Tož zas sranda jak cyp. Eště než fšecko začlo tož došel od jejich Bosse a našeho kandydáta Marcela H. mejl o tej technickej dúležitosti. Šak mu Zdeněk Š. hnedle odepsal:
“ sím, kdy je tech. kontrola Houboletů?  Potřebubu to nechat chvílu na sluníčku, ať
se mi srovnají nosné plochy. Taky félsajfe mi funguje, až když mě někdo sejme, nevadí ????
Všechny viditelné poškození nosných ploch z předchozích bitef jsou pečlivě zalepeny, někdy to aj vydrží. Vizuální kontrola eletryky určitě projde, ale z velké dálky, já budu
stát u teho posedu, a ty na lajně. Motor sa vypína, dyž sa mu zachce, teda aj bez serva, keré tam stejně nemám. Na tu váhu se klidně spolehni, byl jsem to vážit v místním DžíZetDý,
na autováze, nejdřív auto s érem, potym auto bez éra. Přesně 758gr aj s vrtulů a nabytýma baterkama. Tož snad nejak prolezu. Dyž né, tak podlezu.
zdravím Zdeněk“
No co by ste řekli. Prolezli sme fšeci aj s pálenicú.
Protože sme sa loni dokázali na téj Dé1dničce najít na motorestě, tož sme to letos zrobili stejně. Šak jako fajna grupa mosime doraziť fšeci pohromadě a s vlajkama a s rámusom. Jak sme zastavili byla hned líbačka každy s každym, aby tych nemocí na všecky vyšlo. Potem samože registrace páč stravenky sú už na večeřu. Musím opět chválit výzkumníka Štěpána a jeho ženu Naďu za již tradiční slovy nepopsatelný zážitek s jejich tataráčkem. Gdo neměl toho nám je líto. Večer dorazila družina z Polska. No fšeckych hostili tak silno, že na zbytek víkenda si museli pučovat aj přibory jak sme je vypili. Ráno tak tak stíháme brífing. Tož to zasejc byla psina. Marcel měl potřebu vysvětliť proč po  12tým ročníku v Praze majú hned 14tej. Holt v Praze sú ogaři nějak dál. No ale poručit větru a dešťu fakt už umí. Take vedro jak letos dlúho nedomluvili. Jen Piloti měli už k večeru slepené držky od malinovky, protože přes den gdo byl v triku Pilot nesměl ani pivo ani remcat. Už v pátek večer sa rozběhl černý trh s tričkama mechanik, kerý směl do VIP prostora a dostal pivo. My ostatní malinovku a gdyby málo osvěžení tož aj nanuka. No eště že fšecko bylo profi naplánované, tož každý vědět gdy sa cpat na lajnu. Ostatní dřepěli v Berounce, takže gdo chyběl v řece bylo jasné že má zrovna vystúpení. Celý víkend nam nad kebulama visel taký lustr v kerém že byla kamera a tož aj video je také jaksi z vrchu.
Večerní zabavu nechťa doplnila Jolana od Vaška z roboty. Nekolik nejmenovaných Alfa samců se tlačilo do její přízně tak silno, že to nešlo přehlédnuť a  my ostatní sme uzavírali sázky na vítěza. Tož vyhrála Jolana bo jak se zhaslo fšeci dostali počuni.
V nedělu zas vedro jak cyp a eště pak cesta dom. No jeli jsme jak s posunkú. Každý měl nápad gde jako zastavíme a tož tak to aj dopadlo. Cesta proto trvala dlúho, ale nasmýli sme sa.

Už sa fšeci moc těšíme na příští rok na ten 17tý ročník Lipeneckýho Vobra

Pro VÚVL sesmolil Dan

Video Honzy Bauma z teho lustra

…a Martinovy fotky sú tu

Fotogalerie

Tak to jsem si zase naběh…, když jsem se nejvyššího člena akademické rady VÚVL, Dana Jíchy („Slunéčka našeho jasného“ – abych si také vylepčil kádrový profil – jak nás posledně vyškolil Špaťas) zeptal ,kdo bude pověřen učinit zápis z naší letošní výpravy do Šiklova mlýna – westernového městečka na Vysočině –městečka, kde se kluci a holky vracejí do dětských let.

„Tož dobře se ptáš, ogare“, odpověděl mi Dan („Slunéčko naše…atd“) – napíšeš to ty, bo ses na to blbě zeptal!

Nic mi nepomohlo namítání, že jsme s mojů rodinků a dalším příslušenstvím dojeli až o den později. „Doptáš sa!“ Zněl jasný rozkaz najvyššího.

Tak jsem se začal doptávat a radši jsem toho zavčasu nechál, bo ani mi sa to nejevilo jako lež a mohla by to být aj pravda a ta by zas nemohla byt publikována. Tož toliko k pátku, kdy do Šikláče dojela celá naša partyja, mimo nás, Řeháků.

My jsme dorazili v sobotu ráno, troufnu si říci za kuropění, a to v takové síle, v jaké jsme ještě nikdy nikde nebyli. Našeho Rosťu jsme poslali už den předem s Mirečkem a k účasti přemluvili aj našeho synovca Jeníka,který se k dalšímu cestování příliš neměl (vrátil se den před odjezdem ze Španělska ze setkání mládeže). Ale protože na Divokým Západě ještě nikdy nebyl, tak se nám ho podařilo ukecat ( to, že tam majů aj mučednické kůly u kterých by mohl skončit, jsme mu pro jistotu zatajili), a který se tak opět objevil v roli „zdravotní sestry Honziny“, která prý umí rozdýchať aj černé uhlí – jak sa kdesi psalo.

Na bráně u vjezdu do areálu nastal ale velký problém, vrátný nás bez jakési pozývací bumážky nechtěl do areálu bez placení pustit. Nic nepomohlo ukazování našich letadelek v kufru auta. Teprve po vyslovení jména Štepán Škorpil – Krtek, nastal v chování vrátného nečekaný obrat (ještě, že se všichni vrátní v republice osobně znají. Šak Krtek slouží na vrátnici naší pražské VÚVL ambasády ).

V registračním stanu nás pak přivítala naopak vždy usměvavá paní „Krtková“ a od ní jsme dostali základní pokyny a také stravenky na celý pobyt.

Po rozbití stanů a úpravy auta na spací vagón jsme šli na brífink, abychom věděli co a jak se bude dít. Naše vystoupení bylo plánováno vždy na závěr hodinových bloků na horním letišti, kde vystupovali modeláři s leteckými modely. Na letišti dolním pak Filip Dekleva předváděl se svými stejně potrefenými kolegy modely vrtulníků a na ploše rodea arény se pořádaly závody a ukázky automodelářů.

Přiblížil se čas našeho vystoupení. Vydali jsme se tedy do kopce na horní letištní plochu. Cestou jsme se zastavili u vrtulníkářů, kde právě předváděl p. Kefurt ml. svou exhibici. Nádhera na to koukat, když to někdo umí…Bohužel v závěru vystoupení se mu podařilo vrtulník rozhodit po ploše letiště při přílišném přibližení k zemi. Chvíli jsme mysleli, že nám chce konkurovat, ale v jeho případě rozhodně nešlo o „krev a šroubky“, které předvádíme my a ztráta jeho supermodelu pak mrzela i mnohé z nás.

První naše vystoupení na ploše horního letiště bylo zahájeno již tradičně nástupem a hymnou ústavu. Letadel byl ještě plný počet. Za pár vteřin po startu to však bylo již úplně jinak. Vzhledem k silnému větru, který dul do zad výzkumníků a startovalo se tak po větru, došlo k četným kolizím již na počátku akce. A to nejen mezi modely ale i mezi modeláři samotnými, neboť třeba Petr Gubi byl ihned po startu trefen modelem Dušana Bařiny a oba byli z dalších bojů již vyřazeni.

Scéna s umírajícím Koulou, zdravotní sestrou poskytujícím mu první (či možná poslední) pomoc se velmi vydařila.

Zvláště, když obživlý Koula málem připravil „Honzinu“ o poctivost.

Vystoupení se podařilo a za zvuků valašských písní jako“ „Pilo by sa pilo, keby bolo za čo“, bylo oceněno velkým potleskem přihlížejících diváků.

V přestávce mezi vystoupením dopoledne a odpoledním blokem, využili mnozí výzkumníci velmi teplého počasí k návštěvě místního biotopického aqvaparku. Pod vedením Koulákovic rodiny, pak byli všichni pak ochotni dělat i žabáky do vody a účastnit se nácviku aqabel dle Pavlova vedení.

Dokonce se do plavek přehodil a vodních radovánek se účastnil i náš nejvyšší akademik Dan – „Slunéčko naše jasné“ (už alespoň víme dle čeho ho tak Špaťas nazval, a podle čeho sochají v Indiji tého svojého Budhu…)

Mladší z výzkumníků si pak ještě řádně zařádili na obří trampolíně, či co ten velký nafouknutý hrb byl.

Naše druhé vystoupení proběhlo opět téměř v plném počtu strojů, neboť EPP je zázračný „ materiál budoucnosti“. Jen cestou z letiště jsme viděli opět havárii dalšího vrtulníku.

Diváci v areálu městečka byli po celý den upozorńování ještě na jedno naše vystoupení, a to přímo v divadelní areně dole v městečku, kde se jinak hrají akční divadla plná koní, indiánů, kovbojů a výbuchů.

Naša chvíla nastala v 16.45, těsně před jedním z jejich tragikomických kusů co tam dávajů.

Předtím jsme se byli domluvit s místníma pyrotechnikami, co potřebujem kdy odpálit. Domluva byla velmi snadná, bo všeci pyroši sú asi tak stejně jeblí jak ten náš Koula.

Ještě před zahájením naší ukázky se na připravenou scénu vloudili Dan a Michal a v baru si od chystající se barmanky nechali nalít! Ta bezevšeho otevřela připravenou lihovinu a oběma bez rozpaků nalila divadelní whisky. Oba jí pak za potlesku již plnícího se hlediště lupli do sebe, a ani se neotřepali.

Do našeho upoutávkového kusu jsme přidali pro letošek i roli zdravotní sestry a její oživovací pokusy. V aréně létalo pět odvážlivců se svými modely: Michal, Hrabě fon Šternberk, Dan, Rosťa a Mireček.

Mirek zahučel brzy po startu do potoka u lesa, Michal zavěsil stroj vysoko na stoletý modřín, Rosťa dostal zásah od hraběte přímo uprostřed arény a zavěsil se pak na žebřiňák v centru scény a posloužil tak jako dekorace k závěru scénky, kdy ho Koula pažbou ještě dorazil.

Opravdu skvělý úspěch našeho ústavu a aplaus na „otevřené scéně“.

Následovalo divadelní představení v podání herců a kaskadérů westernového městečka. Poté nastalo společné fotografování obou „hereckých skupin“. Aj já jsem se co by autor a režisér našeho skeče na jednu fotečku vmáčknul.

Po návratu do kempu jsme jen tak tak stačili přikrýt důkladně naše stany a spustil se vydatný liják, který se s krátkými přestávkami opakoval ještě asi třikrát a díky němuž byla zrušena Ohnivá show a závěrečný ohňostroj.

Přesunuli jsme se tedy do jídelny kempu na večeři a v družném duchu setrvali až do 21.30, kdy nám všem přítomným modelářům poděkovali majitelé areálu pan Šikl a jeho syn Ondra.

Rovněž tak se velkých ovací za skvělou akci dočkal Štěpán Škorpil a jeho organizační tým a to i díky našemu Jeníkovi, který se osvědčil i v roli roztleskávače davů již dole v aréně, kdy při představení vykolejil i herce na koni, který tak dal omylem až 5 dolarů za „zaparkování“ svého koně.

Poté následoval bohatý raut pro nás všechny a pozvání majitelů k nedělní návštěvě Strašidelného hradu a Krokodýlí farmy v nedaleké sousední vesnici.

V pozdním večeru jsme ještě vyrazili dolů do městečka do Mexico hall, kde měla být diskotéka hitů Michala Davida, ale zdrželi jsme se tam jen asi hodinku, neboť slibovaných pecek našeho mládí jsme se nedočkali a svíjet se v rytmu Hip-Hopu a Rapu příliš neumíme. Přesunuli jsme se do baru „U hrobníka“, kde dekorace tvoří především optimisticky naaranžované rakve a především láhve od laku na jejich natírání (pro neznalé tmavý Fernet), kterých tam bylo opravdu více než dost.

Noc proběhla celkem klidně, až na nějaké automobilové závody, které probíhaly na silnici, kousek za našimi stany (to se zřejmě brigádující omladina vracela domů po směně v jídelně a městečku). A taky Ludva již v půl sedmé ráno přestal konečně chrápat, protože ho celou noc mlaskající Vlaďka již probudila.

Ráno v neděli jsme se po snídani sbalili a naložili vše do aut a šli se podívat na dolů do arény na další inscenaci westernu, která nám předešlý den unikla. Hrála se Šibenice. Ale nakonec vůbec nikoho nepověsili.

Hra to byla opět plná výbuchů, dýmu a kaskadérských kousků herců akčního divadla.

Poté jsme se již rozloučili se všemi v kempu a naše grupa se vydala směrem na Dolní Rožínku, do míst, kde měl být strašidelný zámek DraXmoor a Krokodýl park. Naši výzkumníci , včetně rodinných příslušníků se dala naposledy vyfotografovat před vstupem do budovy ( co kdyby něco a někoho by tam něco sežralo – tak aby byla alespoň malá památka) a vrazili poté do vstupních prostor k pokladně. Zde nám stačilo nahlásit počet naší výpravy a důvěrně zašeptat tajné heslo“Krtek“ (jak už jsem psal na začátku – ještě že se všichni vrátní v republice znají) a byli jsme vpuštění dovnitř.

Vstoupili jsme do ponurých , temných a především opravdu strašidelných prostor zámku. Naše počáteční obavy, že se beztak jedná jen o takový ten strašidelný stan jako na vesnické pouti, se záhy rozplynuly.

Nejprve jsme byli svědky dramatického úvodu v 3D kině. Pak následovala prohlídka ztemnělého prostředí strašidelného zámku. Expozice je opravdu pěkná a mnozí z nás by vám mohli vyprávět jaké to je potkat se tak na 30 centimetrů s náhle obživnuvším kostlivcem nebo být pohlazen rukou vysunující se z otevírající se hrobky. Rovněž cesta výtahem do přízemí nebyla z nejbezpečnějších a když si naší mladí připravili na nás později sjíždějící ještě další bafající atrakce, bylo třeba se pak venku přesvědčit zda-li není nutno někoho přebalit (co Lenko?)

Přes parčík jsme se pak dostali do Krokodýl parku, kde jsou ve výběhu dva statní aligátoři, ke kterým nám byl podán opravdu „vyčerpávající“ výklad odborného průvodce. Že jso aligátoři opravdoví nám průvodce „Krokodýl Dundí 2“ dokazoval jejich pokropením hadicí s vodou.

Nahoře na půdě objektu je pak instalována výstava fotografií cestovatele a reportéra České televize Petra Horkého o dobytí severního pólu. Nejpěknější je jeho konstatování na závěrečné fotce – že je tam opravdu prd!

V areálu je možno pořídit i zajímavé fotografie pomocí velkoformátových dekorací namalovaných na stěnách budov a není tak vůbec těžké ocitnout se na chvíli třeba na velké čínské zdi nebo v pohádce o Šrekovi.

Protože jsme vzhledem k volnému vstupu ušetřili nějakou tu korunu, zastavili jsme se na cestě k domovu ještě na večeři v hospodě v nedaleké dědince.

Pak už jsme uháněli k dálnici a po ní k domovu, jen s krátkou zastávkou na café před Olomoucí.

Ačkoli náš výzkumák se RC show v Šiklově mlýně zúčastnil v početně malé sestavě, určitě bude tento víkend patřit mezi ty nejvydařenější.

Pro VÚVL sepsal 
Petr Řehák

Video z Areny

Fotogalerie