alespoň mi se tak zdálo – neboť jak jsem se již někde zmínil, stanuju po přestávce třiceti rokův, ale co by člověk pro ty svoje děcury neudělal…) sice pršelo s přestávkama, ale dosti se rozfoukalo.
Briefing (či jak se taková ta porada před lítáním menuje) nic chytrého nevymyslel , a tak jsme v našem ležení čekali na telefon od Krtka, který též měl co mluvit do tého programu litání, aby nás povolal do zbraně. Počasí se začalo umoudřovat až kolem poledne, na které jsme měli domluvené naše reklamní vystoupení v té nějvětší aréně co tam majů a v níž hrajů svoje „akční dívadla s kaskadérskými prvky“. Cha, cha – to jsme tam nevystupovali ještě my!
Scénař našeho vystoupení jsem shodou všelijakých okolností nakonec napsal já ( a to ve velké časové tísní v noci před odjezdem, bo to mi to nejvíc zapaluje…) , Koulákům poslal ráno k nahlédnutí a šlo se na věc.
Nikdy jsme ten kus nezkoušeli (bo to robijá jen zbabělci) jen jsme měli časový plán, kdy nám má co místní „pyroš“ odbúchnuť, a kam asi poletí našich pár letadel. Text komentářa jsem znal jen já, co vyvedou herci – Pavel a Pavel Koulákovi (uměleckým menem „Duo Koukal“ jak je přejmenovali v tej brožůrce co jsem jů už chválil) nevěděl nikdo a jak poletijá naše stroje, to věděl jen PánBůh, který spustil ten silný fičák, že aj vrobli chodili pěšky s hlavů pod pažů).
Jak to nakonec dopadlo posuďte sami na tem videjku http://www.youtube.com/watch?v=q5WxNB-7xAw a tady to same ale z eroplanu http://www.youtube.com/watch?v=pGeEbMXugbw Celé to bylo psané Koulům a „dynamitu“ na tělo. A je fakt, že jsme ze sebů na plochu letiště přitáhli fůru lidiček, aby viděli na vlastní oči litý Boj o pálenicu. Safari vláček (který jsme původně plánovali použít k naší spanilé jizdě po areálu) jich ani nestačil navážat, jaký byl zájem dostat se na to letisko, které bylo vzdálené cca dva kilásky do kopca. Ale kdo došel určitě nelitoval. http://www.youtube.com/watch?v=FaQ4yVWw45E
Ze šestnácti strojů po skončení akce ostalo jen 6 schopných dalšího boja. I přesto jsme byli schopni další představení v 17 hodin téměř v plném počtu zopakovat ( i když se navzájem měnily serva aj motorky a sháněly nové vrtule).
Na dvacátou hodinu jsme byli pozváni dolů do městečka do Mexikány na slavnostní raut a posezení k desátemu výročí založení modelářského časopisu RC revue. Jídla, pití a dortíků tam bylo tolik, že jsme tam pak přivedli i naše mladší nezletilé piloty (kterým jsme předtím nalhali, že je to jen pro dospělé). Ale děcká se též dobře bavily, nejprve v kempu ve stanu prý při kytaře(?) a potom v Aréně, kde probíhalo vyhlašování cen Zlatý šiklák, proložené bujarými scénkami a písničkami. Taktéž závěrečný ohňostroj byl velmi pěkný.
Poté jsme se vydali do kempu, tam jsme slabším kusům namluvili, že dnes budeme už spát, ale poté jsme vyrazili opět dolů do westrnových salůnů na tanečky.
Je fakt, že někteří v neděli ještě v jedenáct hodin nemohli pochopit , že už je ráno, ale bavili jsme se skvěle. Nesmím také zapomenout na Koulův rodinnný ohňostroj z ušetřeného materiálu – Super !!!
Po našem závěrečném vystoupení http://www.youtube.com/watch?v=mqh4rwixsYk , kterému předcházelo vystoupení několika tryskáčů, velké války, vrtulníků a které bylo poznamenáno velkou úmrtností jak těchto obřích strojů tak našich letounků, bylo třeba se pobalit a vyrazit k domovu.
Poněvadž se po celý víkend úporně nabíjelo, nebylo zrovna jednoduché se rozjet, nebo vlastně nastartovat. Jen díky Pavlově start baterce se to nakonec povedlo všem.
Celý náš ansámbl se vydal k domovu.
Akce to byla vydařená, utužila kolektiv, mnozí jsme viděli z modelařiny aj to co by nás ani nenapadlo, že existuje (lodě a ponorky na přírodním aqvaparku, silniční tahače a pracovní stroje v hale jídelny a na velkém pískovišti, ba i v neprůchodném lese, buginy celé dva dny řvoucí za našimi stany, obrněný transportér vozící ty návštěvníky, kterým se zdálo, že jsou ještě málo ušpinění, čtyřkolky, které jezdily i v hustém dešti a všude spoustu koní, kovbojů a indiánů, kteří musí být taky řádně praštění tím svým koníčkem – no stejně jako my !)
a pokud by se to mělo za rok třeba opakovat, určitě většina budeme pro.
P.S.: Tak a mám to za sebou, jak jsem na začátku napsal: umím hodně písmenek, malé i velké, ale nevím zda vždy dávají smysl a zda-li jsou vedle sebe v tom správném pořadí a se správnými puntíky, čárkami, háčkami a ještě všeličím jiným. Tak mi tu moji troufalost odpusťe, já už to vícekrát neudělááám….., nebo jó ?!?
Petr (pakfm)
