Jak sa na něco fakt těšíme, tož to aj móže blbě dopadnúť. Fčilkaj sme sa chtěli fest předvésť před tým naším sponzórom „Pálenice u Bublíka“, ale prohráli sme hneďkaj dvakráť. Najprv nás převezl ten hore, co šteluje počasí. Tož fakt naschvál desať minút před tou našou malou válkou jako že začlo pršať a lilo až do neděle. No nachystaní sme byli jak nigdy. Nejen že příjeli ogaři o kerých sa nevjedělo že dojedú, ale nakonec dojeli aj ti, o kerých sa vjedělo že nedojedú. Vymustrovali sme sa do tých nových fešných triček, keré máme prý nekeří ušité aj s břichama. Protože je nás furt víc, tož fčilkajc sme mjeli na to vystúpení aj teho našeho dochtora s fajnú sanitkú. Dochtor sice neutěká moc rýchlo, zato při tem fajně a hlasito húká. Naštěstí nebylo zásaha potřeba, lebo sme nelétali, tož ani jeden ajroplán neutrpjel škody a ani jeden pilot netrpjel žízňú. To zasejc díky fabrice ZDZ modelmotor, kerá túto akci pořádala a zajistila též tekuté občerstvení. By ste nevjeřili kolik dobrých ludí sa vejde do garáže. Sice kompresor na tlakováni téj bečky vytvářel atmosféru spíše pneuservisa, no Honzík Halaštú s tou harmonikou dokázal fšecky přimjeť ke zpjevu. Protože s alkoholem postupně rostla odvaha zpívajúcích, za chvílu si kompresor ani neškrt. Též sa Vaškovi podařilo na chvílu narvať Zdeňka Špaténku do trička RC modely, ale ten jak zjistil že mu hrozí dútka, rýchlo sa vrátil do dresu VÚVL.
Tož naša druhá prohra začala spíš vítěztvím, ale pak sa to škobrtlo na druhú stranu, tak jak na tých labuťách, kaj zatahneš tu páčku hore a zas dole. Začalo to tým, když ostravský synek Dušan Bařinú s tým chlastem posílenou odvahou vyhrožoval že zruší valachy. Šak som se ho hezky a vúbec né rukama ptal, co jako že a tak. No tož vypadalo to na přesilu, lebo se k němu přidali tři další kámoši, co též nejsú valaši. No chybu udělal Venca Janko, když jen tak polohlasně naznačil že sú v přesile. Jak na povel sa zvedlo asi 12 ogarů a to ste mjeli videť, jak rýchlo našel pražák v rodokmeňu valašské předky. No pazúr Dušan mjel eso v rukávje. Za dvě flašky rumu, že prý nám vrátí našu bojovú zástavu. Tož ostuda jak vrata, náš ústav bez vlajky. Usmlúvali sme to na litr pálenky a z ruky do ruky. No byli sme to ale čtveráci a tož sme za tu vlajku vymjenili sice fajnú flašu od pálenky, ale s dobře vychlazenú vodu, šak Dušan prskal, jak si glgnúl jako že na to vítežtví. No nenechali sme ho dlúho trápiť a vyndali z druhej kapsy opravdovú pálenku a dali do placu. Tak všeobecné veselí pokračovalo až do pozdních hodin a postupně jak odpadávali slabší jedinci, tož ten poslední nakonec zhasnul a šel též spať.
Za VÚVL vymudroval Dan
