Tož tak, tři roky pořadatelé zjišťujú, že to bez nás nepujde. Hlavně večer bez VÚVLa je taký nejaký placatý.
No vyjednávání bylo fest tvrdé. V nelehké pozici byl náš pražský ambasador a výzkumník Krtek, kerý seděl jednú řiťú na dvuch židlách. Na jednej straně zastupoval zájmy pořadatela, ale na druhé straně jako člen VÚVL mosel dávať bacha, aby nešel proti zájmom ústavu. Konečný výsledek jednání, tedy dva sudy piva a selátko, myslím můžeme brát jako fajný výsledek bilaterárných dohod. Včil uvidíme, s čím sa na přesrok vytáhnú ogaři z Kardašky.
Přesun výzkumníků do Šikláče se neobešel bez komplikací. Plán byl fajný, no výsledek pokulhal. Sraz celé expedice u Velké Bíteše v 17:00 stili fšeci, krom velitelského vozidla, keré bylo sice profesionálně navigované předsunutýma hlídkama, gde se vyhnúť kolonám, ale protože se ve vozidle probíraly taktické plány, nepodařilo sa včas odbočiť vpravo a byli sme v řiti o necelů hodinu. Když sme na seřadiště vyplazení dorazili, fšeci nám dali najevo, jak rádi nás vidí. No eště, že ve VÚVLu nemáme demokraciju a fšeci mě majú rádi. Příjezd do areála Šiklova mlýna byl jako vždy monumentální. A to až tak, že naša expedicija objela kolonu u brány a na mávání pořadatelů sme odpověděli též mávámím a bez zastavení pokračovali do tábora. Že nám mávající pořadatelé nekynuli, ale chtěli nám předať pásky opravňující ke vstupu sme zjistili až večer v baru.
Budování expedičné základny vždy někdo zrobí nezapomenutělným. Letos to byl Pepa svým cúfacím manévrem. Vybrali jsme fajny flek kde sa fšeci vejdeme a aj elektrika blízko. Proč taký dobý flek nikdo neobsadil sme zjistili až když byl náš tábor postavený. Pepa totiž nenacúval enem na popelnicu jak sme si mysleli, ale také sejmul cedulu, kerá zakazovala v tem prostoru tábořiť. No co už, nebylo cedule, nebylo zákaza.
Večer sme zašli prozkúmať, co sa za ty roky zmenilo ve westernových chalupách. No neomylně sme sa fšeci nahmatali v bare u Hrobníka, aniž by sme sa předtým domluvili. Pití „dech mrtvého muže“ neodolal žádny. Tekutý dusík těm pomalejším zrobil led na kerý mohli enem čumeť. Vypadalo to fajně a kúřilo sa z teho. No kvuli focení sme museli rundu nekolikráť opakovať. Tož v bare správno vyvážiť bílú a naštelovať kompozíciju není žádná prča a aj střízlivý fotograf by s tým měl potíže.
Ráno sme přes všechny pohybové potíže fšeci stihli snídani aj brífing. Létalo se o dušu, teda na střídačku s dešťom. Našu skupinu doplnil nový kandydát Marek, kerému hned nekolikrát Dušan ukázal, že létať s VÚVLom není pro bačkory. Hubert při svých dálkových letoch otestoval ohradu bizonů, ale i stým si odvážní výzkumníci poradili a éro Hubertovi s nasazením života donésli. Koula opět přišel s nečím novým, větším, černějším a tak bylo o zábavu postarané po fšeckých stránkách.
Po návštěvě westernových představení sme zašli na svíčkovou následovanou děkovacím rautem s čuníkem. Páč bylo třeba tu mastnotu a v podstatě dvě večeře nějak rozchodit, bar u Hrobníka byl zajímavým cílem procházky. Hned u vchodu bylo jasné, že sme bar osvobodili od indiánů a jiných cizáků, v krčmě totiž byli jen ty staré známe xichty… ale zato fšechny.
Cestou dom sme diskutovali jak a čím sa necháme přemluvit na příští Šikláč.
Za Výzkumníky VÚVL sesmolil milovaný předseda
